Závislé vznikání (Patiččasamuppáda)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, ve městě Kammásadamma. Tehdy ctihodný Ánanda přistoupil k Vznešenému, poklonil se mu a usedl stranou, načež Vznešeného takto oslovil: „Je to úžasné, pane, je to podivuhodné, jak hluboké (gambhíra) je toto závislé vznikání (patiččasamuppáda) a jak hluboce se jeví, mě ale připadá naprosto jasné.“

„To neříkej, Ánando, to neříkej. Hluboké, Ánando, je toto závislé vznikání a hluboce se jeví. Kvůli neznalosti, nepochopení a neproniknutí této věci (dhamma), Ánando, je toto pokolení zamotané jako klubko nití, zauzlené jako smotaná příze, podobá se spletené trávě a rákosí a nemůže překonat tento koloběh (samsára) zrozování s jeho bědnými stavy, strastnými místy, záhubou.

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje [specifická] podmínka (idappaččajá) stárnutí a smrti (džará-marana)?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou stárnutí a smrti?,‘ odpovědí má být: ‚Zrození (džáti) je podmínkou stárnutí a smrti.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka zrození?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou zrození?,‘ odpovědí má být: ‚Bytí [existence] (bhava) je podmínkou zrození.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka bytí?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou bytí?,‘ odpovědí má být: ‚Ulpívání [uchopování] (upádána) je podmínkou bytí.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka ulpívání?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou ulpívání?,‘ odpovědí má být: ‚Toužení (tanhá) je podmínkou ulpívání.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka toužení?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou toužení?,‘ odpovědí má být: ‚Pociťování (védaná) je podmínkou toužení.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka pociťování?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou pociťování?,‘ odpovědí má být: ‚Dotek (phassa) je podmínkou pociťování.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka doteku?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou doteku?,‘ odpovědí má být: ‚Jméno [mentalita] (náma) a hmota [tělesnost] (rúpa) je podmínkou doteku.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka jména-a-hmoty?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou jména-a-hmoty?,‘ odpovědí má být: ‚Vědomí (viňňána) je podmínkou jména a hmoty.‘

Ánando, zeptá-li se někdo: ‚Existuje podmínka vědomí?,‘ odpovědí má být: ‚Existuje.‘

Zeptá-li se někdo: ‚Co je podmínkou vědomí?,‘ odpovědí má být: ‚Jméno-a-hmota je podmínkou vědomí.‘

Takto, Ánando, se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou vzniká [vstupuje v bytí] (sambhavanti) vědomí. S vědomím jako svou podmínkou vzniká jméno-a-hmota. Se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou vzniká dotek. S dotekem jako svou podmínkou vzniká pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou vzniká toužení. S toužením jako svou podmínkou vzniká ulpívání. S ulpíváním jako svou podmínkou vzniká bytí. S bytím jako svou podmínkou vzniká zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vzniká stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti (dukkhakkhandhassa samudaja).

Stárnutí a smrt (Džará-marana)

Ánando, řekl jsem, že stárnutí a smrt jsou podmíněné zrozením.

Tomu, jak jsou stárnutí a smrt podmíněné zrozením, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane zrození. Například nenastane zrození bohů (dévá) v oblasti bohů, nebeských hudebníků (gandhabbá) v oblasti nebeských hudebníků, duchů (jakkhá) v oblasti duchů, bytostí (bhútá) v oblasti bytostí, lidí (manussá) v oblasti lidí, čtyřnohých tvorů (čatuppadá) v oblasti čtyřnohých tvorů, ptáků (pakkhí) v oblasti ptáků či plazů (sarísapá) v oblasti plazů. Jestliže, Ánando, nenastane zrození těchto bytostí v jejich existenčních oblastech, může se pak díky úplné nepřítomnosti (asati) a ustání (nirodha) zrození někde objevit stárnutí a smrt?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto zrození příčinou (hétu), zdrojem (nidána), původem (samudaja) a podmínkou (paččaja) stárnutí a smrti.

Zrození (Džáti)

Ánando, řekl jsem, že zrození je podmíněno bytím.

Tomu, jak je zrození podmíněno bytím, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane bytí. Například nenastane smyslné bytí (káma-bhava), hmotné [tělesné] bytí (rúpa-bhava) a nehmotné [netělesné] bytí (arúpa-bhava). Může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání bytí někde objevit zrození?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto bytí příčinou, zdrojem, původem a podmínkou zrození.

Bytí (Bhava)

Ánando, řekl jsem, že bytí je podmíněno ulpíváním.

Tomu, jak je bytí podmíněno ulpíváním, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane ulpívání. Například nenastane ulpívání na smyslných požitcích (kámupádána), ulpívání na názorech (ditthupádána), ulpívání na pravidlech a obřadech (sílabbatupádána) či ulpívání na učení [teorii] o já (attavádupádána). Může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání ulpívání někde objevit bytí?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto ulpívání příčinou, zdrojem, původem a podmínkou bytí.

Ulpívání (Upádána)

Ánando, řekl jsem, že ulpívání je podmíněno toužením.

Tomu, jak je ulpívání podmíněno toužením, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane toužení. Například nenastane toužení po tvarech (rúpa-tanhá), toužení po zvucích (sadda-tanhá), toužení po vůních (gandha-tanhá), toužení po chutích (rasa-tanhá), toužení po dotecích (photthabba-tanhá) či toužení po [mentálních] jevech (dhamma-tanhá). Může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání toužení někde objevit ulpívání?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto toužení příčinou, zdrojem, původem a podmínkou ulpívání.

Toužení (Tanhá)

Ánando, řekl jsem, že toužení je podmíněno pociťováním.

Tomu, jak je toužení podmíněno pociťováním, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane pociťování. Například nenastane pociťování zrozené z doteku oka (čakkhu-samphassajá védaná), pociťování zrozené z doteku ucha (sota-samphassajá védaná), pociťování zrozené z doteku nosu (ghána-samphassajá védaná), pociťování zrozené z doteku jazyka (dživhá-samphassajá védaná), pociťování zrozené z doteku těla (kája-samphassajá védaná) či pociťování zrozené z doteku mysli (mano-samphassajá védaná). Může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání pociťování někde objevit toužení?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto pociťování příčinou, zdrojem, původem a podmínkou toužení.

Takto, Ánando, na pociťování je závislé (patičča) toužení (tanhá). Na toužení je závislé hledání (parijésaná). Na hledání je závislý zisk (lábho). Na získu je závislé dosažení svého přání (viniččhajo). Na dosažení svého přání je závislá toužebná vášeň (čhandarágo). Na toužebné vášni je závislá uvázanost (adždžhosána). Na uvázanosti je závislé přivlastňování (pariggaho). Na přivlastňování je závislé sobectví (maččharija). Na sobectví je závislé [úzkostlivé] střežení [svého vlastnictví] (árakkho). A z důvodu takového střežení [svého vlastnictví] vzniká mnoho zlých a neprospěšných věcí, jako zraňování holemi a zbraněmi, hádky, sváry, rozepře a válčení, nepřátelství, pomlouvání a lhaní.

Ánando, řekl jsem, že z důvodu střežení [svého vlastnictví] vzniká mnoho zlých a neprospěšných věcí, jako zraňování holemi a zbraněmi, hádky, sváry, rozepře a válčení, nepřátelství, pomlouvání a lhaní.

Tomu, jak vzniká mnoho takových zlých a neprospěšných věcí… z důvodu střežení [svého vlastnictví], může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane střežení [svého vlastnictví]. Jestliže, Ánando, nenastane střežení [svého vlastnictví], mohou se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání střežení [svého vlastnictví] někde objevit takové zlé a neprospěšné věci…?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto střežení [svého vlastnictví] příčinou, zdrojem, původem a podmínkou těchto zlých a neprospěšných věcí…

Ánando, řekl jsem, že na sobectví je závislé střežení [svého vlastnictví].

Tomu, jak je na sobectví závislé střežení [svého vlastnictví], může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane sobectví. Jestliže, Ánando, nenastane sobectví, může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání sobectví někde objevit střežení [svého vlastnictví]?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto sobectví příčinou, zdrojem, původem a podmínkou střežení [svého vlastnictví].

Ánando, řekl jsem, že na přivlastňování je závislé sobectví.

Tomu, jak je na přivlastňování závislé sobectví, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane přivlastňování. Jestliže, Ánando, nenastane přivlastňování, může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání přivlastňování někde objevit sobectví?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto přivlastňování příčinou, zdrojem, původem a podmínkou sobectví.

Ánando, řekl jsem, že na uvázanosti je závislé přivlastňování.

Tomu, jak je na uvázanosti závislé přivlastňování, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane uvázanost. Jestliže, Ánando, nenastane uvázanost, může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání uvázanosti někde objevit přivlastňování?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je tato uvázanost příčinou, zdrojem, původem a podmínkou přivlastňování.

Ánando, řekl jsem, že na toužebné vášni je závislá uvázanost.

Tomu, jak je na toužebné vášni závislá uvázanost, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane toužebná vášeň. Jestliže, Ánando, nenastane toužebná vášeň, může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání toužebné vášně někde objevit uvázanost?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je tato toužebná vášeň příčinou, zdrojem, původem a podmínkou uvázanosti.

Ánando, řekl jsem, že na dosažení svého přání je závislá toužebná vášeň.

Tomu, jak je na dosažení svého přání závislá toužebná vášeň, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane dosažení svého přání. Jestliže, Ánando, nenastane dosažení svého přání, může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání dosažení svého přání někde objevit toužebná vášeň?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto dosažení svého přání příčinou, zdrojem, původem a podmínkou toužebné vášně.

Ánando, řekl jsem, že na zisku je závislé dosažení svého přání.

Tomu, jak je na zisku závislé dosažení svého přání, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane zisk. Jestliže, Ánando, nenastane zisk, může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání zisku někde objevit dosažení svého přání?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je tento zisk příčinou, zdrojem, původem a podmínkou dosažení svého přání.

Ánando, řekl jsem, že na hledání je závislý zisk.

Tomu, jak je na hledání závislý zisk, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane hledání. Jestliže, Ánando, nenastane hledání, může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání hledání někde objevit zisk?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto hledání příčinou, zdrojem, původem a podmínkou zisku.

Ánando, řekl jsem, že na toužení je závislé hledání.

Tomu, jak je na toužení závislé hledání, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane toužení. Jestliže, Ánando, nenastane toužení—například nenastane toužení po smyslných požitcích (káma-tanhá), toužení po bytí (bhava-tanhá) či toužení po nebytí (vibhava-tanhá), může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání toužení někde objevit hledání?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto toužení příčinou, zdrojem, původem a podmínkou hledání.

Takto, Ánando, oba tyto druhy toužení [toužení podmiňující ulpívání a toužení podmiňující hledání] vznikají příčinou jedné věci, totiž pociťování.

Pociťování (Védaná)

Ánando, řekl jsem že pociťování je podmíněno dotekem.

Tomu, jak je pociťování podmíněno dotekem, může být porozuměno takto: Předpokládejme, Ánando, že žádným způsobem, nijak a nikde nenastane dotek. Například nenastane dotek oka (čakkhu-samphasso), dotek ucha (sota-samphasso), dotek nosu (ghána-samphasso), dotek jazyka (dživhá-samphasso), dotek těla (kája-samphasso) či dotek mysli (mano-samphasso). Může se pak díky úplné nepřítomnosti a ustání doteku někde objevit pociťování?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je tento dotek příčinou, zdrojem, původem a podmínkou pociťování.

Dotek (Phassa)

Ánando, řekl jsem, že dotek je podmíněný jménem-a-hmotou.

Tomu, jak je dotek podmíněný jménem-a-hmotu, může být porozuměno takto: Ánando, ona znamení, ony rysy, ony znaky, ony charakteristiky, jimiž je popisována forma jména (námakája), kdyby ty zde nebyly, objevil by se dotek označení (adhivačana-samphasso) ve formě hmoty (rúpakája)?“ „Ne, pane.“

„Ánando, ona znamení, ony rysy, ony znaky, ony charakteristiky, jimiž je popisována forma hmoty, kdyby ty zde nebyly, objevil by se dotek odporu (patigha-samphasso) ve formě jména?“ „Ne, pane.“

„Ánando, ona znamení, ony rysy, ony znaky, ony charakteristiky, jimiž je popisována forma jména a forma hmoty, kdyby ty zde nebyly, objevil by se dotek označení nebo dotek odporu?“ „Ne, pane.“

„Ánando, ona znamení, ony rysy, ony znaky, ony charakteristiky, jimiž je popisováno jméno-a-hmota, kdyby ty zde nebyly, objevil by se dotek?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je jméno-a-hmota příčinou, zdrojem, původem a podmínkou doteku.

Jméno a hmota (Náma-rúpa)

Ánando, řekl jsem, že jméno-a-hmota jsou podmíněné vědomím.

Tomu, jak jsou jméno-a-hmota podmíněné vědomím, může být porozuměno takto: Ánando, kdyby vědomí nevstoupilo do matčina lůna, vytvořilo by se v matčině lůně jméno-a-hmota?“ „Ne, pane.“

„Ánando, kdyby se po vstupu do matčina lůna vědomí odvrátilo, ocitlo by se jméno-a-hmota v této situaci?“ „Ne, pane.“

„Ánando, kdyby u někoho ještě mladého, u chlapce nebo dívky, bylo uťato vědomí, dospělo by jméno-a-hmota k růstu, nabývání a naplnění?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto vědomí příčinou, zdrojem, původem a podmínkou jména a hmoty.

Vědomí (Viňňána)

Ánando, řekl jsem, že vědomí je podmíněné jménem a hmotou.

Tomu, jak je vědomí podmíněné jménem-a-hmotu, může být porozuměno takto: Ánando, kdyby vědomí nezískalo oporu [podklad] ve jménu-a-hmotě, objevilo by se budoucí vznikání a vyvstávání strasti, zrození, stárnutí a smrti?“ „Ne, pane.“

„Proto, Ánando, je toto jméno-a-hmota příčinou, zdrojem, původem a podmínkou vědomí.

Potud, Ánando, se může někdo zrodit nebo zestárnout nebo zemřít nebo padnout nebo povstat, potud je zde cesta označení (adhivačanapatho), potud je zde cesta řeči [jazyka](niruttipatho), potud je zde cesta popisu (paňňattipatho), potud je zde sféra porozumění (paňňávačara), potud koloběh obíhá jako objevování se v určité situaci—totiž pokud je zde jméno-a-hmota společně s vědomím.

Popisování já (Attapaňňatti)

Ánando, jak někdo popisující (paňňapento) já popisuje (paňňapeti) já (attá)?

(1) Ánando, někdo popisující já jako hmotné [tělesné] a ohraničené [konečné], ho popisuje takto: ‚Mé já je hmotné (rúpí) a ohraničené (paritto).‘

(2) Ánando, někdo popisující já jako hmotné a neohraničené [nekonečné], ho popisuje takto: ‚Mé já je hmotné (rúpí) a neohraničené (ananto).‘

(3) Ánando, někdo popisující já jako nehmotné [netělesné] a ohraničené, ho popisuje takto: ‚Mé já je nehmotné (arúpí) a ohraničené (paritto).‘

(4) Ánando, někdo popisující já jako nehmotné a neohraničené, ho popisuje takto: ‚Mé já je nehmotné (arúpí) a neohraničené (ananto).‘

(1) Ánando, ten, kdo popisuje já jako hmotné a ohraničené, ho tak popisuje buď pro tuto [přítomnou] existenci nebo pro budoucí existence nebo si myslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je hmotné a ohraničené‘ setrvává v jeho mysli.

(2) Ánando, ten, kdo popisuje já jako hmotné a neohraničené, ho tak popisuje buď pro tuto [přítomnou] existenci nebo pro budoucí existence nebo si myslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je hmotné a neohraničené‘ setrvává v jeho mysli.

(3) Ánando, ten, kdo popisuje já jako nehmotné a ohraničené, ho tak popisuje buď pro tuto [přítomnou] existenci nebo pro budoucí existence nebo si myslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je nehmotné a ohraničené‘ setrvává v jeho mysli.

(4) Ánando, ten, kdo popisuje já jako nehmotné a neohraničené, ho tak popisuje buď pro tuto [přítomnou] existenci nebo pro budoucí existence nebo si myslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je nehmotné a neohraničené‘ setrvává v jeho mysli.

Takto, Ánando, někdo popisující já popisuje já.

Nepopisování já (Na attapaňňatti)

Ánando, jak někdo nepopisující (na paňňapento) já nepopisuje (na paňňapeti) já (attá)?

(1) Ánando, někdo nepopisující já jako hmotné a ohraničené, ho nepopisuje takto: ‚Mé já je hmotné (rúpí) a ohraničené (paritto).‘

(2) Ánando, někdo nepopisující já jako hmotné a neohraničené, ho nepopisuje takto: ‚Mé já je hmotné (rúpí) a neohraničené (ananto).‘

(3) Ánando, někdo nepopisující já jako nehmotné a ohraničené, ho nepopisuje takto: ‚Mé já je nehmotné (arúpí) a ohraničené (paritto).‘

(4) Ánando, někdo nepopisující já jako nehmotné a neohraničené, ho nepopisuje takto: ‚Mé já je nehmotné (arúpí) a neohraničené (ananto).‘

(1) Ánando, ten, kdo nepopisuje já jako hmotné a ohraničené, ho tak nepopisuje ani pro tuto [přítomnou] existenci ani pro budoucí existence ani si nemyslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je hmotné a ohraničené‘ nesetrvává v jeho mysli.

(2) Ánando, ten, kdo nepopisuje já jako hmotné a neohraničené, ho tak nepopisuje ani pro tuto [přítomnou] existenci ani pro budoucí existence ani si nemyslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je hmotné a neohraničené‘ nesetrvává v jeho mysli.

(3) Ánando, ten, kdo nepopisuje já jako nehmotné a ohraničené, ho tak nepopisuje ani pro tuto [přítomnou] existenci ani pro budoucí existence ani si nemyslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je nehmotné a ohraničené‘ nesetrvává v jeho mysli.

(4) Ánando, ten, kdo nepopisuje já jako nehmotné a neohraničené, ho tak nepopisuje ani pro tuto [přítomnou] existenci ani pro budoucí existence ani si nemyslí: ‚To, co není takové, přivedu do stavu takovosti.‘ Zde je třeba říci, Ánando, že tento názor: ‚já je nehmotné a neohraničené‘ nesetrvává v jeho mysli.

Takto, Ánando, někdo nepopisující já nepopisuje já.

Nahlížení já (Attasamanupassaná)

Ánando, jak někdo nahlížející (samanupassamáno) já nahlíží (samanupassati) já (attá)?

(1) Ánando, někdo nahlížející, že pociťování je já, nahlíží: ‚Pociťování je mé já (védaná mé attá,ti).‘

(2) Ánando, někdo nahlížející, že pociťování není já, nahlíží: ‚Pociťování není mé já (na mé védaná attá), mé já je necitlivé (appatisamvédano mé attá,ti).‘

(3) Ánando, někdo nahlížející, že pociťování není já, nahlíží: ‚Pociťování není mé já, ale mé já není necitlivé, mé já pociťuje (attá mé védijati), mé já je předmětem pociťování (védanádhammo hi mé attá,ti).

(1) Ánando, ten, kdo nahlíží: ‚Pociťování je mé já,‘ by měl být otázán: ‚Příteli, jsou zde tři druhy pociťování, totiž příjemný [slastný] pocit (sukhá védaná), nepříjemný [strastný] pocit (dukkhá védaná) a ani-příjemný-ani-nepříjemný [neutrální] pocit (adukkhamasukhá védaná). Který z těchto tří druhů pocitů nahlížíš jako já?‘ Ánando, když je zakoušen příjemný pocit, nemůže být zakoušen nepříjemný ani neutrální pocit, tehdy může být zakoušen pouze příjemný pocit. Když je zakoušen nepříjemný pocit, nemůže být zakoušen příjemný ani neutrální pocit, tehdy může být zakoušen pouze nepříjemný pocit. Když je zakoušen neutrální pocit, nemůže být zakoušen příjemný ani nepříjemný pocit, tehdy může být zakoušen pouze neutrální pocit.

Ánando, příjemné… nepříjemné… neutrální pociťování je nestálé (aniččá), zformované (sankhatá), závisle vzniklé (patiččasamuppanná), je předmětem zničení (khajadhammá), zanikání (vajadhammá), vymizení (virágadhammá) a ustání (niródhadhammá).

Když pociťuje příjemný… nepříjemný… neutrální pocit, myslí si: ‚Toto je mé já.‘ Když tento příjemný… nepříjemný… neutrální pocit ustane, myslí si: ‚Mé já zaniklo.‘

Ten, kdo nahlíží: ‚Pociťování je mé já,‘ nahlíží, že já je zde a nyní nestálé, spojené s příjemným a nepříjemným, a je předmětem vznikání a zanikání. Proto, Ánando, není vhodné nahlížet: ‚Pociťování je mé já.‘

(2) Ánando, ten, kdo nahlíží: ‚Pociťování není mé já, mé já je necitlivé,‘ by měl být otázán: ‚Příteli, není-li vůbec nic pociťováno, mohla by vyvstat myšlenka „já jsem“?‘“ „Ne, pane.“ „Proto, Ánando, není vhodné nahlížet: ‚Pociťování není mé já, mé já je necitlivé.‘

(3) Ánando, ten, kdo nahlíží: ‚Pociťování není mé já, ale mé já není necitlivé, mé já pociťuje, mé já je předmětem pociťování,‘ by měl být otázán: ‚Příteli, kdyby pociťování zcela ustalo beze zbytku, mohla by za této nepřítomnosti pociťování, s úplným ustáním pociťování, vyvstat myšlenka „já jsem“?‘“ „Ne, pane.“ „Proto, Ánando, není vhodné nahlížet: ‚Pociťování není mé já, ale mé já není necitlivé, mé já pociťuje, mé já je předmětem pociťování.‘

Proto, Ánando, mnich (bhikkhu) nenahlíží, že pociťování je já, ani nenahlíží, že já je necitlivé, ani nenahlíží, že ‚mé já pociťuje, mé já je předmětem pociťování.‘ Jelikož to tak nenahlíží, nelpí na ničem ve světě (na kiňči loke upádijati). Když nelpí, není vzrušen (na paritassati). Není-li vzrušen, dosahuje úplného odpoutání (parinibbájati) a poznává (padžánáti): ‚Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthatájá,ti).‘

Ánando, kdyby někdo o tomto mnichovi s takto osvobozenou myslí (vimuttačittam) řekl, že zastává názor: ‚Tathágata existuje po smrti‘ … ‚Tathágata neexistuje po smrti‘ … ‚Tathágata existuje i neexistuje po smrti‘ … ‚Tathágata ani-existuje-ani-neexistuje po smrti‘—to by bylo chybné. A proč? Ánando, kam až sahá označení (adhivačana) a cesta označení, kam až sahá řeč [jazyk] (nirutti) a cesta řeči [jazyka], kam až sahá popis (paňňatti) a cesta popisu, kam až sahá porozumění (paňňá) a sféra porozumění (paňňávačara), kam až se otáčí koloběh (vatta vattati)—od toho je tento bhikkhu osvobozen přímým poznáním (abhiňňávimutto). Říci o takovém mnichovi, osvobozeném přímým poznáním, že nezná (na džánáti) a nevidí (na passati)—to by bylo chybné.

Sedm stavů vědomí (Satta viňňánatthiti)

Ánando, existuje sedm stavů vědomí (satta viňňánatthitijo) a dvě oblasti (dvé ájatanáni). Kterých sedm?

(1) Existují bytosti (sattá) s rozličnými těly (nánattakájá) a rozličným vnímáním (nánattasaňňino). Jsou to lidské bytosti (manussá), někteří bohové (dévá) a některé bytosti z bědných stavů (vinipátiká). To je první stav vědomí (pathamá viňňánatthiti).

(2) Existují bytosti s rozličnými těly (nánattakájá) a jednotným vnímáním (ékattasaňňino). Jsou to bohové ze skupiny Brahmů (dévá brahmakájiká). To je druhý stav vědomí (dutijá viňňánatthiti).

(3) Existují bytosti s jednotnými těly (ékattakájá) a rozličným vnímáním (nánattasaňňino). Jsou to Zářící bohové (dévá ábhassará). To je třetí stav vědomí (tatijá viňňánatthiti).

(4) Existují bytosti s jednotnými těly (ékattakájá) a jednotným vnímáním (ékattasaňňino). Jsou to Třpytiví bohové (dévá subhakinhá). To je čtvrtý stav vědomí (čatutthí viňňánatthiti).

(5) Existují bytosti, které s úplným (sabbaso) překonáním (samatikkamá) vnímání hmoty (tělesnosti) (rúpasaňňánam), s ukončením (atthangamá) vnímání odporu (patighasaňňánam), s nevěnováním pozornosti (amanasikárá) vnímání rozmanitosti (nánattasaňňánam), s myšlenkou: ‚Nekonečný prostor (ananto ákáso),‘ dosahují oblasti nekonečného prostoru (ákásánaňčájatanúpagá). To je pátý stav vědomí (paňčamí viňňánatthiti).

(6) Existují bytosti, které s úplným překonáním oblasti nekonečného prostoru, s myšlenkou: ‚Nekonečné vědomí (anantam viňňánam),‘ dosahují oblasti nekonečného vědomí (viňňánaňčájatanúpagá). To je šestý stav vědomí (čhatthí viňňánatthiti).

(7) Existují bytosti, které s úplným překonáním oblasti nekonečného vědomí, s myšlenkou: ‚Nic zde není (natthi kiňčí),‘ dosahují oblasti nicoty (ákiňčaňňájatanúpagá). To je sedmý stav vědomí (sattamí viňňánatthiti).

Dvě oblasti jsou tyto:

(1) Oblast bytostí bez vnímání (asaňňasattájatanam)

(2) Oblast ani-vnímání-ani-nevnímání (névasaňňánásaňňájatanam).

Ánando, je zde tento první stav vědomí: … Když někdo poznal (padžánáti) tento první stav vědomí, poznal jak vzniká (samudaja), poznal jak zaniká (atthangama), poznal jeho vnady (assáda), poznal jeho vady (ádínava) a poznal jak z něj uniknout (nissarana)—bylo by pro něj vhodné, aby v něm hledal potěšení?“ „To ne, pane.“

„Ánando, je zde tento druhý stav vědomí… třetí… čtvrtý… pátý… šestý… sedmý stav vědomí…—bylo by pro něj vhodné, aby v něm hledal potěšení?“ „To ne, pane.“

„Ánando, je zde tato Oblast bytostí bez vnímání. Když někdo poznal tuto Oblast bytostí bez vnímání, poznal jak vzniká (samudaja), poznal jak zaniká (atthangama), poznal její vnady (assáda), poznal její vady (ádínava) a poznal jak z ní uniknout (nissarana)—bylo by pro něj vhodné, aby v ní hledal potěšení?“ „To ne, pane.“

„Ánando, je zde tato Oblast ani-vnímání-ani-nevnímání. Když někdo poznal tuto Oblast ani-vnímání-ani-nevnímání…—bylo by pro něj vhodné, aby v ní hledal potěšení?“ „To ne, pane.“

„Ánando, když mnich poznal v souladu se skutečností (jathábhútam viditvá) těchto sedm stavů vědomí a tyto dvě oblasti, jejich vznik, jejich zánik, jejich vnady, jejich vady a únik od nich—je osvobozen nelpěním (anupádá vimutto hoti). Takový mnich je nazýván ‚osvobozený porozuměním (paňňávimutto).‘

Osm osvobození (Attha vimokkhá)

Ánando, existuje těchto osm osvobození (attha vimokkhá). Kterých osm?

(1) Někdo obdařený hmotou (tělesností) (rúpí) vidí (hmotné) tvary (rúpáni passati). To je první osvobození (pathamo vimokkho).

(2) Někdo, kdo nevnímá vnitřní (vlastní) hmotu [tělesnost] (adždžhattam arúpasaňňí) vidí vnější [hmotné] tvary (bahiddhá rúpáni passati). To je druhé osvobození (dutijo vimokkho).

(3) Někdo je zaměřen pouze na vjem krásy (subhantéva adhimutto hóti). To je třetí osvobození (tatijo vimokkho).

(4) Někdo, s úplným (sabbaso) překonáním (samatikkamá) vnímání hmoty (tělesnosti) (rúpasaňňánam), s ukončením (atthangamá) vnímání odporu (patighasaňňánam), s nevěnováním pozornosti (amanasikárá) vnímání rozmanitosti (nánattasaňňánam), s myšlenkou: ‚Nekonečný prostor (ananto ákáso),‘ vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v oblasti nekonečného prostoru (ákásánaňčájatanam). To je čtvrté osvobození (čatuttho vimokkho).

(5) Někdo, s úplným překonáním oblasti nekonečného prostoru, s myšlenkou: ‚Nekonečné vědomí (anantam viňňánam),‘ vstupuje a prodlévá v oblasti nekonečného vědomí (viňňánaňčájatanam). To je páté osvobození (paňčamo vimokkho).

(6) Někdo, s úplným překonáním oblasti nekonečného vědomí, s myšlenkou: ‚Nic zde není (natthi kiňčí),‘ vstupuje a prodlévá v oblasti nicoty (ákiňčaňňájatanam). To je šesté osvobození (čhattho vimokkho).

(7) Někdo, s úplným překonáním oblasti nicoty, vstupuje a prodlévá v oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání (névasaňňánásaňňájatanam). To je sedmé osvobození (sattamo vimokkho).

(8) Někdo, s úplným překonáním oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání, vstupuje a prodlévá ve stavu ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitaniródham). To je osmé osvobození (atthamo vimokkho).

Toto, Ánando, je oněch osm osvobození.

Ánando, když mnich dosáhl těchto osmi osvobození v postupném pořadí (anuloma), ve zpětném pořadí (patiloma), v postupném i zpětném pořadí (anulomapatiloma), když jich dosahuje a vynořuje se z nich kdekoli si přeje, jakkoli si přeje a po jakoukoliv dobu si přeje, když skrze odstranění zákalů (ásavánaňča khajá) vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v nezkaleném (anásava) osvobození mysli (čétovimutti) a osvobození porozuměním (paňňávimutti), které uskutečnil (saččhikatvá) zde a nyní (ditthéva dhamme) svým vlastním přímým poznáním (abhiňňá)—tehdy je tento mnich nazýván ‚oboustranně osvobozený (ubhatobhágavimutto).‘

Ánando, neexistuje jiné osvobození, které by bylo vyšší (uttaritará) a vznešenější (panítatará) než toto oboustranné osvobození.“

Tak pravil Vznešený. Potěšený ctihodný Ánanda se zaradoval ze slov Vznešeného.

The Long Discourses

|_II. The Great Chapter

DN15. Velká rozprava o zdroji

Translations [25]

English

繁體字

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Română

עִבְרִית

हिंदी

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference