2.24. To, co bylo a nebylo řečeno

Mniši, tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu. Kteří dva?

Ten, kdo vykládá to, co nebylo řečeno či prohlášeno Tathágatou, jakožto řečené či prohlášené Tathágatou. A ten, kdo vykládá to, co bylo řečeno či prohlášeno Tathágatou, jakožto neřečené či neprohlášené Tathágatou.

Tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu.

Mniši, tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu. Kteří dva?

Ten, kdo vykládá to, co nebylo řečeno či prohlášeno Tathágatou, jakožto neřečené či neprohlášené Tathágatou. A ten, kdo vykládá to, co bylo řečeno či prohlášeno Tathágatou, jakožto řečené či prohlášené Tathágatou.

Tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu.

2.25–26. Vyložený a nevyložený smysl

Mniši , tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu. Kteří dva?

Ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen, jakožto rozpravu, jejíž smysl byl vyložen. A ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl byl vyložen, jakožto rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen.

Tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu.

2.26

Mniši, tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu. Kteří dva?

Ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen, jakožto rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen. A ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl byl vyložen, jakožto rozpravu, jejíž smysl byl vyložen.

Tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu.