První část: Úvod—Sedm podmínek vzestupu (1) (pro laiky)

Takto jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Rádžagaze, na Supí hoře. Magadhský král Adžátasattu, syn královny z Vidéhy, tehdy toužil napadnout národ Vadždžijů. Prohlásil: „Vadždžije, tak velice silné a mocné, pobiju a zničím, způsobím jim neštěstí a zánik.“

Pak řekl magadhský král Adžátasattu, syn královny z Vidéhy, ministerskému předsedovi Magadhy, bráhmanovi Vassakárovi: „Běž, bráhmane, přistup k Vznešenému, mým jménem skloň hlavu u Vznešeného nohou a zeptej se ho na zdraví, sílu a na jeho celkový stav. A řekni mu toto: ,Pane, magadhský král Adžátasattu, syn královny z Vidéhy, touží napadnout národ Vadždžijů. Prohlásil, že Vadždžije, tak velice silné a mocné, pobije a zničí, způsobí jim neštěstí a zánik.‘ A co ti Vznešený odpoví, to si dobře zapamatuj a oznam mi. Neboť Tathágatové nemluví nepravdu.“

„Dobře, pane,“ odpověděl bráhman Vassakára, ministerský předseda Magadhy magadhskému králi Adžátasattuovi, synovi královny z Vidéhy. Nechal zapřáhnout mnoho skvělých vozů, vystoupil na jeden z nich, vyjel z Rádžagahy a jel směrem k Supí hoře. Vozem dojel až tam, kam to bylo možné, pak z něj sestoupil a pěšky došel k Vznešenému. Když k němu přistoupil, vyměnil si se Vznešeným pozdravy a po přátelském rozhovoru usedl po straně. Když seděl po straně, řekl bráhman Vassakára, ministerský předseda Magadhy, Vznešenému toto: „Pane, magadhský král Adžátasattu, syn královny z Vidéhy, touží napadnout národ Vadždžijů. Prohlásil, že Vadždžije, tak velice silné a mocné, pobije a zničí, způsobí jim neštěstí a zánik.“

Tehdy stál ctihodný Ánanda za Vznešeným a ovíval ho. Vznešený oslovil ctihodného Ánandu: „Co jsi slyšel, Ánando? Setkávají se Vadždžijové často a ve velkém počtu?“

„Slyšel jsem to, pane, že se Vadždžijové setkávají často a ve velkém počtu.“

(1) „Pokud se, Ánando, budou Vadždžijové často a ve velkém počtu setkávat, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.

Co jsi slyšel, Ánando? Setkávají se Vadždžijové ve shodě, odcházejí ze shromáždění ve shodě a vykonávají své záležitosti ve shodě?“

„Slyšel jsem to, pane, že se Vadždžijové setkávají ve shodě, odcházejí ze shromáždění ve shodě a vykonávají své záležitosti ve shodě.“

(2) „Pokud se, Ánando, budou Vadždžijové setkávat ve shodě, odcházet ze shromáždění ve shodě a vykonávat své záležitosti ve shodě, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.

Co jsi slyšel, Ánando? Zdalipak Vadždžijové nezavádějí nové předpisy a neruší existující a zdalipak konají v souladu se starou vadždžijskou tradicí?“

„Slyšel jsem to, pane, že Vadždžijové nezavádějí nové předpisy a neruší existující a že konají v souladu se starou vadždžijskou tradicí.“

(3) „Pokud, Ánando, nebudou Vadždžijové zavádět nové předpisy a rušit existující a dokud budou konat v souladu se starou a předepsanou vadždžijskou tradicí, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.

Co jsi slyšel, Ánando? Jestlipak Vadždžijové respektují a ctí své starce a váží si jich a zdalipak je považují za hodné poslouchání?“

„Slyšel jsem to, pane, že Vadždžijové respektují a ctí své starce a váží si jich a že je považují za hodné poslouchání.“

(4) „Pokud, Ánando, budou Vadždžijové respektovat a ctít své starce a vážit si jich a dokud je budou považovat za hodné poslouchání, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.

Co jsi slyšel, Ánando? Zdalipak Vadždžijové unášejí a zadržují ženy a dívky z dobrých rodin?“

„Slyšel jsem to, pane, že Vadždžijové neunášejí a nezadržují ženy a dívky z dobrých rodin.“

(5) „Pokud, Ánando, nebudou Vadždžijové unášet a zadržovat ženy a dívky z dobrých rodin, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.

Co jsi slyšel, Ánando? Zdalipak Vadždžijové uctívají a váží si svých svatyní, ať už ve městě či mimo něj, a zdalipak jim neupírají patřičné obětiny, jak jim byly dávány dříve?“

„Slyšel jsem to, pane, že Vadždžijové uctívají a váží si svých svatyní, ať už ve městě či mimo něj, a že jim neupírají patřičné obětiny, jak jim byly dávány dříve.“

(6) „Pokud, Ánando, budou Vadždžijové uctívat a vážit si svých svatyní, ať už ve městě či mimo něj, a dokud jim nebudou upírat patřičné obětiny, jak jim byly dávány dříve, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.

Co jsi slyšel, Ánando? Zdalipak Vadždžijové ochraňují arahaty (zasloužilé) a náležitě se o ně starají, aby ti arahati, kteří do jejich říše ještě nepřišli, se tam vypravili, a ti, co už přišli, by tam mohli v klidu žít?“

„Slyšel jsem to, pane, že Vadždžijové ochraňují arahaty a náležitě se o ně starají, aby ti arahati, kteří do jejich říše ještě nepřišli, se tam vypravili, a ti, co už přišli, by tam mohli v klidu žít.“

(7) „Pokud, Ánando, budou Vadždžijové ochraňovat arahaty (zasloužilé) a náležitě se o ně starat, aby ti arahati, kteří do jejich říše ještě nepřišli, se tam vypravili, a ti, co už přišli, by tam mohli v klidu žít, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.“

Potomřekl Vznešený bráhmanovi Vassakárovi, ministerskému předsedovi Magadhy: „Jednou jsem, bráhmane, prodléval ve Vésáli, ve svatyni Sárandada. Tam jsem naučil Vadždžije těchto sedm podmínek vzestupu. Dokud, bráhmane, bude těchto sedm podmínek vzestupu mezi Vadždžiji vzkvétat, dokud se budou Vadždžijové chovat v souladu s těmito sedmi body vzestupu, dá se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek.“

Když bylo totořečeno, řekl bráhman Vassakára, ministerský předseda Magadhy, Vznešenému: „Ctihodný Gótamo, i kdyby byli Vadždžijové obdařeni jen jednou z těchto sedmi podmínek vzestupu, dal by se očekávat jejich vzestup a nikoli úpadek. Co teprve, když jsou obdařeni všemi sedmi těmito podmínkami? Ctihodný Gótamo, magadhský král Adžátasattu, syn královny z Vidéhy, nemůže Vadždžije porazit v bitvě, leda nějakou lstí nebo díky jejich roztržce. Nuže nyní, ctihodný Gótamo, půjdu, neboť mám mnoho povinností, mnoho co na práci.“

„Učiň, bráhmane, co je ti libo.“

Potom bráhman Vassakára, ministerský předseda Magadhy, když se potěšil Vznešeného slovy, vstal ze sedadla a odešel.

Sedm podmínek vzestupu (2)

Nedlouho poté, co bráhman Vassakára, ministerský předseda Magadhy, odešel, oslovil Vznešený ctihodného Ánandu: „Běž, Ánando, svolej do shromažďovací síně všechny mnichy, kteří prodlévají v okolí Rádžagahy.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému a svolal do shromažďovací síně všechny mnichy, kteří prodlévali v okolí Rádžagahy. Když se mnichové shromáždili, přistoupil ctihodný Ánanda k Vznešenému, vzdal mu úctu a stanul po straně. Potom řekl Vznešenému: „Pane, mnišská sangha je shromážděna. Nyní ať Vznešený udělá, co je mu libo.“

Potom Vznešený vstal ze sedadla a šel do shromažďovací síně. Když tam přišel, usedl na připravené sedadlo a oslovil mnichy: „Mnichové, naučím vás sedm podmínek vzestupu. Poslouchejte mne a vše si dobře zapamatujte.“

„Dobře, pane,“ odpověděli mnichové. Vznešený řekl:

(1) „Mnichové, dokud se budete často a ve velkém počtu setkávat, dá se očekávat váš vzestup (vuddhi) a nikoli úpadek (no pariháni).

(2) Mnichové, dokud se budete setkávat ve shodě, odcházet ze shromáždění ve shodě a vykonávat své záležitosti ve shodě, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(3) Mnichové, dokud nebudete zavádět nové předpisy a rušit existující a dokud budete konat v souladu s předepsanými kázeňskými pravidly, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(4) Mnichové, dokud budete respektovat a ctít staré mnichy, dlouho ordinované otce komunity, a dokud si jich budete vážit a budete je považovat za hodné poslouchání, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(5) Mnichové, dokud se nedostanete do vůle toužení, jež vede k opětovné existenci (tanhája ponobbhavikája), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(6) Mnichové, dokud budete vyhledávat lesní obydlí (áraňňaka sénásana), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(7) Mnichové, dokud v sobě budete mít ustavené uvědomění (sati) tak, aby se dostavili ti vaši společníci v čistém životě, kteří ještě nepřišli, a ti, co už se dostavili, aby zde mohli v klidu žít, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Dokud, mnichové, bude těchto sedm podmínek vzestupu mezi vámi vzkvétat, dokud se budete chovat v souladu s těmito sedmi body vzestupu, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Sedm podmínek vzestupu (3)

Mnichové, naučím vás i dalších sedm podmínek vzestupu. Poslouchejte mne a vše si dobře zapamatujte.“

„Dobře, pane,“ odpověděli mnichové. Vznešený řekl:

(1) „Mnichové, dokud se nebudete těšit z činnosti (na kammárámá), nebudete oddáni činnosti a nebudete k činnosti připoutáni, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(2) Mnichové, dokud se nebudete těšit z řeči (na bhassárámá), nebudete oddáni řeči a nebudete k řeči připoutáni, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(3) Mnichové, dokud se nebudete těšit ze spánku (na niddárámá), nebudete oddáni spánku a nebudete ke spánku připoutáni, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(4) Mnichové, dokud se nebudete těšit ze společnosti (na sanganikárámá), nebudete oddáni společnosti a nebudete ke společnosti připoutáni, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(5) Mnichové, dokud si nebudete přát zlo, dokud se nedostanete do vůle zlých přání (na pápiččhá), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(6) Mnichové, dokud nebudete mít špatné přátele (na pápamittá), špatné společníky (na pápasahájá) a špatné druhy (na pápasampavanká), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(7) Mnichové, dokud se nezastavíte na půli cesty, když dosáhnete nějakého bezvýznamného úspěchu, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Dokud, mnichové, bude těchto sedm podmínek vzestupu mezi vámi vzkvétat, dokud se budete chovat v souladu s těmito sedmi body vzestupu, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Sedm podmínek vzestupu (4)

Mnichové, naučím vás i dalších sedm podmínek vzestupu. Poslouchejte mne a vše si dobře zapamatujte.“

„Dobře, pane,“ odpověděli mnichové. Vznešený řekl:

(1) „Mnichové, dokud budete mít důvěru (saddhá) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(2) Dokud budete mít stud (ze špatného konaní) (hirimaná), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(3) Dokud budete mít svědomí (ottappí) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(4) Dokud budete dobře poučení (bahussutá) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(5) Dokud budete energičtí (áraddhavírijá) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(6) Dokud budete mít ustavené uvědomění (upatthitassatí) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(7) Dokud budete moudří (paňňavanto), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Dokud, mnichové, bude těchto sedm podmínek vzestupu mezi vámi vzkvétat, dokud se budete chovat v souladu s těmito sedmi body vzestupu, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Sedm podmínek vzestupu (5)

Mnichové, naučím vás i dalších sedm podmínek vzestupu. Poslouchejte mne a vše si dobře zapamatujte.“

„Dobře, pane,“ odpověděli mnichové. Vznešený řekl:

(1) „Mnichové, dokud budete rozvíjet (bhávessanti) uvědomění jakožto člen probuzení (sati-samboždžhanga),dá se oč ekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(2) Dokud budete rozvíjet zkoumání jevů jakožto člen probuzení (dhammavičaja-sambodždžhanga), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(3) Dokud budete rozvíjet energii jakožto člen probuzení (vírija-sambodždžhanga), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(4) Dokud budete rozvíjet nadšení jakožto člen probuzení (píti-sambodždžhanga), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(5) Dokud budete rozvíjet klid jakožto člen probuzení (passaddhi-sambodždžhanga), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(6) Dokud budete rozvíjet soustředění jakožto člen probuzení (samádhi-sambodždžhanga), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(7) Dokud budete rozvíjet vyrovnanost jakožto člen probuzení (upekkhá-sambodždžhanga), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Dokud, mnichové, bude těchto sedm podmínek vzestupu mezi vámi vzkvétat, dokud se budete chovat v souladu s těmito sedmi body vzestupu, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Sedm podmínek vzestupu (6)

Mnichové, naučím vás i dalších sedm podmínek vzestupu. Poslouchejte mne a vše si dobře zapamatujte.“

„Dobře, pane,“ odpověděli mnichové. Vznešený řekl:

(1) „Mnichové, dokud budete rozvíjet vnímání nestálosti (aniččasaňňam) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(2) Dokud budete rozvíjet vnímání ne-já (anattasaňňam) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(3) Dokud budete rozvíjet vnímání (tělesné) nečistoty (asubhasaňňam), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(4) Dokud budete rozvíjet vnímání nebezpečí (v těle) (ádínavasaňňam) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(5) Dokud budete rozvíjet vnímání odvržení (pahánasaňňam) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(6) Dokud budete rozvíjet vnímání bezvášnivosti (virágasaňňam) , dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(7) Dokud budete rozvíjet vnímání ustání (nirodhasaňňam), dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Dokud, mnichové, bude těchto sedm podmínek vzestupu mezi vámi vzkvétat, dokud se budete chovat v souladu s těmito sedmi body vzestupu, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

Šest podmínek vzestupu

Mnichové, naučím vás dále šest podmínek vzestupu. Poslouchejte mne a vše si dobře zapamatujte.“

„Dobře, pane,“ odpověděli mnichové. Vznešený řekl:

(1) „Mnichové, dokud budete laskavými skutky (mettam kájakammam) pomáhat svým společníkům v čistém životě na veřejnosti i v soukromí, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(2) Mnichové, dokud budete laskavými slovy (mettam váčíkammam) pomáhat svým společníkům v čistém životě na veřejnosti i v soukromí, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(3) Mnichové, dokud budete laskavými myšlenkami (mettam manokammam) pomáhat svým společníkům v čistém životě na veřejnosti i v soukromí, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(4) Mnichové, dokud nebudete sobečtí, ale budete se svými společníky v čistém životě sdílet všechno správným způsobem nabyté, byť i jen obsah almužní misky, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(5) Mnichové, dokud budete spolu se svými společníky v čistém životě i na veřejnosti i v soukromí žít v ctnosti, která je dokonalá, bez mezer, neznečištěná, moudrými chválená a příznivá pro soustředění, dokud budete s ctností v jednotě, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.

(6) Mnichové, dokud budete spolu se svými společníky v čistém životě i na veřejnosti i v soukromí žít v souladu s ušlechtilým názorem (ditthi arijá), jenž vede toho, kdo podle něj jedná, k osvobození a k ukončení strasti (dukkhakkhajája), dokud budete s tímto vhledem v jednotě, dá se očekávat váš vzestup a nikoli úpadek.“

A když Vznešený dlel v Rádžagaze, na Supí hoře (gidždžhakúte), často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Rádžagaze, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Ambalatthiky.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Ambalatthiky.

Tam v Ambalatthice pak Vznešený dlel v královské ubytovně pro pocestné. A i když Vznešený dlel v Ambalatthice, v královské ubytovně pro pocestné, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Ambalatthice, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Nálandy.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Nálandy. Tam v Nálandě pak Vznešený dlel v Pávárikově mangovém háji.

Lví řev Sáriputty

Potom ctihodný Sáriputta přistoupil k Vznešenému, vzdal mu úctu, usedl po straně a řekl Vznešenému toto:

„Takovou víru mám, pane, ve Vznešeného: nikdy nebyl, nebude a v současnosti není takový asketa nebo bráhman, který by byl co do probuzení lepší a dokonalejší než Vznešený.“

„Věru, Sáriputto, pronesl jsi odvážnou a jistou řeč, která je jako lví řev (síhanádo), když jsi řekl: ,Takovou víru mám, pane, ve Vznešeného: nikdy nebyl, nebude a v současnosti není takový asketa nebo bráhman, který by byl co do probuzení lepší a dokonalejší než Vznešený.‘ Zdalipak jsi, Sáriputto, svou myslí poznal mysl všech těch Vznešených, arahatů, pravě a zcela probuzených, kteří žili v minulosti? Zdalipak můžeš říct: ,Takovou ctnost měli ti Vznešení, takovou Dhammu, takovou moudrost, takový způsob života (dlení), takové osvobození.‘?“

„To věru ne, pane.“

„Zdalipak jsi, Sáriputto, svou myslí poznal mysl všech těch Vznešených, arahatů, pravě a zcela probuzených, kteří budou žít v budoucnosti? Zdalipak můžeš říct: ,Takovou ctnost budou mít ti Vznešení, takovou Dhammu, takovou moudrost, takový způsob života (dlení), takové osvobození.‘?“

„To věru ne, pane.“

„Zdalipak jsi, Sáriputto, svou myslí poznal mysl mou, jenž jsem v současnosti arahat, pravě a zcela probuzený? Zdalipak můžeš říct: ,Takovou ctnost má Vznešený, takovou Dhammu, takovou moudrost, takový způsob života (dlení), takové osvobození.‘?“

„To věru ne, pane.“

„Nuže tedy, Sáriputto, neznáš mysl minulých, přitomných a současných arahatů (zasloužilých), pravě a zcela probuzených. Proč jsi tedy potom, Sáriputto, pronesl odvážnou a jistou řeč, která je jako lví řev, proč jsi řekl: ,Takovou víru mám, pane, ve Vznešeného: nikdy nebyl, nebude a v současnosti není takový asketa nebo bráhman, který by byl co do probuzení lepší a dokonalejší než Vznešený.‘?“

„Pane, věru neznám mysli minulých, přitomných a současných arahatů, pravě a zcela probuzených, a přece znám Dhammu a z ní to mohu usoudit.

Je to, pane, jako kdyby bylo královské pohraniční město, s pevnými základy, hradbami a věžemi, s jedinou branou, kde by stál strážce brány, moudrý, rozhodný a inteligentní. Zadržoval by lidi neznámé a dovnitř by vpouštěl jen známé. Kdyby obešel celé to město a v hradbách by neviděl žádnou mezeru či otvor, dokonce ani takovou, kterou by mohla uniknout kočka, tu by si byl vědom, že všechny větší živé bytosti, které do tohoto města vstupují nebo z něj odcházejí, musí vstupovat nebo odcházet tou jeho branou. Právě tak, pane, znám Dhammu a z ní to mohu usoudit.

Pane, ti Vznešení, arahati, pravě a zcela probuzení, kteří žili v minulosti, ti všichni odvrhli pět překážek (paňča nívarane pahája), nečistot mysli (čétasó upakkilése), které zeslabují moudrost (paňňája dubbalíkarane), ti všichni správně ustavili mysl (supatitthitačittá) ve čtyřech ustaveních uvědomění (čatúsu satipatthánésu), ti všichni rozvinuli sedm členů probuzení (satta bodždžhange bhávetvá), ti všichni procitli (abhisambudždžhissanti) k nejvyššímu (anuttaram) pravému a úplnému probuzení (sammásambodhi) .

Pane, i ti Vznešení, arahati, pravě a zcela probuzení, kteří budou žít v budoucnosti, ti všichni odvrhnou pět překážek, nečistot mysli, které zeslabují moudrost, ti všichni správně ustaví mysl ve čtyřech ustaveních uvědomění, ti všichni rozvinou sedm členů probuzení, ti všichni procitnou k nejvyššímu pravému a úplnému probuzení.

Pane, i Vznešený, jenž je v současnosti arahat, pravě a zcela probuzený, odvrhl pět překážek, nečistot mysli, které zeslabují moudrost, správně ustavil mysl ve čtyřech ustaveních uvědomění, rozvinul sedm členů probuzení a procitnul k nejvyššímu pravému a úplnému probuzení.“

A i když Vznešený dlel v Nálandě, v Pávárikově mangovém háji, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Nálandě, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Pátaligámy.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Pátaligámy.

Buddhovi laičtí stoupenci z Pátaligámy uslyšeli, že Vznešený dorazil do jejich města. Přistoupili k Vznešenému, vzdali mu úctu, usedli po straně a řekli Vznešenému: „Nechť Vznešený souhlasí s návštěvou naší ubytovny.“ Vznešený souhlasil mlčením.

Když potom pátaligámští laici poznali Vznešeného souhlas, vstali ze sedadel, vzdali Vznešenému úctu, obešli ho po pravici a odešli k ubytovně. Celou ubytovnu vyzdobili, připravili sedadla, přistavili džbány s vodou, nachystali lampu. Potom přistoupili k Vznešenému, vzdali mu úctu, stoupli si po straně a řekli Vznešenému: „Ubytovna je, pane, celá vyzdobená, sedadla jsou připravená, džbány s vodou jsou přistaveny, lampa je nachystaná. Nyní ať Vznešený udělá, co je mu libo.“

Potom se Vznešený obléknul, vzal misku a svrchní roucho a spolu se skupinou mnichů odešel k ubytovně. Po příchodu si umyl nohy, vstoupil do ubytovny a posadil se tváří k východu, opřev se o prostřední sloup. I skupina mnichů si umyla nohy a vstoupila do ubytovny. Posadila se tváří k východu opřevši se o západní zeď, takže Vznešený byl před nimi. I pátaligámští laici si umyli nohy a vstoupili do ubytovny. Posadili se tváří k západu, opřevše se o východní zeď, takže Vznešený byl před nimi.

Pět nebezpečí nectnostného jednání

Potom Vznešený oslovil pátaligámské laiky (upásake):

„Hospodá ři, těchto pět nebezpečí (ádínavá) může očekávat člověk, který se nechová ctnostně (dussílo), který se odchýlil od ctnosti (sílavipattijá). Kterých pět?

(1) Zde, hospodáři, člověk, který se nechová ctnostně, který se odchýlil od ctnosti, dojde dík své nedbalosti (pamádádhikaranam) velké ztráty majetku (požitků) (mahatim bhogadžánim). To je první nebezpečí, které může očekávat člověk, jenž se nechová ctnostně, jenž se odchýlil od ctnosti.

(2) A dále, hospodáři, o člověku, který se nechová ctnostně, který se odchýlil od ctnosti, se rozšíří špatná pověst (pápako kittisaddo). To je druhé nebezpečí, které může očekávat člověk, jenž se nechová ctnostně, jenž se odchýlil od ctnosti.

(3) A dále, hospodáři, do kterékoliv společnosti vstoupí člověk, který se nechová ctnostně, který se odchýlil od ctnosti , ať je to společnost bojovníků (khattijaparisam), bráhmanů (bráhmanaparisam), hospodářů (gahapatiparisam) nebo asketů (samanaparisam), vstupuje tam nejistý (avisárado) a stísněný (mankubhúto). To je třetí nebezpečí, které může očekávat člověk, jenž se nechová ctnostně, jenž se odchýlil od ctnosti.

(4) A dále, hospodáři, člověk, který se nechová ctnostně, který se odchýlil od ctnosti, umírá zmatený (sammúlho kálankaroti). To je čtvrté nebezpečí, které může očekávat člověk, jenž se nechová ctnostně, jenž se odchýlil od ctnosti.

(5) A dále, hospodáři, člověk, který se nechová ctnostně, který se odchýlil od ctnosti, povstává po smrti (param maraná), po rozpadu těla (kájassa bhedá), v bědném stavu (apájam), v strastném místě (duggatim), v záhubě (vinipátam), v pekle (nirajam). To je páté nebezpečí, které může očekávat člověk, jenž se nechová ctnostně, jenž se odchýlil od ctnosti.

Toto je, hospodáři, pět nebezpečí, které může očekávat člověk, jenž se nechová ctnostně, jenž se odchýlil od ctnosti.

Pět výhod ctnostného jednání

Hospodáři, těchto pět výhod (užitků) (ánisamsá) může očekávat člověk, který se chová ctnostně (sílavanto), který se drží ctnosti (sílasampadája). Kterých pět?

(1) Zde, hospodáři, člověk, který se chová ctnostně, který se drží ctnosti, dojde dík své dbalosti (appamádádhikaranam) velkého množství majetku (požitků) (mahantam bhogakkhandham). To je první výhoda, kterou může očekávat člověk, jenž se chová ctnostně, jenž se drží ctnosti.

(2) A dále, hospodáři, o člověku, který se chová ctnostně, který se drží ctnosti, se rozšíří dobrá pověst (kaljáno kittisaddo). To je druhá výhoda, kterou může očekávat člověk, jenž se chová ctnostně, jenž se drží ctnosti.

(3) A dále, hospodáři, do kterékoliv společnosti vstoupí člověk, který se chová ctnostně, který se drží ctnosti, ať je to společnost bojovníků, bráhmanů, hospodářů nebo asketů, vstupuje tam s jistotou (visárado) a bez stísněnosti (amankubhúto). To je třetí výhoda, kterou může očekávat člověk, jenž se chová ctnostně, jenž se drží ctnosti.

(4) A dále, hospodáři, člověk, který se chová ctnostně, který se drží ctnosti, umírá nezmatený (asammúlho kálankaroti). To je čtvrtá výhoda, kterou může očekávat člověk, jenž se chová ctnostně, jenž se drží ctnosti.

(5) A dále, hospodáři, člověk, který se chová ctnostně, který se drží ctnosti, povstává po smrti, po rozpadu těla, v šťastném místě (sugatim), v nebeském světě (saggam lokam). To je pátá výhoda, kterou může očekávat člověk, jenž se chová ctnostně, jenž se drží ctnosti.

Toto je, hospodáři, pět výhod, které může očekávat člověk, jenž se chová ctnostně, jenž se drží ctnosti.“

A Vznešený po valnou část noci poučoval, podněcoval a plnil pátaligámské laiky nadšením řečí o Dhammě. Nato je propustil: „Pokročilá je, hospodáři, noc, udělejte nyní, co je vám libo.“

„Dobře, pane,“ odpověděli pátaligámští laici Vznešenému. Vstali ze sedadel, vzdali Vznešenému úctu, obešli ho po pravici a odešli. Nedlouho po odchodu pátaligámských laiků se Vznešený uchýlil do samoty.

Předpověď o Pátaliputtě

Tehdy magadhští ministři Sunídha a Vassakára stavěli v Pátaligámě opevnění kvůli obraně před Vadždžiji. A tu se v okolí Pátaligámy usazovalo tisíce božstev. Na kterém místě se usazují božstva s velikou silou, tam staví svá sídla velmi silní králové a královští ministři. Na kterém místě se usazují božstva se střední silou, tam staví svá sídla středně silní králové a královští ministři. Na kterém místě se usazují božstva s malou silou, tam staví svá sídla málo silní králové a královští ministři.

Vznešený uviděl svým božským okem, pročištěným a nadlidským, ty tisíce božstev, jak se usazují v Pátaligámě. Když pak Vznešený vstal nad ránem, těsně před úsvitem, zeptal se ctihodného Ánandy:

„Kdopak to, Ánando, staví v Pátaligámě opevnění?“

„Pane, magadhští ministři Sunídha a Vassakára staví v Pátaligámě opevnění kvůli obraně před Vadždžiji.“

„Ánando, to, že magadhští ministři Sunídha a Vassakára staví v Pátaligámě opevnění kvůli obraně před Vadždžiji, vypadá, jakoby se poradili s Třiatřiceti bohy. Neboť právě teď jsem, Ánando, uviděl svým božským okem, pročištěným a nadlidským, ty tisíce božstev, jak se usazují v Pátaligámě. Na kterém místě se usazují božstva s velikou silou, tam staví svá sídla velmi silní králové a královští ministři. Na kterém místě se usazují božstva se střední silou, tam staví svá sídla středně silní králové a královští ministři. Na kterém místě se usazují božstva s malou silou, tam staví svá sídla slabí králové a královští ministři.

Ánando, pro všechny kraje, kam až sahá árjovská země, kam až vedou kupecké cesty, bude toto hlavní město a obchodní středisko Pátaliputta. A pro Pátaliputtu budou, Ánando, existovat tři nebezpečí: od ohně, od vody a od roztržky přátel.“

Potom magadhští ministři Sunídha a Vassakára přistoupili k Vznešenému, vyměnili si se Vznešeným pozdravy a po přátelském rozhovoru se postavili po straně. Řekli potom Vznešenému: „Nechť od nás dnes ctihodný Gótama spolu s komunitou mnichů přijme jídlo.“ Vznešený souhlasil mlčením.

Potom magadhští ministři Sunídha a Vassakára odešli do svého domu. Tam připravili vybrané tvrdé a měkké druhy jídla a oznámili Vznešenému: „Je čas, ctihodný Gótamo, jídlo je připraveno.“

Potom se Vznešený v době dopolední obléknul, vzal misku a svrchní roucho a přišel spolu se skupinou mnichů do domu magadhských ministrů Sunídhy a Vassakáry. Tam se usadil na připraveném sedadle.

Nato magadhští ministři Sunídha a Vassakára obsloužili skupinu mnichů s Buddhou v čele, vlastní rukou jim servírovali vybrané tvrdé a měkké druhy jídla. Když pak Vznešený dojedl a sundal ruku z misky, magadhští ministři Sunídha a Vassakára si vzali jiné, nízké sedadlo a usedli po straně.

Když magadhští ministři Sunídha a Vassakára takto seděli po straně, Vznešený jim poděkoval těmito verši:

Kdekoliv dlí ten, kdož moudrým jest,
pečuje o ctnostné, čisté a ukázněné.
A místním božstvům své zásluhy věnuje.
Jak on je uctí, tak ony budou jeho ctít,
vážit si ho budou tak, jak on si bude vážit jich.
A cítí s ním jak matka s vlastním synem.
Šťasten je ten, kdo má přízeň božstev.

Když Vznešený těmito verši poděkoval magadhským ministrům Sunídhovi a Vassakárovi, vstal ze sedadla a odešel.

A magadhští ministři Sunídha a Vassakára následovali Vznešeného krok za krokem. Mysleli si: „Kterou branou dnes asketa Gótama vyjde, tu pojmenujeme Gótamova brána. A přes který brod překročí řeku Gangu, ten pojmenujeme Gótamův brod.“ A opravdu, tu bránu, kterou Vznešený vyšel, pojmenovali Gótamova brána.

Nato Vznešený došel k řece Ganze. Tehdy byla řeka Ganga plná až po okraj, vrány z ní mohly pít. Někteří lidé, kteří chtěli přejít na druhý břeh, hledali loď, jiní hledali prám, další stavěli vor. Ale Vznešený zmizel na tomto břehu řeky Gangy a spolu se skupinou mnichů stanul na břehu protějším tak lehce, jako když silný člověk natáhne ohnutou ruku nebo ohne nataženou ruku.

A Vznešený uviděl ty lidi, kteří chtěli přejít na druhý břeh, jak jedni hledají loď, jiní hledají prám, další staví vor. Když to Vznešený uviděl, pronesl tento inspirovaný výrok:

Zatímco lidé si stavějí vor,
moudří si postaví most a překročí
veliký oceán (strasti), opustí bažiny
a dojdou osvobození.

Druhá část: Výklad čtyř Ušlechtilých pravd

Potom oslovil Vznešený ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Kótigámy.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Kótigámy. A tam, v Kótigámě, pak Vznešený prodléval.

Tam oslovil Vznešený mnichy:

„Mnichové, je to dík neporozumění (ananubodhá) a nepochopení (appativedhá) čtyř Ušlechtilých pravd (čatunnam arijasaččánam), že vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů. Kterých čtyř?

(1) Dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilé pravdy o strasti (dukkha arijasačča), mnichové, vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

(2) Dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilé pravdy o vzniku strasti (dukkhasamudaja arijasačča), mnichové, vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

(3) Dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilé pravdy o ustání strasti (dukkhanirodha arijasačča), mnichové, vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

(4) Dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilé pravdy o cestě, vedoucí k ustání strasti (dukkhanirodhagáminí patipadá arijasačča), mnichové, vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

Jestliže, mnichové, jsou Ušlechtilá pravda o strasti, Ušlechtilá pravda o vzniku strasti, Ušlechtilá pravda o ustání strasti a Ušlechtilá pravda o cestě, vedoucí k ustání strasti, pochopeny a jestliže je jim porozuměno, pak je odetnuta touha po bytí (uččhinná bhavatanhá), pouto bytí je zničeno (khíná bhavanetti) a není již více dalšího bytí (natthidáni punabbhavo,ti).“

Toto řekl Vznešený. Když to Sugata pronesl, přidal ještě tato slova:

„Kdo nevidí, tak jak skutečně jsou, čtyři Ušlechtilé pravdy,
ten velmi dlouho putuje v různých zrozeních.
Když jsou však pravdy viděny, je zničeno pouto bytí,
kořen strasti je odseknut a není již více dalšího bytí.“
A i když Vznešený dlel v Kótigámě, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Kótigámě, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Nádiky.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Nádiky. A tam v Nádice dlel Vznešený v Cihlovém sále.

Osudy žáků

Potom přistoupil ctihodný Ánanda k Vznešenému, vzdal mu úctu, usedl po straně a řekl Vznešenému toto:

„Pane, zde v Nádice zemřel mnich Sálha. Jaký je jeho osud, jaké je jeho další zrození? A zrovna tak zemřeli zde v Nádice mniška Nandá, laik Sudatta, laička Sudžátá, laici Kakudha, Kálinga, Nikata, Katissabha, Tuttha, Santuttha, Bhadda a Subhadda. Pane, jaký je jejich osud, jaký je jejich stav po smrti?“

„Mnich Sálha, Ánando, dík odstranění zákalů (ásavánam khajá) vstoupil zde a nyní do nezkaleného osvobození mysli (anásava čétovimutti) a osvobození porozuměním (paňňávimutti), které sám uskutečnil svým vlastním přímým poznáním, a prodlévá v nich.

Mniška Nandá, Ánando, dosáhla, dík úplnému odstranění (parikkhajá) pěti pout, jež vážou k nižšímu světu (paňčannam orambhágijánam samjodžanánam), spontánního (svévolného) zrození (opapátiká) (v Čistých příbytcích), kde dosáhne konečného odpoutání (parinibbájiní) a nepodléhá již návratu do tohoto světa (anávattidhammá tasmá loká).

Laik Sudatta, Ánando, dosáhl, dík úplnému odstranění tří pout (tinnam samjodžanánam parikkhajá) a dík oslabení vášně, nenávisti a zaslepenosti (rága-dosa-mohánam tanuttá), stavu, kdy se ještě jednou vrátí (sakadágámí) do tohoto světa a zde učiní konec strasti (dukkhassantam karissati).

Laička Sudžátá, Ánando, dosáhla, dík úplnému odstranění tří pout stavu vstupu do proudu (sotápanná), nepodléhá již pádu do bědných stavů existence (avinipátadhammá), má jistotu (nijatá) a směřuje k probuzení (sambodhiparájaná).

Ánando, laikové Kakudha, Kálinga, Nikata, Katissabha, Tuttha, Santuttha, Bhadda a Subhadda dosáhli, dík úplnému odstranění pěti pout, jež vážou k nižšímu světu, spontánního zrození (opapátiká) (v Čistých příbytcích), kde dosáhnou konečného odpoutání (parinibbájiní) a nepodléhají již návratu do tohoto světa (anávattidhammá tasmá loká).

Více než padesát laiků, Ánando, kteří zemřeli v Nádice, dosáhli, dík úplnému odstranění pěti pout, jež vážou k nižšímu světu, spontánního (svévolného) zrození (opapátiká) (v Čistých příbytcích), kde dosáhnou konečného odpoutání (parinibbájiní) a nepodléhají již návratu do tohoto světa (anávattidhammá tasmá loká).

Více než devadesát laiků, Ánando, kteří zemřeli v Nádice, dosáhli, dík úplnému odstranění tří pout a dík oslabení vášně, nenávisti a zaslepenosti, stavu, kdy se ještě jednou vrátí (sakadágámí) do tohoto světa a zde učiní konec strasti (dukkhassantam karissati).

Více než pět set laiků, Ánando, kteří zemřeli v Nádice, dosáhli, dík úplnému odstranění tří pout stavu vstupu do proudu (sotápanná), nepodléhají již pádu do bědných stavů existence (avinipátadhammá), mají jistotu (nijatá) a směřují k probuzení (sambodhiparájaná).

Zrcadlo Dhammy

Ale není v tom žádný zázrak, Ánando, že lidská bytost zemře. Kdybyste ale při každém úmrtí přicházeli k Tathágatovi a takto se ptali, bylo by to Tathágatovi na obtíž. Proto, Ánando, teď pronesu řeč o Dhammě, která má název Zrcadlo Dhammy (dhammádásam). S tímto zrcadlem by ušlechtilý žák mohl, pokud by si to přál, o sobě říct: ,Nezrodím se už v pekle, ani v lůně zvířete, ani v říši duchů. Nepodléhám již pádu do bědných stavů existence, starstných míst, dosáhl jsem vstupu do proudu (sotápannohamasmi), mám jistotu, směřuji k probuzení.‘

A jaké je, Ánando, ono Zrcadlo Dhammy, s nímž by ušlechtilý žák mohl, pokud by si to přál, o sobě říct: ,Nezrodím se už v pekle, ani v lůně zvířete, ani v říši duchů. Nepodléhám již pádu do bědných stavů existence, starstných míst, dosáhl jsem vstupu do proudu (sotápannohamasmi), mám jistotu, směřuji k probuzení.‘?

(1) Zde, Ánando, je ušlechtilý žák (arija sávako) obdařen neochvějnou důvěrou (aveččappasádéna samannágato) v Buddhu: ,Takový je vskutku Vznešený—je zasloužilý (araham), pravě a zcela probuzený (sammásambuddho), obdařený věděním a (ctnostným) jednáním (vidždžáčaranasampanno), blažený (sugato), znalec světa (lokavidú), neporovnatelný vůdce praktikujících osob (anuttaro purisadammasárathí), učitel bohů a lidí (satthá dévamanussánam), probuzený (buddho), vznešený (bhagavá,ti).‘

(2) Je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu: ‚Dobře vyložená je Dhamma Vznešeným (svakkhato bhagavatá dhammo), bezprostředně viditelná (sanditthiko), nevázaná na čas (akáliko), zvoucí k nahlédnutí (éhipassiko), vedoucí k (opanajiko) (opanajiko), individuálně pochopitelná moudrými (paččattam véditabbo viňňúhí,ti).‘

(3) Je obdařen neochvějnou důvěrou v Sanghu: ‚Dobrou cestou jde obec žáků Vznešeného (supatipanno bhagavato sávaka-sangho), přímou cestou jde obec žáků Vznešeného (udžupatipanno bhagavato sávaka-sangho), metodickou cestou jde obec žáků Vznešeného (ňájapatipanno bhagavato sávaka-sangho), správnou cestou jde obec žáků Vznešeného (sámíčipatipanno bhagavato sávaka-sangho)—totiž čtyři páry osob (jadidam čattári purisa-jugáni), osm jedinců (attha purisa-puggalá). Toto je obec žáků Vznešeného (ésa bhagavato sávaka-sangho), hodná štědrosti (áhunejjo), hodná pohostinnosti (páhunejjo), hodná darů (dakkhinejjo), hodná uctivého pozdravu se sepjatými dlaněmi (aňdžalikaraníjo). Je nesrovnatelným polem dobra pro tento svět (anuttaram puňňakkhettam lokassá,ti).‘

(4) Je obdařen ctností, která je milá ušlechtilým (arijakanta síla), která je celková, bez mezer, bez nečistot, která je chválena moudrými, která vede k soustředění.

Toto je, Ánando, ono Zrcadlo Dhammy, s nímž by ušlechtilý žák mohl, pokud by si to přál, o sobě říct: ,Nezrodím se už v pekle, ani v lůně zvířete, ani v říši duchů. Nepodléhám již pádu do bědných stavů zrození, starstných míst, dosáhl jsem vstupu do proudu (sotápannohamasmi), mám jistotu, směřuji k probuzení.‘“

A i když Vznešený dlel v Nádice, v Cihlovém sále, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Nádice, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Vésálí.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Vésálí. A tam ve Vésálí dlel Vznešený v Ambapálině mangovém háji.

Uvědomění a jasné chápání

Tam oslovil Vznešený mnichy:

„Mnichové, mnich by měl prodlévat uvědomělý (sato) a jasně chápající (sampadžáno). Takové je moje ponaučení pro vás.

A jak, mnichové, je mnich uvědomělý? Zde, mnichové, mnich prodlévá-nazíraje tělo jakožto tělo (káje kájánupassí), prodlévá-nazíraje pociťování jakožto pociťování (védanásu védanánupassí), prodlévá-nazíraje mysl jakožto mysl (čitte čittánupassí), prodlévá-nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy (dhammésu dhammánupassí). Takto prodlévá s horlivostí (átápí), jasný chápáním (sampadžáno) a uvědoměním (satimá), když zanechal žádostivost a žal vůči světu (vinejja loke abhidždžhádomanassam). Takto, mnichové, je mnich uvědomělý.

A jak, mnichové, je mnich jasně chápající? Zde, mnichové, mnich jedná s jasným pochopením (sampadžánakárí), když chodí, jedná s jasným pochopením, když se dívá kupředu či zpět, jedná s jasným pochopením, když ohýbá či natahuje (jakoukoliv část těla), jedná s jasným pochopením, když nese misku na almužnu a oděvy, jedná s jasným pochopením, když jí, pije, žvýká a chutná, jedná s jasným pochopením, když vylučuje výkaly a moč, jedná s jasným pochopením, když jde (gate), stojí (thite), sedí (nisinne), usíná (sutte), probouzí se (džágarite), jedná s jasným pochopením, když mluví a mlčí. Takto, mnichové, je mnich jasně chápající.

Mnichové, mnich by měl být uvědomělý a jasně chápající. Takové je moje ponaučení pro vás.“

Návštěva Ambapálí

Kurtizána Ambapálí uslyšela, že Vznešený přišel do Vésálí a dlí v jejím mangovém háji. I nechala zapřáhnout mnoho skvělých vozů, vystoupila na jeden z nich, vyjela z Vésálí a jela do své zahrady. Vozem dojela až tam, kam to bylo možné, pak z něj sestoupila a pěšky došla k Vznešenému. Když k němu přistoupila, vzdala mu úctu a usedla po straně. Vznešený pak kurtizánu Ambapálí, sedící po straně, poučoval, podněcoval a plnil nadšením řečí o Dhammě.

Potom kurtizána Ambapálí tou řečí o Dhammě poučená, podnícená a nadšená, řekla Vznešenému: „Ať ode mne zítra Vznešený spolu s komunitou mnichů přijme jídlo.“ Vznešený souhlasil mlčením. Když kurtizána Ambapálí poznala, že Vznešený souhlasí, vstala ze sedadla, vzdala Vznešenému úctu, obešla ho po pravici a odešla.

Vésálijští Liččchavijové uslyšeli, že Vznešený přišel do Vésálí a dlí v Ambapálině mangovém háji. I nechali zapřáhnout mnoho skvělých vozů, vystoupili každý na jeden z nich a vyjeli z Vésálí. Někteří z nich byli celí modří, s modrými šaty a ozdobami. Jiní byli celí žlutí, se žlutými šaty a ozdobami. Další byli celí červení, s červenými šaty a ozdobami. A další byli celí bílí, s bílými šaty a ozdobami.

A kurtizána Ambapálí se vracela po cestě proti mladým Liččhavijům, osu proti ose, kolo proti kolu, jho proti jhu. Liččhavijové se ptali kurtizány Ambapálí: „Nu, Ambapálí, proč jedeš proti nám, osu proti ose, kolo proti kolu, jho proti jhu?“

„Věc se má tak, urození pánové, že Vznešený spolu s komunitou mnichů ode mne přijal pozvání na zítřejší jídlo.“

„Nu, Ambapálí, vzdej se toho jídla za sto tisíc.“

„I kdybyste mi, urození, dávali celé Vésáli i se závislým územím, tak významného jídla se nevzdám.“

A Liččhavijové luskali prsty: „Pánové, porazila nás ta mangová dívka, podvedla nás ta mangová dívka.“

A Liččhavijové pak jeli do Ambapálina mangového háje.

Vznešený zdálky uviděl ty Liččhavije, jak přijíždějí, a řekl mnichům: „Mnichové, kteří z vás neviděli Třiatřicet bohů, nechť pohlédnou na tu skupinu Liččhavijů, nechť si je dobře prohlédnou a představí si tu skupinu Liččhavijů jako skupinu Třiatřiceti bohů.“

Potom Liččhavijové dojeli vozem až tam, kam to bylo možné, pak z něj sestoupili a pěšky došli k Vznešenému. Když k němu přistoupili, vzdali mu úctu a usedli po straně. Vznešený pak Liččhavije, sedící po straně, poučoval, podněcoval a plnil nadšením řečí o Dhammě.

Potom Liččhavijové, tou řečí o Dhammě poučení, podnícení a nadšení, řekli Vznešenému: „Ať od nás zítra Vznešený spolu s komunitou mnichů přijme jídlo.“

„Ale, Liččhavijové, zítřejší jídlo už jsem přislíbil kurtizáně Ambapálí.“

A Liččhavijové luskali prsty: „Pánové, porazila nás ta mangová dívka, podvedla nás ta mangová dívka.“

Potom Liččhavijové vyslechli Vznešeného slova, vzali je na vědomí, vstali ze sedadel, vzdali Vznešenému úctu, obešli ho po pravici a odešli.

A kurtizána Ambapálí, poté co skončila noc, připravila ve svém domě vybrané tvrdé a měkké druhy jídel. Nato oznámila Vznešenému: „Je čas, pane, jídlo je připraveno.“

Potom se Vznešený v době dopolední obléknul, vzal misku a svrchní roucho a přišel spolu se skupinou mnichů do domu kurtizány Ambapálí. Tam se usadil na připraveném sedadle.

Nato kurtizána Ambapálí obsloužila skupinu mnichů s Buddhou v čele, vlastní rukou jim servírovala vybrané tvrdé a měkké druhy jídla. Když pak Vznešený dojedl a sundal ruku z misky, kurtizána Ambapálí si vzala jiné, nízké sedadlo a usedla po straně.

Když takto seděla po straně, řekla kurtizána Ambapálí Vznešenému toto: „Já, pane, věnuji tuto svou zahradu (mangový háj) komunitě mnichů s Buddhou v čele.“

Vznešený zahradu přijal. Potom, když Vznešený kurtizánu Ambapálí poučil, podnítil a nadchnul řečí o Dhammě, vstal ze sedadla a odešel.

A i když Vznešený dlel ve Vésálí, v Ambapálině mangovém háji, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Ve vesnici Béluva

Když pak Vznešený pobyl v Ambapálině mangovém háji, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do vesničky Béluva.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do vesničky Béluva. A tam, ve vesničce Béluva, pak Vznešený prodléval.

Tam oslovil Vznešený mnichy: „Běžte, mnichové, stravte dobu dešťů v okolí Vésálí, kde máte přátele, známé nebo příznivce. Já strávím dobu dešťů právě zde, ve vesničce Béluva.

„Dobře, pane,“ odpověděli mnichové Vznešenému. A trávili dobu dešťů v okolí Vésálí, kde měl kdo přátele, známé či příznivce. A Vznešený trávil deště právě tam, ve vesničce Béluva.

Když pak přišly deště, Vznešeného napadla těžká nemoc, silná bolest, byl na pokraji smrti. Všechny ty bolesti Vznešený snášel uvědomělý (sato), jasně chápající (sampadžáno), nevyvedený z rovnováhy.

A Vznešeného napadlo: „Nehodí se, abych dosáhl úplného odpoutání, aniž bych oslovil své ošetřovatele, aniž bych o tom informoval komunitu mnichů. Měl bych tedy tu nemoc svou silou potlačit a žít dál.“ A Vznešený nemoc potlačil svou silou a žil dál. A nemoc ustoupila.

Nedlouho poté, co se vyléčil z nemoci, Vznešený vyšel ze svého obydlí a usadil se ve stínu na připraveném sedadle. Ctihodný Ánanda přistoupil k Vznešenému, vzdal mu úctu, usedl po straně a řekl mu: „Jsem šťasten, pane, že je Vznešený opět zdráv. Jsem šťasten, pane, že se Vznešený uzdravil. I já sám jsem se, pane, kvůli Vznešeného chorobě cítil velmi sláb, nic jsem kolem sebe neviděl, nemohl jsem jasně myslet. A přece jsem, pane, měl jakousi útěchu, že Vznešený nedosáhne úplného odpoutání, dokud nedá své instrukce ohledně komunity mnichů.“

„Co ode mne, Ánando, komunita mnichů očekává? Učil jsem, Ánando, Dhammu, aniž bych dělal rozdíly mezi vnitřní (tajnou) a vnější (veřejnou) naukou. Tathágata, Ánando, nezná sevřenou dlaň učitele.

Kdo by si, Ánando, myslel: ,Já povedu komunitu mnichů‘ či ,Komunita mnichů je na mně závislá,‘ ten ať dá své instrukce ohledně komunity mnichů. Tathágata si, Ánando, nemyslí: ,Já povedu komunitu mnichů‘ či ,Komunita mnichů je na mně závislá.‘ Jaké instrukce by měl, Ánando, Tathágata dát ohledně komunity mnichů?

Jsem, Ánando, chatrný, starý, letitý, dosáhl jsem vysokého věku, je mi osmdesát let. Jako je, Ánando, starý vůz udržován v chodu jen s pomocí oprav, asi tak je, Ánando, Tathágatovo tělo udržováno v provozu jen s velkým úsilím.

Jen tehdy se Tathágatovo tělo cítí pohodlně (phásutaro), Ánando, když Tathágata, s nevěnováním pozornosti žádným znakům (sabbanimittánam amanasikárá) vstoupí a prodlévá v bezznakovém soustředění mysli (animittam čétosamádhim), ve stavu zániku pociťování (védanánam nirodhá).“

Dhamma jako ostrov a útočiště

„Proto, Ánando, buďte sami sobě ostrovem (attadípá), sami sobě útočištěm (attasaraná), nemějte žádné jiné útočiště (anaňňasaraná). Mějte Dhammu jako ostrov (dhammadípá), Dhammu jako útočiště (dhammasaraná), nemějte žádné jiné útočiště. A jak, Ánando, mnich prodlévá, sám sobě ostrovem, sám sobě útočištěm a nemá žádné jiné útočiště? Jak má Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemá žádné jiné útočiště?

Zde, Ánando, mnich prodlévá, nazíraje tělo jakožto tělo (káje kájánupassí)… prodlévá, nazíraje pociťování jakožto pociťování (védanásu védanánupassí)… prodlévá, nazíraje mysl jakožto mysl (čitte čittánupassí)… prodlévá, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy (dhammésu dhammánupassí). Takto prodlévá s horlivostí (átápí), jasný chápáním (sampadžáno) a uvědoměním (satimá), když zanechal žádostivost a žal vůči světu (vinejja loke abhidždžhádomanassam).

Takto, Ánando, je mnich sám sobě ostrovem, sám sobě útočištěm a nemá žádné jiné útočiště. Takto má Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemá žádné jiné útočiště.

Ti, Ánando, kteří teď nebo po mém odchodu budou sami sobě ostrovem, sami sobě útočištěm a nebudou mít žádné jiné útočiště, kteří budou mít Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nebudou mít žádné jiné útočiště, ti, Ánando, budou z mých mnichů nejpřednějšími (agge)—ti, kteří mají chuť se cvičit (sikkhákámá,ti).“

Třetí část

Márův zásah

Potom se Vznešený v době dopolední obléknul, vzal misku a svrchní roucho a vstoupil do Vésálí, aby obdržel almužnu. Obešel Vésálí, snědl to, co mu bylo dáno, a když se navrátil, řekl ctihodnému Ánandovi: „Vezmi, Ánando, podložku pro sezení, půjdeme na celý zbytek dne do svatyně Čápála.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému, vzal podložku pro sezení a následoval Vznešeného.

A Vznešený došel do svatyně Čápála, kde usedl na připravené sedadlo. Ctihodný Ánanda vzdal Vznešenému úctu a usedl po straně. Vznešený mu pak řekl: „Okouzlující je, Ánando, Vésálí, okouzlující je svatyně Udéna, okouzlující jsou i svatyně Gótamaka, Sattambaka, Bahuputta, Sárandada a Čápála.

Kdokoliv, Ánando, rozvinul (bhávitá) čtyři složky psychické síly (čattáro iddhipádá), kdokoliv je zmnožil (bahulíkatá), použil coby prostředku (jáníkatá), upevnil, kdokoliv je udržuje a zvládá, ten by mohl, Ánando, přál-li by si to, zůstat naživu celý cyklus (kappa) nebo po zbytek cyklu.

Tathágata, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, Tathágata je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, Tathágata je udržuje a zvládá. Tathágata by mohl, Ánando, přál-li by si to, zůstat naživu po celý cyklus nebo po jeho zbytek.“

Ale ctihodný Ánanda, přes takovou přímou narážku, přes takto jasně podané vysvětlení, nebyl schopen věc pochopit, nepoprosil Vznešeného: „Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem (lokánukampája), pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí,“ protože jeho mysl ovlivnil Mára.

I podruhé… I potřetí řekl Vznešený ctihodnému Ánandovi: „Okouzlující je, Ánando, Vésálí, okouzlující je svatyně Udéna, okouzlující jsou i svatyně Gótamaka, Sattambaka, Bahuputta, Sárandada a Čápála.

Kdokoliv, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, kdokoliv je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, kdokoliv je udržuje a zvládá, ten by mohl, Ánando, přál-li by si to, zůstat naživu celý cyklus nebo po zbytek cyklu.

Tathágata, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, Tathágata je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, Tathágata je udržuje a zvládá. Tathágata by mohl, Ánando, přál-li by si to, zůstat naživu po celý cyklus nebo po jeho zbytek.“

Ale ctihodný Ánanda, přes takovou přímou narážku, přes takto jasně podané vysvětlení, nebyl schopen věc pochopit, nepoprosil Vznešeného: „Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí,“ protože jeho mysl ovlivnil Mára.

Potom řekl Vznešený ctihodnému Ánandovi: „Nyní, Ánando, běž, kam je ti libo.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému, vstal ze sedadla, vzdal Vznešenému úctu, obešel ho po pravici a nedaleko usedl u kořenů jiného stromu.

Nedlouho poté, co ctihodný Ánanda odešel, přistoupil k Vznešenému Mára Zlý, stanul po jedné straně a oslovil Vznešeného: „Pane, nyní nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání (parinibbána), nechť Sugata dosáhne úplného odpoutání, nyní je vhodný čas pro úplné odpoutání Vznešeného. Pane, Vznešený kdysi pronesl tato slova: ,Dotud, Zlý, nedosáhnu úplného odpoutání, dokud nebudu mít za žáky mnichy… mnišky… laické následníky… laické následnice, kteří budou vyučení (vijattá), vycvičení (vinítá), schopní (visáradá), velice vzdělaní (bahussutá), držitelé Dhammy (dhammadhará), jednající podle Dhammy a správně, kteří pochopí svého učitele a budou vysvětlovat, učit, oznamovat, upevňovat, vyjevovat a vykládat Dhammu, kteří budou moci v souladu s Dhammou zcela odmítnout jiné nauky, kteří budou učit tuto mimořádnou Dhammu.‘

A nyní, pane, má Vznešený za žáky mnichy… mnišky… laické následníky… laické následnice, kteří jsou vyučení, vycvičení, schopní, velice vzdělaní, držitelé Dhammy, jednající podle Dhammy a správně, kteří pochopili svého učitele a vysvětlují, učí, oznamují, upevňují, vyjevují a vykládají Dhammu, kteří mohou v souladu s Dhammou zcela odmítnout jiné nauky, kteří učí tuto mimořádnou Dhammu. Pane, nyní nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání, nechť Sugata dosáhne úplného odpoutání, nyní je vhodný čas pro úplné odpoutání Vznešeného.

Pane, Vznešený kdysi pronesl tato slova: ,Dotud, Zlý, nedosáhnu úplného odpoutání, dokud tento čistý život (brahmačarijam) nebude vzkvétat, dokud nebude rozšířený, věhlasný, známý a dobře vysvětlený mnoha bohům a lidem.‘

A nyní, pane, tento čistý život vzkvétá, nyní je rozšířený, věhlasný, známý a dobře vysvětlený mnoha bohům a lidem.

Pane, nyní nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání, nechť Sugata dosáhne úplného odpoutání, nyní je vhodný čas pro úplné odpoutání Vznešeného.“

Když bylo toto řečeno, pravil Vznešený Márovi Zlému toto: „Buď bez starostí, Zlý, zanedlouho nastane Tathágatovo úplné odpoutání (parinibbána), po uplynutí tří měsíců od této chvíle dosáhne Tathágata úplného odpoutání.“

A ve svatyni Čápála Vznešený, uvědomělý (sato) a jasně chápající (sampadžáno), odvrhl svou vůli k životu (své formace života) (ájusankháram ossadži). A když Vznešený odvrhl vůli k životu, nastalo velké a strašné zemětřesení a hromy duněly. Potom Vznešený pochopil význam této události a pronesl tento inspirovaný výrok:

„Mudrc odvrhl vůli k existenci,
k bytí nízkému i vznešenému.
S vnitřní radostí a soustředěný,
rozsekl svou vlastní existenci
jako brnění.“

Osm příčin zemětřesení

Potom ctihodného Ánandu napadlo: „Zázračné a nádherné je věru toto zemětřesení, velké a strašné je věru toto zemětřesení. I hromy duní. Jaký je ale důvod, jaká je příčina takového velkého zemětřesení?“

A ctihodný Ánanda přistoupil k Vznešenému, vzdal mu úctu, usedl po straně a řekl mu: „Zázračné a nádherné bylo věru toto zemětřesení, velké a strašné bylo věru toto zemětřesení. I hromy duněly. Jaký je ale důvod, jaká je příčina takového velkého zemětřesení?“

„Existuje, Ánando, těchto osm důvodů, těchto osm příčin takového velkého zemětřesení. Jakých osm?

(1) Tato velká země (mahápathaví), Ánando, spočívá na vodě (udaka), voda spočívá na vzduchu (váta), vzduch spočívá na prostoru (ákása). Když, Ánando, vanou velké větry, tyto větry rozechvívají vodu a tato voda třese zemí. Toto je první důvod, první příčina takového velkého zemětřesení.

(2) A dále, Ánando, žije-li mocný (iddhimá) asketa či bráhman, který ovládl svou mysl (čétovasippatto) nebo božstvo s velkou silou a mocí, a jestliže někdo z nich rozvinul vnímání omezeného prvku země a vnímání neomezeného prvku vody, ten touto zemi otřásá, zachvívá a pohybuje. Toto je druhý důvod, druhá příčina takového velkého zemětřesení.

(3) A dále, Ánando, když bódhisatta odchází ze sféry Tusita a uvědomělý (sato) a jasně chápající (sampadžáno) sestupuje do matčina lůna (mátukuččhim okkamati), tehdy se tato země otřásá, zachvívá a pohybuje. Toto je třetí důvod, třetí příčina takového velkého zemětřesení.

(4) A dále, Ánando, když bódhisatta uvědomělý a jasně chápající vychází z matčina lůna (mátukuččhismá nikkhamati), tehdy se tato země otřásá, zachvívá a pohybuje. Toto je čtvrtý důvod, čtvrtá příčina takového velkého zemětřesení.

(5) A dále, Ánando, když Tathágata procitne k nejvyššímu, pravému a úplnému probuzení (anuttaram sammásambodhi abhisambudždžhati), tehdy se tato země otřásá, zachvívá a pohybuje. Toto je pátý důvod, pátá příčina takového velkého zemětřesení.

(6) A dále, Ánando, když Tathágata roztočí nejvyšší kolo Dhammy (anuttaram dhammačakkam pavattéti), tehdy se tato země otřásá, zachvívá a pohybuje. Toto je šestý důvod, šestá příčina takového velkého zemětřesení.

(7) A dále, Ánando, když Tathágata uvědomělý a jasně chápající odvrhne vůli k životu (formace života) (ájusankháram ossadždžati), tehdy se tato země otřásá, zachvívá a pohybuje. Toto je sedmý důvod, sedmá příčina takového velkého zemětřesení.

(8) A dále, Ánando, když Tathágata dosáhne prvku konečného odpoutání beze zbytku (anupádisésája nibbánadhátujá parinibbájati), tehdy se tato země otřásá, zachívá a pohybuje. Toto je osmý důvod, osmá příčina takového velkého zemětřesení.

Toto je, Ánando, osm důvodů, osm příčin takového velkého zemětřesení.

Osm shromáždění

A věru, Ánando, existuje těchto osm shromáždění (parisá). Kterých osm?

(1) Shromáždění bojovníků (khattijaparisá),

(2) shromáždění bráhmanů (bráhmanaparisá),

(3) shromáždění hospodářů (gahapatiparisá),

(4) shromáždění asketů (samanaparisá),

(5) shromáždění Čtyř velkých nebeských králů (čátumahárádžikaparisá),

(6) shromáždění Třiatřiceti bohů (távatimsaparisá),

(7) shromáždění Márovo (máraparisá),

(8) shromáždění Brahmovo (brahmaparisá).

Vzpomínám si, jak jsem vstoupil do mnoha set shromáždění bojovníků. Před tím, než jsem tam vstoupil a promluvil, jsem na sebe vzal takovou barvu a takový hlas, jaké měli oni. Potom jsem je poučil, podnítil a nadchnul řečí o Dhammě. Když jsem mluvil, nepoznali mne: ,Nuže, kdo to mluví? Je to bůh, či člověk?‘ A když jsem domluvil, tak jsem zmizel. A když jsem zmizel, tak mne nepoznali: ,Nuže, kdo to zmizel? Byl to bůh, či člověk?‘

Vzpomínám si, jak jsem vstoupil do mnoha set shromáždění bráhmanů… hospodářů… asketů… Čtyř velkých nebeských králů… Třiatřiceti bohů… Máry… a Brahmy. Před tím, než jsem tam vstoupil a promluvil, jsem na sebe vzal takovou barvu a takový hlas, jaké měli oni. Potom jsem je poučil, podnítil a nadchnul řečí o Dhammě. Když jsem mluvil, tak mne nepoznali: ,Nuže, kdo to mluví? Je to bůh, či člověk?‘ A když jsem domluvil, tak jsem zmizel. A když jsem zmizel, tak mne nepoznali: ,Nuže, kdo to zmizel? Byl to bůh, či člověk?‘

Toto je, Ánando, osm shromáždění.

Osm oblastí ovládnutí

Existuje, Ánando, osm oblastí ovládnutí (abhibhájatana). Kterých osm?

(1) Někdo, kdo vnímá svou vlastní tělesnost (tvar) (adždžhattam rúpasaňňí éko), vidí omezené vnější tvary (bahiddhá rúpáni passati parittáni), krásné či ošklivé (suvannadubbannáni), a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je první oblast ovládnutí.

(2) Někdo, kdo vnímá svou vlastní tělesnost, vidí neomezené (appamánáni) vnější tvary, krásné či ošklivé, a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je druhá oblast ovládnutí.

(3) Někdo, kdo nevnímá svou vlastní tělesnost, vidí omezené vnější tvary, krásné či ošklivé, a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je třetí oblast ovládnutí.

(4) Někdo, kdo nevnímá svou vlastní tělesnost, vidí neomezené vnější tvary, krásné či ošklivé, a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je čtvrtá oblast ovládnutí.

(5) Někdo, kdo nevnímá svou vlastní tělesnost, vidí vnější tvary, modré, s modrou barvou, s modrým vzhledem, jako je třeba modrý květ lnu nebo modrá látka z Báránasí, na obou stranách zarovnaná, právě tak někdo, kdo nevnímá subjektivně tvary, vidí vnější tvary, modré, s modrou barvou, s modrým vzhledem, a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je pátá oblast ovládnutí.

(6) Někdo, kdo nevnímá svou vlastní tělesnost, vidí vnější tvary, žluté, se žlutou barvou, se žlutým vzhledem, jako je třeba žlutý květ kanikáru nebo žlutá látka z Báránasí, na obou stranách zarovnaná, právě tak někdo, kdo nevnímá subjektivně tvary, vidí vnější tvary, žluté, se žlutou barvou, se žlutým vzhledem, a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je šestá oblast ovládnutí.

(7) Někdo, kdo nevnímá svou vlastní tělesnost, vidí vnější tvary, červené, s červenou barvou, s červeným vzhledem, jako je třeba červený květ bandhudžívaku nebo červená látka z Báránasí, na obou stranách zarovnaná, právě tak někdo, kdo nevnímá subjektivně tvary, vidí vnější tvary, červené, s červenou barvou, s červeným vzhledem, a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je sedmá oblast ovládnutí.

(8) Někdo, kdo nevnímá svou vlastní tělesnost, vidí vnější tvary, bílé, s bílou barvou, s bílým vzhledem, jako je třeba bílá Jitřenka nebo bílá látka z Báránasí, na obou stranách zarovnaná, právě tak někdo, kdo nevnímá subjektivně tvary, vidí vnější tvary, bílé, s bílou barvou, s bílým vzhledem, a vnímá je takto: ,Ovládl jsem a jako takové je znám a vidím.‘ To je osmá oblast ovládnutí.

Toto je, Ánando, osm oblastí ovládnutí.

Osm osvobození

Ánando, existuje těchto osm osvobození (attha vimokkhá). Kterých osm?

(1) Někdo obdařený tělesností (tvarem) (rúpí) vidí (hmotné) tvary (rúpáni passati). To je první osvobození (pathamo vimokkho).

(2) Někdo, kdo nevnímá vlastní tělesnost (tvar) (adždžhattam arúpasaňňí) vidí vnější tvary (bahiddhá rúpáni passati). To je druhé osvobození (dutijo vimokkho).

(3) Někdo je zaměřen pouze na vjem krásy (subhantéva adhimutto hoti). To je třetí osvobození (tatijo vimokkho).

(4) Někdo, s úplným (sabbaso) překonáním (samatikkamá) vnímání hmoty (tělesnosti) (rúpasaňňánam), s ukončením (atthangamá) vnímání odporu (patighasaňňánam), s nevěnováním pozornosti (amanasikárá) vnímání rozmanitosti (nánattasaňňánam), s myšlenkou: ‚Nekonečný prostor (ananto ákáso),‘ vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v oblasti nekonečného prostoru (ákásánaňčájatanam). To je čtvrté osvobození (čatuttho vimokkho).

(5) Někdo, s úplným překonáním oblasti nekonečného prostoru, s myšlenkou: ‚Nekonečné vědomí (anantam viňňánam),‘ vstupuje a prodlévá v oblasti nekonečného vědomí (viňňánaňčájatanam). To je páté osvobození (paňčamo vimokkho).

(6) Někdo, s úplným překonáním oblasti nekonečného vědomí, s myšlenkou: ‚Nic neexistuje (natthi kiňčí),‘ vstupuje a prodlévá v oblasti nicoty (ákiňčaňňájatanam). To je šesté osvobození (čhattho vimokkho).

(7) Někdo, s úplným překonáním oblasti nicoty, vstupuje a prodlévá v oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání (névasaňňánásaňňájatanam). To je sedmé osvobození (sattamo vimokkho).

(8) Někdo, s úplným překonáním oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání, vstupuje a prodlévá ve stavu ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitanirodham). To je osmé osvobození (atthamo vimokkho).

Toto je, Ánando, osm osvobození.

Ánandova prosba a její odmítnutí

Jednou jsem, Ánando, prodléval na břehu řeky Néraňdžará, u banijánového stromu zvaného Ochránce stád, hned poté, co jsem dosáhl probuzení. A tehdy, Ánando, ke mně přistoupil Mára Zlý, stanul po jedné straně a oslovil mně: ,Pane, nyní nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání (parinibbána), nechť Sugata dosáhne úplného odpoutání, nyní je vhodný čas pro úplné odpoutání Vznešeného.‘

Nato jsem, Ánando, odvětil Márovi Zlému toto: ,Dotud, Zlý, nedosáhnu úplného odpoutání, dokud nebudu mít za žáky mnichy… mnišky… laické následníky… laické následnice, kteří budou vyučení (vijattá), vycvičení (vinítá), schopní (visáradá), velice vzdělaní (bahussutá), držitelé Dhammy (dhammadhará), jednající podle Dhammy a správně, kteří pochopí svého učitele a budou vysvětlovat, učit, oznamovat, upevňovat, vyjevovat a vykládat Dhammu, kteří budou moci v souladu s Dhammou zcela odmítnout jiné nauky, kteří budou učit tuto mimořádnou Dhammu.‘

Dotud, Zlý, nedosáhnu úplného odpoutání, dokud tento čistý život nebude vzkvétat, dokud nebude rozšířený, věhlasný, známý a dobře vysvětlený mnoha bohům a lidem.‘

A právě dnes, Ánando, teď, ve svatyni Čápála, ke mně přistoupil Mára Zlý, stanul po jedné straně a oslovil mne: ,Pane, nyní nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání, nechť Sugata dosáhne úplného odpoutání, nyní je vhodný čas pro úplné odpoutání Vznešeného.

Pane, Vznešený kdysi pronesl tato slova: ‚Dotud, Zlý, nedosáhnu úplného odpoutání, dokud nebudu mít za žáky mnichy… mnišky… laické následníky… laické následnice, kteří budou vyučení (vijattá), vycvičení (vinítá), schopní (visáradá), velice vzdělaní (bahussutá), držitelé Dhammy (dhammadhará), jednající podle Dhammy a správně, kteří pochopí svého učitele a budou vysvětlovat, učit, oznamovat, upevňovat, vyjevovat a vykládat Dhammu, kteří budou moci v souladu s Dhammou zcela odmítnout jiné nauky, kteří budou učit tuto mimořádnou Dhammu.‘

A nyní, pane, má Vznešený za žáky mnichy… mnišky… laické následníky… laické následnice, kteří jsou vyučení, vycvičení, schopní, velice vzdělaní, držitelé Dhammy, jednající podle Dhammy a správně, kteří pochopili svého učitele a vysvětlují, učí, oznamují, upevňují, vyjevují a vykládají Dhammu, kteří mohou v souladu s Dhammou zcela odmítnout jiné nauky, kteří učí tuto mimořádnou Dhammu. Pane, nyní nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání, nechť Sugata dosáhne úplného odpoutání, nyní je vhodný čas pro úplné odpoutání Vznešeného.

Pane, Vznešený kdysi pronesl tato slova: ‚Dotud, Zlý, nedosáhnu úplného odpoutání, dokud tento čistý život nebude vzkvétat, dokud nebude rozšířený, věhlasný, známý a dobře vysvětlený mnoha bohům a lidem.‘

A nyní, pane, tento čistý život vzkvétá, nyní je rozšířený, věhlasný, známý a dobře vysvětlený mnoha bohům a lidem.

Pane, nyní nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání, nechť Sugata dosáhne úplného odpoutání, nyní je vhodný čas pro úplné odpoutání Vznešeného.‘

Když bylo, Ánando, toto řečeno, pravil jsem Márovi Zlému toto: ,Buď bez starostí, Zlý, zanedlouho nastane Tathágatovo úplné odpoutání, po uplynutí tří měsíců od této chvíle dosáhne Tathágata úplného odpoutání.‘

A právě dnes, Ánando, teď, ve svatyni Čápála, Tathágata, uvědomělý a jasně chápající, odvrhl vůli k životu.

Nato řekl ctihodný Ánanda Vznešenému:

„Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.“

„Dosti, Ánando, nepros Tathágatu. Čas na to, abys, Ánando, prosil Tathágatu, už minul.“

I podruhé řekl ctihodný Ánanda Vznešenému: „Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.“

„Dosti, Ánando, nepros Tathágatu. Čas na to, abys, Ánando, prosil Tathágatu, už minul.“

I potřetí řekl ctihodný Ánanda Vznešenému: „Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.“

„Máš, Ánando, důvěru v Tathágatovo probuzení?“ „Ano, pane.“ „Tak proč tedy, Ánando, Tathágatu prosíš až do třetice?“

„Z vlastních úst Vznešeného jsem, pane, slyšel tato slova: ,Kdokoliv, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, kdokoliv je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, kdokoliv je udržuje a zvládá, ten by mohl, Ánando, pokud by si to přál, zůstat naživu celý cyklus nebo po zbytek cyklu.

Tathágata, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, Tathágata je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, Tathágata je udržuje a zvládá. Tathágata by mohl, Ánando, pokud by si to přál, zůstat naživu po celý cyklus nebo po jeho zbytek.‘“

„A věřil jsi tomu, Ánando?“ „Ano, pane.“

„Tedy je to, Ánando, tvoje chyba, tvoje vina, že i přes takovou přímou narážku, přes takto jasně podané vysvětlení, jsi nebyl schopen věc pochopit a nepoprosil jsi Tathágatu: ,Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.‘

Kdybys, Ánando, poprosil, podvakráte by Tathágata odmítl, ale napotřetí by souhlasil. Tedy je to, Ánando, tvoje chyba a tvoje vina.

Jednou jsem, Ánando, prodléval v Rádžagaze, na Supí hoře…

A později jsem, Ánando, prodléval stále ještě v Rádžagaze, v Banijánové zahradě, na Zlodějském útesu, v jeskyni Sedmi listů na úbočí hory Vébhára, na Černé skále na stráních Hory zřeců, na svahu u Hadího jezírka v Chladném lese, v Hřejivé zahradě, na Krmišti veverek v Bambusovém háji, v Džívakově mangovém háji, v Gazelím háji v Brusném údolí…

A ještě později jsem, Ánando, prodléval právě zde, ve Vésálí, ve svatyni Udéna…

A ještě potom jsem, Ánando, prodléval právě zde, ve Vésálí, ve svatyních Gótamaka, Sattamba, Bahuputta a Sárandada…

A všude tam jsem ti, Ánando, říkal:

‚Okouzlující je, Ánando, Rádžagaha, okouzlující je Supí hora…

‚Okouzlující je, Ánando, Rádžagaha, okouzlující je Banijánová zahrada, Zlodějský útes, jeskyně Sedmi listů na úbočí hory Vébhára, Černá skála na stráni Hory zřeců, Hadí jezírko v Chladném lese, Hřejivá zahrada, Krmiště veverek v Bambusovém háji, Džívakův mangový háj, Gazelí háj v Brusném údolí…

‚Okouzlující je, Ánando, Vésálí, okouzlující je svatyně Udéna…

‚Okouzlující je, Ánando, Vésálí, okouzlující jsou svatyně Gótamaka, Sattamba, Bahuputta a Sárandada.

Kdokoliv, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, kdokoliv je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, kdokoliv je udržuje a zvládá, ten by mohl, Ánando, pokud by si to přál, zůstat naživu celý cyklus nebo po zbytek cyklu.

Tathágata, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, Tathágata je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, Tathágata je udržuje a zvládá. Tathágata by mohl, Ánando, pokud by si to přál, zůstat naživu po celý cyklus nebo po jeho zbytek.‘

Ale i přes takovou přímou narážku, přes takto jasně podané vysvětlení, jsi nebyl schopen věc pochopit a nepoprosil jsi Tathágatu: ,Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.‘

Kdybys, Ánando, poprosil, podvakráte by Tathágata odmítl, ale napotřetí by souhlasil. Tedy je to, Ánando, tvoje chyba a tvoje vina.

A právě dnes, Ánando, teď, ve svatyni Čápála, jsem ti řekl:

‚Okouzlující je, Ánando, Vésálí, okouzlující je svatyně Čápála.

Kdokoliv, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, kdokoliv je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, kdokoliv je udržuje a zvládá, ten by mohl, Ánando, pokud by si to přál, zůstat naživu celý cyklus nebo po zbytek cyklu.

Tathágata, Ánando, rozvinul čtyři složky psychické síly, Tathágata je zmnožil, použil coby prostředku, upevnil, Tathágata je udržuje a zvládá. Tathágata by mohl, Ánando, pokud by si to přál, zůstat naživu po celý cyklus nebo po jeho zbytek.‘

Ale i přes takovou přímou narážku, přes takto jasně podané vysvětlení, jsi nebyl schopen věc pochopit a nepoprosil jsi Tathágatu: ,Pane, nechť Vznešený zůstane naživu po celý cyklus, pro dobro mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí, ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.‘

Kdybys, Ánando, poprosil, podvakráte by Tathágata odmítl, ale napotřetí by souhlasil. Tedy je to, Ánando, tvoje chyba a tvoje vina.

Což jsem, Ánando, už dříve neučil, že ode všech milých a příjemných věcí či osob musí nastat odloučení, oddělení a rozdělení s nimi? Jak by tedy, Ánando, bylo možné, aby nezaniklo to, co je zrozené (džátam), co vstoupilo v bytí (bhútam), co je zformované (sankhatam) a podléhající změně (palokadhammam)? Takový stav věcí není možný!

A to, Ánando, čeho se Tathágata vzdal, co odhodil, odvrhl a zanechal—tedy jeho vůle k životu—o tom pronesl konečné slovo: ,Zanedlouho nastane Tathágatovo úplné odpoutání, po uplynutí tří měsíců od této chvíle dosáhne Tathágata úplného odpoutání.‘

A že by Tathágata tato slova odvolal, aby mohl žít dál, to je nemožné!

Pojďme, Ánando, půjdeme do Velkého lesa, do Haly se sedlovou střechou.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

Poté Vznešený spolu s ctihodným Ánandou přišli do Velkého lesa, do Haly se sedlovou střechou. Když došli, řekl Vznešený ctihodnému Ánandovi: „Jdi, Ánando, a svolej do shromažďovací síně všechny mnichy, kteří prodlévají v okolí Vésálí.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému a svolal do shromažďovací síně všechny mnichy, kteří prodlévali v okolí Vésálí. Když se mnichové shromáždili, přistoupil ctihodný Ánanda k Vznešenému, vzdal mu úctu a stanul po straně. Potom řekl Vznešenému: „Pane, mnišská komunita je shromážděna. Nyní nechť Vznešený udělá, co je mu libo.“

Pobídnutí mnichům

Poté Vznešený vstal ze sedadla a šel do shromažďovací síně. Když tam přišel, usedl na připravené sedadlo a oslovil mnichy:

„Nuže, mnichové, ty nauky, které jsem přímo poznal (abhiňňá) a které jsem vám vysvětlil (desitá), ty byste měli uvádět do praxe a rozvíjet, aby tento čistý život vytrval, aby dlouho vydržel, pro blaho mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.

A jaké jsou, mnichové ty nauky, které jsem přímo poznal, které jsem vám vysvětlil a které byste měli uvádět do praxe a rozvíjet, aby tento čistý život vytrval, aby dlouho vydržel, pro blaho mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí?

Jsou to: čtyři ustavení uvědomění (čattáro satipattháná), čtyři pravé snahy (čattáro sammappadháná), čtyři složky psychické síly (čattáro iddhipádá), pět schopností (paňčindrijáni), pět sil (paňča baláni), sedm členů probuzení (satta bodždžhangá), ušlechtilá osmičlenná stezka (arija atthangika magga).

Toto jsou, mnichové, ty nauky, které jsem přímo poznal, které jsem vám vysvětlil a které byste měli uvádět do praxe a rozvíjet, aby tento čistý život vytrval, aby dlouho vydržel, pro blaho mnoha lidí, pro štěstí mnoha lidí ze soucitu se světem, pro prospěch, dobro a štěstí bohů a lidí.“

Poté Vznešený dále oslovil mnichy:

„Nuže nyní vás, mnichové, nabádám: formace (těla, řeči a mysli) jsou předmětem zániku (vajadhammá sankhárá), usilujte s dbalostí (appamádéna sampádéthá)! Zanedlouho nastane Tathágatovo úplné odpoutání (parinibbána), po uplynutí tří měsíců od této chvíle dosáhne Tathágata úplného odpoutání.“

Toto řekl Vznešený. Když to Sugata pronesl, přidal ještě tato slova:

„Přezrálý je můj věk, málo ze života již zbývá,
vše opustím a odejdu, sám sobě útočištěm (saranamattano).
Mnichové, buďte dbalí (appamattá), uvědomělí (satímanto) a ctnostní (susílá),
správně soustředění a rozhodní (susamáhitasankappá), ochraňujte svou mysl (sačittamanurakkhatha).
Kdo bude s dbalostí praktikovat tuto Dhammu a Vinaju (kázeň),
opustí tento koloběh zrozování (pahája džátisamsáram), učiní konec strasti (dukkhassantam karissatí,ti).“

Čtvrtá část: Čtyři ušlechtilé věci

Potom se Vznešený v době dopolední obléknul, vzal misku a svrchní roucho a vstoupil do Vésálí, aby obdržel almužnu. Obešel Vésálí, snědl to, co mu bylo dáno, a když se navrátil, prohlédl si Vésálí sloním pohledem a řekl ctihodnému Ánandovi: „Toto, Ánando, je naposled, co si Tathágata prohlíží Vésálí. Pojďme, Ánando, půjdeme do Bhandagámy.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Bhandagámy. A tam, v Bhandagámě, pak Vznešený prodléval.

Tam oslovil Vznešený mnichy:

„Mnichové, je to dík neporozumění (ananubodhá) a nepochopení (appativedhá) čtyř základních věcí, že vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů. Kterých čtyř?

(1) Mnichové, je to dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilé ctnosti (arija síla), že vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

(2) Mnichové, je to dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilého soustředění (arija samádhi), že vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

(3) Mnichové, je to dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilé moudrosti (arija paňňá), že vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

(4) Mnichové, je to dík neporozumění a nepochopení Ušlechtilého osvobození (arija vimutti), že vy i já tak dlouho bloudíme a putujeme tímto koloběhem životů.

Jsou-li pochopeny Ušlechtilá ctnost, Ušlechtilé soustředění, Ušlechtilá moudrost a Ušlechtilé osvobození, je-li těmto věcem porozuměno, je odetnuta touha po bytí (uččhinná bhavatanhá), je zničeno pouto bytí (khíná bhavanetti) a není již žádné další bytí (natthi dáni punabbhavo,ti).“

Toto řekl Vznešený. Když to Sugata pronesl, přidal ještě tato slova:

„Ctnost, soustředění, moudrost a nejvyšší osvobození,

tyto věci slavný Gótama pochopil.

Když je přímo poznal, Buddha učil mnichy nauku,

učitel, jenž učinil konec strasti, zřec, který dosáhl nibbány.“

Ctnost, soustředění, moudrost

A i když Vznešený dlel v Bhandagámě, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Bhandagámě, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Hatthigámy.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Hatthigámy.

A i když Vznešený dlel v Hatthigámě, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Hatthigámě, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Ambagámy.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Ambagámy.

A i když Vznešený dlel v Ambagámě, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Ambagámě, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Džambugámy.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. A Vznešený spolu s velkou komunitou mnichů přišel do Džambugámy.

A i když Vznešený dlel v Džambugámě, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Když pak Vznešený pobyl v Džambugámě, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Bhóganagaru.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Bhóganagaru.

Čtyři velká měřítka

A v Bhóganagaru pak Vznešený prodléval ve svatyni Ánanda. Tam pak Vznešený oslovil mnichy:

„Mnichové, naučím vás tyto čtyři velká měřítka. Poslouchejte mne a vše si dobře zapamatujte.“ „Dobře, pane,“ odpověděli mnichové Vznešenému. Vznešený pak řekl toto:

(1) „Dejme tomu, mnichové, že by nějaký mnich mluvil takto: ,Ze Vznešeného úst jsem to, příteli, slyšel, v jeho přítomnosti jsem tu vědomost obdržel. Toto je Dhamma (Učení), toto je Vinaja (Kázeň), toto je nauka našeho učitele.‘ Slova toho mnicha by, mnichové, neměla být ani přijata, ani zamítnuta. Význam jeho slov byste měli dobře pochopit a srovnat ho s rozpravami a Vinajou.

Jestliže by to neodpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout: ,To určitě nejsou Vznešeného slova, tento mnich tomu špatně porozuměl.‘ A s tím byste měli slova toho mnicha zamítnout.

Jestliže by to odpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout: ,To určitě jsou Vznešeného slova, tento mnich tomu dobře porozuměl.‘

Toto, mnichové, je první velké měřítko, jež byste měli uchovat.

(2) A dále, mnichové, by snad nějaký mnich mluvil takto: ,V tom a tom klášteře žije komunita se staršími mnichy. Z úst mnichů té komunity jsem to slyšel, v jejich přítomnosti jsem tu vědomost obdržel. Toto je Dhamma, toto je Vinaja, toto je nauka našeho učitele.‘ Slova toho mnicha by, mnichové, neměla být ani přijata, ani zamítnuta. Význam jeho slov byste měli dobře pochopit a srovnat ho s rozpravami a Vinajou.

Jestliže by to neodpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout: ,To určitě nejsou Vznešeného slova, tento mnich tomu špatně porozuměl.‘ A s tím byste měli slova toho mnicha zamítnout.

Jestliže by to odpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout: ,To určitě jsou Vznešeného slova, tento mnich tomu dobře porozuměl.‘

Toto, mnichové, je druhé velké měřítko, jež byste měli uchovat.

(3) A dále, mnichové, by snad nějaký mnich mluvil takto: ,V tom a tom klášteře žije mnoho starších mnichů. Oni hodně slyšeli, znají tradici, jsou držitelé Dhammy, Vinaji a sumářů (mátiká). Z úst těch starších mnichů jsem to slyšel, v jejich přítomnosti jsem tu vědomost obdržel. Toto je Dhamma, toto je Vinaja, toto je nauka našeho učitele.‘ Slova toho mnicha by, mnichové, neměla být ani přijata, ani zamítnuta. Význam jeho slov byste měli dobře pochopit a srovnat ho s rozpravami a Vinajou.

Jestliže by to neodpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout: ,To určitě nejsou Vznešeného slova, tento mnich tomu špatně porozuměl.‘ A s tím byste měli slova toho mnicha zamítnout.

Jestliže by to odpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout:

,To určitě jsou Vznešeného slova, tento mnich tomu dobře porozuměl.‘

Toto, mnichové, je třetí velké měřítko, jež byste měli uchovat.

(4) A dále, mnichové, by snad nějaký mnich mluvil takto: ,V tom a tom klášteře žije jeden starší mnich. On hodně slyšel, zná tradici, je držitel Dhammy, Vinaje a sumářů. Z úst toho staršího mnicha jsem to slyšel, v jeho přítomnosti jsem tu vědomost obdržel. Toto je Dhamma, toto je Vinaja, toto je nauka našeho učitele.‘ Slova toho mnicha by, mnichové, neměla být ani přijata, ani zamítnuta. Význam jeho slov byste měli dobře pochopit a srovnat ho s rozpravami a Vinajou.

Jestliže by to neodpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout: ,To určitě nejsou Vznešeného slova, tento mnich tomu špatně porozuměl.‘ A s tím byste měli slova toho mnicha zamítnout.

Jestliže by to odpovídalo tomu, co je řečeno v rozpravách a ve Vinaji, s jistotou se dá rozhodnout: ,To určitě jsou Vznešeného slova, tento mnich tomu dobře porozuměl.‘

Toto, mnichové, je čtvrté velké měřítko, jež byste měli uchovat.

Toto, mnichové, jsou čtyři velká měřítka, jež byste měli uchovat.“

A i když Vznešený dlel v Bhóganagaru, ve svatyni Ánanda, často pronášel k mnichům tuto řeč o Dhammě:

„Taková je ctnost (iti sílam), takové je soustředění (iti samádhi), taková je moudrost (iti paňňá). Soustředění, rozvíjené na základě ctnosti, nese velké plody (mahapphalo), velký užitek (mahánisamso). Moudrost, rozvíjená na základě soustředění, nese velké plody, velký užitek. Mysl (čittam), rozvíjená na základě moudrosti, je osvobozena od zákalů (ásavéhi vimuččati), to jest od zákalu smyslnosti (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá).“

Poslední Mistrovo jídlo

Když pak Vznešený pobyl v Bhóganagaru, jak dlouho chtěl, oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Pávy.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

A Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přišel do Pávy. A tam v Pávě pak Vznešený prodléval v mangovém háji kovářova syna Čundy.

Kovářův syn Čunda uslyšel, že Vznešený přišel do Pávy a dlí v jeho mangovém háji. A kovářův syn Čunda přistoupil k Vznešenému, vzdal mu úctu a usedl po straně. Vznešený pak kovářova syna Čundu, sedícího po straně, poučoval, podněcoval a plnil nadšením řečí o Dhammě.

Potom kovářův syn Čunda, tou řečí o Dhammě poučený, podnícený a nadšený, řekl Vznešenému: „Ať ode mne zítra Vznešený spolu s komunitou mnichů přijme jídlo.“

Vznešený souhlasil mlčením.

Když kovářův syn Čunda poznal, že Vznešený souhlasí, vstal ze sedadla, vzdal Vznešenému úctu, obešel ho po pravici a odešel.

A kovářův syn Čunda, poté, co skončila noc, připravil ve svém domě vybrané tvrdé a měkké druhy jídel. Nato oznámil Vznešenému: „Je čas, pane, jídlo je připraveno.“

Potom se Vznešený v době dopolední obléknul, vzal misku a svrchní roucho a přišel spolu se skupinou mnichů do domu kovářova syna Čundy. Tam se usadil na připraveném sedadle. Poté řekl kovářovu synovi Čundovi: „Čundo, všechnu ,prasečí pochoutku‘ (súkara-maddava), kterou jsi připravil, dej mně. Skupině mnichů dej ostatní tvrdé a měkké druhy jídel.“

„Dobře, pane,“ odpověděl kovářův syn Čunda Vznešenému. Všechnu připravenou ,prasečí pochoutku‘ dal Vznešnému a skupině mnichů dal ostatní tvrdé a měkké druhy jídel.

A Vznešený mu řekl: „Čundo, co ti z ,prasečí pochoutky‘ zbylo, to zakopej do jámy. Neboť nevidím, Čundo, v tomto světě s jeho bohy, s Máry, s brahmy, se zástupy asketů a bráhmanů, se všemi bohy a lidmi, nikoho kromě Tathágaty, kdo by ji mohl sníst a dobře strávit.“

„Dobře, pane,“ odpověděl kovářův syn Čunda Vznešenému. A vše, co zbylo z ,prasečí pochoutky‘, zakopal do jámy. Pak přistoupil k Vznešenému, vzdal mu úctu a usedl po straně.

Potom, když Vznešený kovářova syna Čundu poučil, podnítil a nadchnul řečí o Dhammě, vstal ze sedadla a odešel.

A když Vznešený pojedl jídlo kovářova syna Čundy, napadla ho těžká nemoc, krvavý průjem, velmi silná bolest, byl na pokraji smrti. Všechny ty bolesti Vznešený snášel uvědomělý, jasně chápající, nevyvedený z rovnováhy.

A Vznešený oslovil ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme do Kusináry.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

Slyšel jsem, že sněda jídlo kováře Čundy,
Buddhu napadla silná nemoc, byl na pokraji smrti.
Když snědl ,prasečí pochoutku‘,
choroba těžká učitele sklátila.
Přes silný průjem ale Vznešený řekl:
„Půjdu do města Kusinárá!“

Zázračné pročištění říčky

Potom Vznešený sestoupil z cesty, přišel ke kořenům nějakého stromu a oslovil ctihodného Ánandu: „Pojď sem, Ánando, slož mi načtyřikrát svrchní roucho. Jsem unaven, Ánando, chci se posadit.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému a složil načtyřikrát svrchní roucho.

A Vznešený usedl na připravené sedadlo a řekl ctihodnému Ánandovi:

„Jdi, Ánando, přines mi vodu. Mám žízeň a chci se napít.“ Nato odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému takto: „Teď, pane, přejelo říčku pět set vozů. Vody je málo a je špinavá, kola ji zakalila. Ale nedaleko je, pane, řeka Kakutthá, ta má dobrou a chladnou vodu, je průhledná a má krásné břehy. Tam se Vznešený napije vody, tam ochladí své údy.“

I podruhé… I potřetí řekl Vznešený ctihodnému Ánandovi:

„Jdi, Ánando, přines mi vodu. Mám žízeň a chci se napít.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému, vzal misku a přistoupil k říčce. A tu ta říčka, kterou kola zakalila, která byla skoro bez vody a špinavá, tekla čirá a pročištěná.

A ctihodného Ánandu napadlo: „Je věru zázračná a nádherná Tathágatova velká síla a moc! Tato říčka, kterou kola zakalila, která byla skoro bez vody a špinavá, teče najednou čirá a pročištěná.“

Nabral miskou vodu, přistoupil k Vznešenému a řekl mu: „Pane, je věru zázračná a nádherná Tathágatova velká síla a moc! Tato říčka, kterou kola zakalila, která byla skoro bez vody a špinavá, tekla najednou čirá a pročištěná. Nechť Vznešený pije vodu, nechť Sugata pije vodu.“

A Vznešený se napil vody.

Malla Pukkusa

Tehdy Pukkusa z národa Mallů, žák Áláry Kálámy, došel do poloviny cesty z Kusináry do Pávy.

A Pukkusa z národa Mallů uviděl Vznešeného, jak sedí u kořenů nějakého stromu. Pak přistoupil k Vznešenému, vzdal mu úctu, usedl po straně a řekl Vznešenému toto: „Je to zázračné, pane, a nádherné, jak ti, co odešli do bezdomoví, setrvávají v klidu (santa).

Kdysi, pane, když byl Álára Káláma na cestě, usedl u kořenů nějakého stromu. A nato blízko Áláry Kálámy projelo pět set vozů. A nějaký člověk, pane, který přicházel hned za tou karavanou vozů, přistoupil k Álárovi Kálámovi a řekl mu toto: ,Zdaž jsi, pane, viděl pět set vozů?‘—‘Věru jsem je neviděl, příteli.‘—‘Zdaž jsi, pane, slyšel jejich zvuk?‘—‘Věru jsem neslyšel zvuk, příteli.‘—‘A zdaž jsi spal, pane?‘—‘Věru jsem nespal, příteli.‘—‘Zdaž jsi, pane, byl při vědomí?‘—‘Tak, tak, příteli.‘—‘Tedy ty, pane, jsi byl při vědomí, nespal jsi, a přesto jsi neviděl ani neslyšel pět set vozů, které projížděly velmi blízko tebe? A přece, pane, je tvé svrchní roucho posypáno prachem?‘—‘Tak, tak, příteli.‘

Potom, pane, toho člověka napadlo: ,Je to věru zázračné a nádherné, jak ti, co odešli do bezdomoví, setrvávají v klidu. Ač jsou při vědomí a ač nespí, nevidí ani neslyší pět set vozů, které projíždějí velmi blízko nich!‘ Pojal pevnou důvěru v Áláru Kálámu a odešel.“

„Co si myslíš, Pukkuso? Co se dá hůře udělat či dosáhnout? Že někdo, ač při vědomí a ač nespí, nevidí ani neslyší pět set vozů, které projíždějí velmi blízko něho, nebo že ač je někdo při vědomí a nespí, nevidí ani neslyší, když prší, když hřmí a když létají blesky?“

„Co je, pane, těch pět set vozů nebo i šest, sedm, osm, devět, deset stovek nebo i sto či tisíc stovek takových vozů? Vždyč toto se dá hůře udělat či dosáhnout, že ač je někdo při vědomí a nespí, nevidí ani neslyší, když prší, když hřmí a když létají blesky.“

„Jednou jsem, Pukkuso, dlel v Átumě, ve Slupkovém domku. Tehdy pršelo, hřmělo a létaly blesky. A jacísi dva bratři rolníci a čtyři orající voli byli zabiti. Potom z Átumy vyšla velká skupina lidí a došla tam, kde leželi zabití ti dva bratři rolníci a čtyři orající voli.

Tehdy jsem, Pukkuso, vyšel ze Slupkového domku a přecházel jsem sem a tam na volném prostranství u jeho dveří. A jakýsi člověk, Pukkuso, z té velké skupiny lidí ke mně přistoupil, pozdravil mne a stanul po straně. A toho člověka jsem se, Pukkuso, zeptal:

,Proč se, příteli, shromáždila tato velká skupina lidí?‘—‘Teď, pane, když pršelo, hřmělo a létaly blesky, byli zabiti dva bratři rolníci a čtyři orající voli. Proto se shromáždila tato velká skupina lidí. Ty, pane, jsi byl kde?‘—‘Byl jsem zde, příteli.‘—‘Zdaž jsi to, pane, viděl?‘—‘Věru jsem to neviděl, příteli.‘—‘Zdaž jsi, pane, něco slyšel?‘—‘Věru jsem neslyšel nic, příteli.‘—‘A zdaž jsi spal, pane?‘—‘Věru jsem nespal, příteli.‘—‘Zdaž jsi, pane, byl při vědomí?‘—‘Tak, tak, příteli.‘—‘Tak ty jsi, pane, když pršelo, hřmělo a padaly blesky, nic neviděl ani neslyšel?‘—‘Tak, tak, příteli.‘

Potom, Pukkuso, toho člověka napadlo: ,Je to věru zázračné a nádherné, jak ti, co odešli do bezdomoví, setrvávají v klidu. Ač jsou při vědomí a ač nespí, nevidí ani neslyší, když prší, hřmí a létají blesky!‘ Pojal ve mne pevnou důvěru, vzdal mi úctu, obešel mne po pravici a odešel.“

Nato pravil Pukkusa z národa Mallů Vznešenému: „Pane, všechna důvěra, kterou jsem měl v Áláru Kálámu, jakoby byla odfouknuta silným větrem nebo odnesena rychlým říčním proudem.

Výborně, pane! Výborně, pane! Jako kdyby někdo obrátil to, co bylo převráceno, nebo odhalil to, co bylo zakryto, jako kdyby někdo ukázal cestu zbloudilému nebo nesl v temnotě lampu s myšlenkou: ,Ti, kdo mají oči, uvidí to, co lze vidět.‘ Tak Vznešený různými způsoby vyložil Dhammu.

Pane, jdu k Vznešenému jako k útočišti, jdu k Dhammě jako k útočišti, jdu ke komunitě mnichů jako k útočišti. Kéž mne Vznešený přijme za svého laického následovníka, který u něj od tohoto dne pro celý život hledá své útočiště.“

Potom Pukkusa z národa Mallů řekl svému člověku: „Běž, dobrý člověče, přines mi dvojici zlatých rouch, která jsou čistá a připravená k oblečení.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ten člověk Pukkusovi z národa Mallů a přinesl tu dvojici zlatých rouch.

A Pukkusa z národa Mallů tu čistou dvojici zlatých rouch nabídl Vznešenému: „Pane, nechť Vznešený ze soucitu přijme tuto čistou dvojici zlatých rouch!“

„Tedy, Pukkuso, jedno roucho obleč mně a druhé Ánandovi.“ „Dobře, pane,“ odpověděl Pukkusa z národa Mallů Vznešenému. Jedno roucho oblékl Vznešenému a druhé ctihodnému Ánandovi.

A Vznešený pak Pukkusu z národa Mallů poučoval, podněcoval a plnil nadšením řečí o Dhammě. Potom Pukkusa z národa Mallů vstal ze sedadla, vzdal Vznešenému úctu, obešel ho po pravici a odešel.

A zanedlouho poté, co Pukkusa z národa Mallů odešel, ctihodný Ánanda to čisté zlaté roucho upravil na těle Vznešeného. A roucho jakoby bylo zbaveno záře.

Potom ctihodný Ánanda řekl Vznešenému: „Je to věru zázračné a nádherné, pane, jak je barva Tathágatovy kůže světlá a čistá. Když jsem, pane, to čisté zlaté roucho upravil na těle Vznešeného, to roucho jakoby bylo zbaveno záře.“

„Tak je to, Ánando. Při dvou příležitostech, Ánando, je barva Tathágatovy kůže nadmíru světlá a čistá. Při kterých dvou?

V té noci, Ánando, když Tathágata dosáhne nejvyššího, pravého a úplného probuzení, a v té noci, když Tathágata dosáhne úplného odpoutání beze zbytku, při těchto dvou příležitostech je barva Tathágatovy kůže nadmíru světlá a čistá.

A věru, Ánando, dnes v poslední třetině noci, poblíž Kusináry, v sálovém háji Mallů, mezi dvojicí sálových stromů, dosáhne Tathágata úplného odpoutání.

Pojďme, Ánando, půjdeme k řece Kakutthá.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

Pukkusa přinesl čistou dvojici zlatých rouch

a učitel, jimi pokryt, sám zlatě zářil.

V mangovém háji

Potom Vznešený spolu s velkou sanghou mnichů přišel k řece Kakutthá. Ponořil se do řeky, vykoupal se a napil se vody. Pak vystoupil z vody, došel do mangového háje a oslovil ctihodného Čundaku: „Pojď sem, Čundako, slož mi načtyřikrát svrchní roucho. Jsem unaven, Čundako, chci si lehnout.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Čundaka Vznešenému a složil načtyřikrát svrchní roucho.

Potom si Vznešený lehl do lví polohy na pravý bok, položil nohu na nohu, uvědomělý (sato) a jasně chápající (sampadžáno) si určil dobu, kdy zase vstane.

Když Buddha došel k řece Kakutthá,
s dobrou, příjemnou a čistou vodou,
ponořil se do ní, velmi unaven,
Tathágata, jenž nemá ve světě sobě rovného.
Když se vykoupal a napil, vystoupil ven,
uprostřed skupiny mnichů, jimi ctěn.
Vznešený učitel, držitel Dhammy
došel pak do mangového háje.
Oslovil tam mnicha Čundaku:
„Rozprostři roucho, musím si lehnout.“
Čundaka—s osvobozenou myslí—
jsa požádán, rychle rozprostřel složené roucho.
Učitel ulehl, velice uneven
a Čundaka se tam před ním usadil.

Potom oslovil Vznešený ctihodného Ánandu: „Ánando, kdyby někdo způsoboval výčitky kovářovu synu Čundovi: ,Z toho nebudeš mít zisk, příteli Čundo, z toho budeš mít smůlu, že Tathágata zemřel hned potom, co snědl svoji poslední almužnu od tebe,‘ taková výčitka by se měla kovářovu synu Čundovi rozptýlit takto: ,Z toho budeš mít zisk, příteli Čundo, z toho budeš mít štěstí, že Tathágata zemřel hned potom, co snědl svoji poslední almužnu od tebe. Ze Vznešeného úst jsem to, příteli Čundo, slyšel, v jeho přítomnosti jsem tu vědomost obdržel, že jsou dvě almužny, které nesou stejný plod, stejný výsledek, a ty jsou mnohem větší, než je tomu u jiných almužen. A které dvě to jsou? Almužna, kterou když Tathágata sní, dosáhne nejvyššího, pravého a úplného probuzení, a almužna, kterou když Tathágata sní, dosáhne úplného odpoutání beze zbytku. Toto jsou dvě almužny, které nesou stejný plod, stejný výsledek, a ty jsou mnohem větší, než je tomu u jiných almužen. Kovářův syn Čunda udělal čin, který vede k dlouhému věku, kráse, štěstí, slávě, příštímu životu v nebeském světě a k suverenitě.‘

Takto, Ánando, by se měla kovářskému synu Čundovi rozptýlit výčitka.“

Potom Vznešený pochopil význam této události a pronesl tento inspirovaný výrok:

„Vzrůstají zásluhy toho, kdo dává.
Kdo se kontroluje, nehromadí nenávist.
Ten, jenž je schopný (kusalo), odhazuje zlo—
dík odstranění vášně, nenávisti a zaslepenosti je odpoután (sanibbuto).“

Pátá část: V sálovém háji Mallů

Potom oslovil Vznešený ctihodného Ánandu: „Pojďme, Ánando, půjdeme na protější břeh řeky Hiraňňavatí, do blízkosti města Kusinárá, do sálového háje Mallů.“ „Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

Potom Vznešený spolu s velkou skupinou mnichů přešel na protější břeh řeky Hiraňňavatí, do blízkosti města Kusinárá, do sálového háje Mallů. Tam oslovil ctihodného Ánandu:

„Pojď sem, Ánando, připrav mi lůžko mezi dvojicí sálových stromů, hlavou k severu. Jsem unaven, Ánando, chci si lehnout.“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému a připravil lůžko mezi dvojicí sálových stromů, hlavou k severu.

Potom si Vznešený lehl do lví polohy na pravý bok, položil nohu na nohu, uvědomělý (sato) a jasně chápající (sampadžáno).

Tehdy dvojice sálových stromů plně rozkvetla, ač to nebylo v době, kdy tyto stromy kvetou. Jejich květy posypaly Tathágatovo tělo, jakoby mu vzdávaly úctu. A ze vzduchu padaly nebeské květy mandárava, které také posypaly Tathágatovo tělo, jakoby mu vzdávaly úctu. A ze vzduchu také padal nebeský santálový prášek, který též posypával Tathágatovo tělo, jakoby mu vzdával úctu. A všude zněly nebeské hudební nástroje a písně, jakoby Tathágatovi vzdávaly úctu.

Potom oslovil Vznešený ctihodného Ánandu: „Dvojice sálových stromů, Ánando, plně rozkvetla, ač není doba, kdy tyto stromy kvetou. Jejich květy posypávají Tathágatovo tělo, jakoby mu vzdávaly úctu. A ze vzduchu padají nebeské květy mandárava, které také posypávají Tathágatovo tělo, jakoby mu vzdávaly úctu. A ze vzduchu také padá nebeský santálový prášek, který též posypává Tathágatovo tělo, jakoby mu vzdával úctu. A všude znějí nebeské hudební nástroje a písně, jakoby Tathágatovi vzdávaly úctu.

Ale, Ánando, to není ten správný způsob, jak by se měl Tathágata uctívat, respektovat a ctít. Ánando, kterýkoliv mnich, mniška, laický žák či laická žačka by jednali podle Dhammy a správně, ti by projevovali Tathágatovi tu nejvyšší úctu. Proto byste se, Ánando, měli naučit toto: ,Budeme se chovat podle Dhammy a správně.‘“

Tehdy stál ctihodný Upávana před Vznešeným a ovíval ho. A Vznešený ho napomenul: „Poodstup, mnichu, nestůj přede mnou!“

A ctihodného Ánandu napadlo: „Ctihodný Upávana je po dlouhý čas Vznešeného pečovatelem, je mu vždy nablízku. A přece teď, v posledních chvílích, ho Vznešený napomíná: ,Poodstup, mnichu, nestůj přede mnou!‘?“

Potom oslovil ctihodný Ánanda Vznešeného: „Pane, ctihodný Upávana je po dlouhý čas Vznešeného pečovatelem, je mu vždy nablízku. A přece teď, v posledních chvílích, ho Vznešený napomíná: ,Poodstup, mnichu, nestůj přede mnou!‘ Jaký je, pane, důvod, jaká je příčina toho, že Vznešený takto napomíná ctihodného Upávanu?“

„Ánando, ze všech deseti světových stran se shromáždila božstva, aby spatřila Tathágatu. Ánando, kam až sahá tento sálový les Mallů, nikde v okruhu dvanácti jódžan není místo ani na špičku vlasu, na kterém by nestálo nějaké mocné božstvo. A ta božstva, Ánando, si stěžují: ,Přišli jsme z dálky, abychom spatřili Tathágatu. Jen zřídka se na světě objevují Tathágatové, zasloužilí, pravě a zcela probuzení. Dnes, v poslední třetině noci, dosáhne Tathágata úplného odpoutání. A tento mnich stojí před Vznešeným a zakrývá ho, takže nespatříme Tathágatu v jeho posledních chvílích.‘ Tak si božstva stěžují, Ánando.“

„A, pane, jakých božstev si je Vznešený vědom?“

„Jsou tu, Ánando, božstva povětří, se světskou myslí. Ta pláčou, s rozpuštěnými vlasy, rozhazují rukama, padají jako podťatá, válí se sem a tam: ,Příliš brzy dosáhne Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhne Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizí Oko světa!‘

Jsou tu, Ánando, božstva země, se světskou myslí. Ta pláčou, s rozpuštěnými vlasy, rozhazují rukama, padají jako podťatá, válí se sem a tam: ,Příliš brzy dosáhne Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhne Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizí Oko světa!‘

Ale ta božstva, jež jsou prosta vášně, ta jsou uvědomělá a jasně chápající a smířila se se situací: ,Nestálé jsou formace (aniččá sankhárá), tak co se s tím dá dělat?!‘“

Čtyři poutní místa

„Dříve, pane, mnichové po skončení období dešťů přicházeli ze všech stran, aby spatřili Tathágatu. A my jsme ty ctihodné mnichy přijímali, aby mohli spatřit Tathágatu a obsluhovat ho. Po odchodu Vznešeného, pane, nebudeme moci přijímat ty ctihodné mnichy, aby mohli spatřit Tathágatu a obsluhovat ho.“

„Tato čtyři místa, Ánando, by měl s úctou navštívit syn dobré rodiny, jenž má ve mě důvěru. Která čtyři?

(1) ,Zde se Tathágata narodil,‘ toto místo by měl s úctou navštívit syn dobré rodiny, jenž má ve mě důvěru.

(2) ,Zde Tathágata dosáhl nejvyššího, pravého a úplného probuzení,‘ toto místo by měl s úctou navštívit syn dobré rodiny, jenž má ve mě důvěru.

(3) ,Zde Tathágata roztočil nejvyšší kolo Dhammy (Nauky),‘ toto místo by měl s úctou navštívit syn dobré rodiny, jenž má ve mě důvěru.

(4) ,Zde Tathágata dosáhl úplného odpoutání beze zbytku,‘ toto místo by měl s úctou navštívit syn dobré rodiny, jenž má ve mě důvěru.

Toto jsou, Ánando, čtyři místa, která by měl s úctou navštívit syn dobré rodiny, jenž má ve mě důvěru.

A věru, Ánando, budou přicházet mniši, mnišky, laičtí žáci a žačky, kteří ve mě mají důvěru, s myšlenkou: ,Zde se Tathágata narodil,‘ nebo ,Zde Tathágata dosáhl nejvyššího, pravého a úplného probuzení,‘ nebo ,Zde Tathágata roztočil nejvyšší kolo zákona,‘ nebo ,Zde Tathágata dosáhl úplného odpoutání beze zbytku.‘

Ti, Ánando, kteří na cestě ke svatyním zemřou s čistou myslí, ti všichni se po rozpadu těla, po smrti, zrodí v šťastném místě, v nebeském světě.“

Ánandovy otázky

„Jak se, pane, máme chovat k ženám?“ „Nevidět je, Ánando.“ „A když je, pane, uvidíme, jak se máme chovat?“ „Nemluvit, Ánando.“ „A když bychom už promluvili, pane, jak se máme chovat?“ „Měli byste, Ánando, upevnit uvědomění.“

„Co máme, pane, udělat s tělem Tathágaty?“ „Ánando, vy se nestarejte o uctění Tathágatova těla! Usilujte, Ánando, o vyšší věci, snažte se a starejte se o své vlastní dobro. Buďte dbalí, horliví a odhodlaní. Jsou zde, Ánando, moudří bojovníci, bráhmani a hospodáři, kteří jsou Tathágatovi oddáni, ti uctí Tathágatovo tělo.“

„A co, pane, se tedy má udělat s tělem Tathágaty?“ „To, Ánando, co se dělá s tělem universálního vladaře, to nechť se udělá s tělem Tathágaty.“ „A co, pane, se dělá s tělem universálního vladaře?“ „Tělo universálního vladaře se, Ánando, obalí novou látkou a potom česanou bavlnou. Takto se obalí pětsetkrát novou látkou a česanou bavlnou, vloží se do železného džbánu od oleje a přikryje se jiným železným džbánem. Pak se udělá hranice ze dřeva všech vůní a na ní se tělo universálního vladaře spálí. Pak se na křižovatce čtyř cest udělá pro universálního vladaře pamětní mohyla. To se, Ánando, dělá s tělem universálního vladaře.

A co se, Ánando, dělá s tělem universálního vladaře, to nechť se udělá s tělem Tathágaty. Na křižovatce čtyř cest nechť se Tathágatovi udělá pamětní mohyla. Pro ty, kdož tam přinesou věnce, vonné esence nebo santálový prášek, kdož vzdají Tathágatovi úctu a zklidní svou mysl, pro ty z toho vyplyne užitek a štěstí na dlouhou dobu.

Čtyři lidé hodni pamětní mohyly

Tito čtyři lidé, Ánando, jsou hodni pamětní mohyly (thúpárahá). Kteří čtyři?

(1) Tathágata, zasloužilý (araham), pravě a zcela probuzený (sammá-sambuddha), je hoden pamětní mohyly.

(2) Sám pro sebe probuzený jedinec (paččékasambuddha) je hoden pamětní mohyly.

(3) Tathágatův žák (tathágatassa sávaka) je hoden pamětní mohyly.

(4) Universální vladař (rádžá čakkavattí) je hoden pamětní mohyly.

A jaká je příčina toho, Ánando, že Tathágata, zasloužilý, pravě a zcela probuzený, je hoden pamětní mohyly? Mnoho lidí, Ánando, zklidní svou mysl s myšlenkou: ,Toto je pamětní mohyla toho Vznešeného, zasloužilého, pravě a zcela probuzeného!‘ Když takto zklidní mysl, tak se po rozpadu těla, po smrti, zrodí v šťastném místě, v nebeském světě. Toto je, Ánando, příčina toho, že Tathágata, zasloužilý, pravě a zcela probuzený, je hoden pamětní mohyly.

A jaká je příčina toho, Ánando, že sám pro sebe probuzený jedinec (paččékasambuddha) je hoden pamětní mohyly? Mnoho lidí, Ánando, zklidní svou mysl s myšlenkou: ,Toto je pamětní mohyla toho Vznešeného, pro sebe probuzeného jedince!‘ Když takto zklidní mysl, tak se po rozpadu těla, po smrti, zrodí v šťastném místě, v nebeském světě. Toto je, Ánando, příčina toho, že sám pro sebe probuzený jedinec je hoden pamětní mohyly.

A jaká je příčina toho, Ánando, že Tathágatův žák je hoden pamětní mohyly? Mnoho lidí, Ánando, zklidní svou mysl s myšlenkou: ,Toto je pamětní mohyla žáka toho Vznešeného, zasloužilého, pravě a zcela probuzeného!‘ Když takto zklidní mysl, tak se po rozpadu těla, po smrti, zrodí v šťastném místě, v nebeském světě. Toto je, Ánando, příčina toho, že Tathágatův žák je hoden pamětní mohyly.

A jaká je příčina toho, Ánando, že universální vladař je hoden pamětní mohyly? Mnoho lidí, Ánando, zklidní svou mysl s myšlenkou: ,Toto je pamětní mohyla toho spravedlivého, pravého krále!‘ Když takto zklidní mysl, tak se po rozpadu těla, po smrti, zrodí v šťastném místě, v nebeském světě. Toto je, Ánando, příčina toho, že universální vladař je hoden pamětní mohyly.

Tito čtyři lidé, Ánando, jsou hodni pamětní mohyly.“

Poučení Ánandy

Potom ctihodný Ánanda vstoupil do obydlí, opřel se o zárubeň dveří a plakal: „Běda, jsem jen pouhý učedník, co mám teď dělat! A můj učitel, jenž má se mnou tolik soucitu, dosáhne úplného odpoutání!“

A Vznešený oslovil mnichy: „Nuže, mnichové, kde je Ánanda?“

„Ctihodný Ánanda, pane, vstoupil do obydlí, je opřený o zárubeň dveří a pláče: ,Běda, jsem jen pouhý učedník, co mám teď dělat! A můj učitel, jenž má se mnou tolik soucitu, dosáhne úplného odpoutání!‘“

A Vznešený oslovil nějakého mnicha: „Jdi, mnichu, mým jménem oslov Ánandu: ,Učitel tě, příteli Ánando, volá.‘“

„Dobře, pane,“ odpověděl ten mnich Vznešenému, přistoupil k ctihodnému Ánandovi a řekl mu: „Učitel tě, příteli Ánando, volá.“

„Dobře, příteli,“ odpověděl ctihodný Ánanda tomu mnichovi, přistoupil k Vznešenému, vzdal mu úctu a usedl po straně.

Vznešený pak řekl ctihodnému Ánandovi toto:

„Dosti, Ánando, netruchli, nenaříkej! Což jsem, Ánando, už dříve neučil, že ode všech milých a příjemných věcí či osob musí nastat odloučení, oddělení a rozdělení s nimi? Jak by tedy, Ánando, bylo možné, aby nezaniklo to, co je zrozené (džátam), co vstoupilo v bytí (bhútam), co je zformované (sankhatam) a podléhající změně (palokadhammam)? Takový stav věcí není možný!

Po dlouhý čas, Ánando, jsi obsluhoval Tathágatu laskavými skutky, laskavou řečí i laskavými myšlenkami, celým svým srdcem, nezměrně. Nasbíral jsi mnoho zásluh, Ánando! Vyvíjej usilovnou snahu, aby jsi se brzy zbavil zákalů.“

Potom oslovil Vznešený mnichy:

„Mnichové, všichni ti zasloužilí (arahati), pravě a zcela probuzení, kteří žili v minulosti, ti Vznešení také měli takové dobré pečovatele, jako já mám Ánandu. I všichni ti zasloužilí, pravě a zcela probuzení, kteří budou žít v budoucnosti, ti Vznešení také budou mít takové dobré pečovatele, jako já mám Ánandu.

Ánanda, mnichové, je moudrý. On ví, kdy je ten pravý čas, kdy mohou k Tathágatovi přijít mnichové, kdy mnišky, kdy laičtí žáci, kdy laické žačky, kdy královští ministři, kdy učitelé jiných nauk a jejich žáci.

Čtyři zázračné a krásné vlastnosti

Mnichové, Ánanda má tyto čtyři zázračné (aččharijá) a krásné (abbhútá) vlastnosti. Které čtyři?

(1) Jestliže, mnichové, přijde skupina mnichů navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina mnichů zklamána.

(2) Jestliže, mnichové, přijde skupina mnišek navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina mnišek zklamána.

(3) Jestliže, mnichové, přijde skupina laických žáků navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina laických žáků zklamána.

(4) Jestliže, mnichové, přijde skupina laických žaček navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina laických žaček zklamána.

Universální vladař, mnichové, má tyto čtyři zázračné a krásné vlastnosti. Které čtyři?

(1) Jestliže, mnichové, přijde skupina bojovníků navštívit universálního vladaře, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže universální vladař promluví, tu je tato skupina také potěšena. A když universální vladař zmlkne, tu je skupina bojovníků zklamána.

(2) Jestliže, mnichové, přijde skupina bráhmanů navštívit universálního vladaře, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže universální vladař promluví, tu je tato skupina také potěšena. A když universální vladař zmlkne, tu je skupina bráhmanů zklamána.

(3) Jestliže, mnichové, přijde skupina hospodářů navštívit universálního vladaře, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže universální vladař promluví, tu je tato skupina také potěšena. A když universální vladař zmlkne, tu je skupina hospodářů zklamána.

(4) Jestliže, mnichové, přijde skupina asketů navštívit universálního vladaře, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže universální vladař promluví, tu je tato skupina také potěšena. A když universální vladař zmlkne, tu je skupina asketů zklamána.

A zrovna tak, mnichové, má tyto čtyři zázračné a krásné vlastnosti i Ánanda:

(1) Jestliže, mnichové, přijde skupina mnichů navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina mnichů zklamána.

(2) Jestliže, mnichové, přijde skupina mnišek navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina mnišek zklamána.

(3) Jestliže, mnichové, přijde skupina laických žáků navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina laických žáků zklamána.

(4) Jestliže, mnichové, přijde skupina laických žaček navštívit Ánandu, je potěšena, jen ho spatří. Jestliže Ánanda promluví o Dhammě, tu je tato skupina také potěšena. A když Ánanda zmlkne, tu je skupina laických žaček zklamána.

Toto jsou, mnichové, ty čtyři zázračné a krásné vlastnosti, které má Ánanda.“

Kusinárá

Nato řekl ctihodný Ánanda Vznešenému: „Pane, kéž Vznešený nedosáhne úplného odpoutání v tomto malém městečku, v lesním a provinčním městečku. Jsou, pane, jiná velkoměsta, jako je Čampá, Rádžagaha, Sávatthí, Sákéta, Kósambí či Báránasí. Tam nechť Vznešený dosáhne úplného odpoutání! Tam je mnoho bohatých bojovníků, bráhmanů i hospodářů, kteří jsou Vznešenému oddáni, ti patřičně uctí Tathágatovo tělo.“

„Nemluv tak, Ánando, nemluv tak, Ánando! Neříkej: ,malé městečko, lesní a provinční městečko!‘

Kdysi, Ánando, žil král jménem Mahásudassana, universální vladař, spravedlivý, pravdivý král, obdařen sedmi klenoty. Dobyl všechny čtyři světové strany a v jeho zemi bylo bezpečně. Tato Kusinárá, Ánando, se tehdy jmenovala Kusávatí a bylo to hlavní město Mahásudassanovy říše. Měřilo na délku z východu na západ dvanáct jódžan a na šířku ze severu na jih sedm jódžan.

Hlavní město Kusávatí, Ánando, bylo mocné a prosperující, mělo mnoho obyvatel, bylo plné lidí a dobře zaopatřeno. Jako mají, Ánando, bohové své hlavní město Álakamandu, mocné, prosperující, s mnoha obyvateli, plné jakkhů (polobohů) a dobře zaopatřené, právě tak, Ánando, bylo hlavní město Kusávatí mocné, prosperující, s mnoha obyvateli, plné lidí a dobře zaopatřené.

Hlavní město Kusávatí, Ánando, bylo ve dne v noci plné deseti druhů hluku: slonů, koňů, vozů, bubnů, bubínků, víny, písní, gongů, volání ,Sláva!‘ a volání ,Jezte, pijte, užívejte si!‘.

Jdi, Ánando, vejdi do Kusináry a oznam kusinárským Mallům: ,Dnes, Vásetthové, v poslední třetině noci dosáhne Tathágata úplného odpoutání. Přijďte, Vásetthové, přijďte, Vásetthové, abyste si později nevyčítali: „Na území naší vesnice dosáhl Tathágata úplného odpoutání a my jsme nespatřili Tathágatu v jeho posledních chvílích.“‘“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému, obléknul se, vzal misku a svrchní roucho a sám vstoupil do Kusináry.

Tehdy byli kusinárští Mallové kvůli nějaké záležitosti shromážděni v poradní hale. A ctihodný Ánanda přišel do poradní haly a oznámil jim: „Dnes, Vásetthové, v poslední hlídce noci dosáhne Tathágata úplného odpoutání. Přijďte, Vásetthové, přijďte, Vásetthové, abyste si později nevyčítali: ,Na území naší vesnice dosáhl Tathágata úplného odpoutání a my jsme nespatřili Tathágatu v jeho posledních chvílích.‘“

Když jim to ctihodný Ánanda řekl, tu Mallové, jejich synové, snachy a manželky v žalu, s bolestí v srdci a s myslí ztrápenou plakali, s rozpuštěnými vlasy, rozhazovali rukama, padali jako podťatí, váleli se sem a tam: „Příliš brzy dosáhne Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhne Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizí Oko světa!“

A potom Mallové, jejich synové, snachy a manželky v žalu, s bolestí v srdci a s myslí ztrápenou přišli k sálovému lesu a přistoupili k ctihodnému Ánandovi.

A ctihodného Ánandu napadlo: „Jestli nechám kusinárské Mally vzdávat Vznešenému úctu po jednom, uplyne noc a přece se všichni nevystřídají. Co kdybych teď kusinárské Mally seřadil do skupin podle rodin a nechal je vzdát Vznešenému úctu: ,Pane, ten a ten Malla s dětmi, s manželkou, s doprovodem a s přáteli sklání v úctě svou hlavu u nohou Vznešeného.‘“

Potom ctihodný Ánanda seřadil kusinárské Mally do skupin podle rodin a nechal je vzdát Vznešenému úctu: ,Pane, ten a ten Malla s dětmi, s manželkou, s doprovodem a s přáteli sklání v úctě svou hlavu u nohou Vznešeného.‘“

A tímto způsobem ctihodný Ánanda nechal kusinárské Mally vzdát Vznešenému úctu hned v první třetině noci.

Poučení Subhaddy

Tehdy pobýval v Kusináře asketický poutník (paribbádžako) jménem Subhadda, který slyšel: „Dnes v poslední třetině noci dosáhne asketa Gótama konečné nibbány.“

A asketického poutníka Subhaddu napadlo: „Slyšel jsem, že staří asketové, velcí učitelé, říkali: ,Jen zřídka kdy se ve světě objevují Tathágatové, zasloužilí, pravě a zcela probuzení.‘ A dnes v poslední třetině noci dosáhne asketa Gótama konečné nibbány. A ve mně vznikla jistá pochyba. Mám důvěru, že asketa Gótama je schopen učit Dhammu tak, že budu moci tuto pochybu odvrhnout.“

Potom asketický poutník Subhadda došel do sálového lesa Mallů, přistoupil k ctihodnému Ánandovi a řekl mu: „Slyšel jsem, ctěný Ánando, že staří asketové, velcí učitelé, říkali: ,Jen zřídka kdy se ve světě objevují Tathágatové, zasloužilí, pravě a zcela probuzení.‘ A dnes v poslední třetině noci dosáhne asketa Gótama konečné nibbány. A ve mně vznikla jistá pochyba. Mám důvěru, že asketa Gótama je schopen učit Dhammu tak, že budu moci tuto pochybu odvrhnout. Ctěný Ánando, kéž mohu asketu Gótamu spatřit.“

Nato řekl ctihodný Ánanda asketickému poutníkovi Subhaddovi: „Dosti, příteli Subhaddo, neobtěžuj Tathágatu. Vznešený je unaven.“

I podruhé… I potřetí řekl asketický poutník Subhadda ctihodnému Ánandovi: „Slyšel jsem, ctěný Ánando, že staří asketové, velcí učitelé, říkali: ,Jen zřídka kdy se ve světě objevují Tathágatové, zasloužilí, pravě a zcela probuzení.‘ A dnes v poslední hlídce noci dosáhne asketa Gótama konečné nibbány. A ve mně vznikla jistá pochyba. Mám důvěru, že asketa Gótama je schopen učit Dhammu tak, že budu moci tuto pochybu odvrhnout. Ctěný Ánando, kéž mohu asketu Gótamu spatřit.“

Nato řekl ctihodný Ánanda Subhaddovi: „Dosti, příteli Subhaddo, neobtěžuj Tathágatu. Vznešený je unaven.“

Vznešený uslyšel tuto rozmluvu ctihodného Ánandy s asketickým poutníkem Subhaddou. A Vznešený oslovil ctihodného Ánandu: „Dosti, Ánando, nebraň Subhaddovi! Nechť je, Ánando, Subhaddovi umožněno spatřit Tathágatu. Na cokoliv se mne Subhadda zeptá, na to všechno se zeptá s touhou po vědění, aniž by mne chtěl urazit. A cokoli mu já vysvětlím, to velmi rychle pochopí.“

Potom řekl ctihodný Ánanda asketickému poutníkovi Subhaddovi: „Běž, příteli Subhaddo, Vznešený ti dává svolení.“

A asketický poutník Subhadda přistoupil k Vznešenému, vyměnil si s ním pozdravy a po přátelském rozhovoru usedl po straně. Když seděl po straně, řekl asketický poutník Subhadda Vznešenému toto:

„Ctěný Gótamo, jsou různí asketové a bráhmani, kteří mají zástupy žáků, jsou známými a slavnými učiteli, jsou zakladately škol, mnoho lidí o nich vysoce smýšlí, jako je například Púrana Kassapa, Makkhali Gósála, Adžita Késakambalí, Pakudha Kaččájana, Saňdžaja Bélatthiputta či Nigantha Náthaputta. Zdalipak ti všichni dosáhli poznání, jak každý z nich tvrdí, nebo žádný z nich nedosáhl, nebo některý dosáhl a některý ne?“

„Dosti, Subhaddo! Ať je to jak chce, kdo z nich dosáhl poznání a kdo ne! Naučím tě, Subhaddo, Dhammu. Poslouchej mne a vše si dobře zapamatuj.“

„Dobře, pane,“ odpověděl asketický poutník Subhadda Vznešenému. Vznešený řekl toto:

„Subhaddo, v které Dhammě (nauce) a Vinaji (kázni) není k nalezení Ušlechtilá osmičlenná stezka (arija atthangika magga na upalabbhati), tam nejsou k nalezení ani asketové (jedinci) na prvním, druhém, třetím či čtvrtém stupni dosažení (poznání).

Subhaddo, v které Dhammě a Vinaji je k nalezení Ušlechtilá osmičlenná stezka (arija atthangika magga upalabbhati), tam jsou k nalezení i asketové (jedinci) na prvním, druhém, třetím či čtvrtém stupni dosažení (poznání).

Subhaddo, v této Dhammě a Vinaji je k nalezení Ušlechtilá osmičlenná stezka, jsou zde k nalezení i asketové (jedinci) na prvním, druhém, třetím či čtvrtém stupni dosažení (poznání). Jiné nauky (parappavádá) jsou prosté (suňňá) asketů (jedinců) na nějakém stupni dosažení (poznání). A budou-li, Subhaddo, mnichové správně prodlévat (cvičit se) (sammá viharejjum) v této Dhammě a Vinaji, svět nebude prostý zasloužilých (arahatů).

Stár devětadvacet let, Subhaddo,
jsem odešel do bezdomoví,
hledaje věci prospěšné.
Více než padesát let, Subhaddo,
kterých již od té doby uplynulo,
jsem poutníkem po říši pravdy a Dhammy.

Mimo tuto Dhammu není askety (jedince) ani na prvním stupni dosažení (poznání) ani na druhém, třetím či čtvrtém stupni dosažení (poznání). Jiné nauky jsou prosté asketů (jedinců) na nějakém stupni dosažení (poznání). A budou-li, Subhaddo, mnichové správně prodlévat (cvičit se) v této Dhammě a Vinaji, svět nebude prostý zasloužilých (arahatů).“

Nato řekl asketický poutník Subhadda Vznešenému: „Výborně, pane! Výborně, pane! Jako kdyby někdo obrátil to, co bylo převráceno nebo odhalil to, co bylo zakryto, jako kdyby někdo ukázal cestu zbloudilému nebo nesl v temnotě lampu s myšlenkou: ,Ti, kdo mají oči, uvidí to, co lze vidět.‘ Tak Vznešený různými způsoby vyložil Dhammu.

Pane, jdu k Vznešenému jako k útočišti, jdu k Dhammě jako k útočišti, jdu ke komunitě mnichů jako k útočišti. Kéž v přítomnosti Vznešeného obdržím ‚odchod‘ (do bezdomoví) (pabbadždžam), kéž obdržím ‚přijetí‘ (do Řádu) (upasampadam)!“

„Subhaddo, kdokoliv byl dříve žákem nějaké jiné školy a chce obdržet odchod a přijetí, ten je na čtyři měsíce ve zkušební době. Jsou-li mnichové po uplynutí čtyř měsíců nakloněni, udělí tomu člověku odchod a přijetí, udělí mu statut mnicha. Ale v tomto případě se musí přihlížet k rozdílnosti osob.“

„Jestli, pane, kdokoliv byl dříve žákem nějaké jiné školy a chce obdržet odchod a přijetí, je na čtyři měsíce ve zkušební době a jsou-li mnichové po uplynutí čtyř měsíců nakloněni, udělí tomu člověku odchod a přijetí, udělí mu statut mnicha, pak já mohu klidně mít zkušební dobu čtyři roky. A budou-li mnichové po uplynutí čtyř roků nakloněni, nechť mi udělí odchod a přijetí, nechť mi udělí statut mnicha.“

Ale Vznešený oslovil ctihodného Ánandu: „Nuže, Ánando, uděl Subhaddovi odchod (do bezdomoví).“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému.

A Subhadda řekl ctihodnému Ánandovi: „Příteli Ánando, je velkým ziskem pro vás všechny, kdo jste osobně od učitele pokropeni tím, že dlíte v jeho blízkosti jako jeho žáci.“

A tak asketický poutník Subhadda obdržel v přítomnosti Vznešeného odchod (do bezdomoví) a přijetí (do Řádu). Nedlouho po svém přijetí prodléval ctihodný Subhadda v odloučení (vúpakattho), dbalý (appamatto), horlivý (átápí) a odhodlaný (pahitatto). A zanedlouho vstoupil a prodléval v onom nejvyšším cíli čistého života (anuttaram brahmačarijaparijósánam), kvůli němuž synové z dobrých rodin odcházejí z domova do bezdomoví, v cíli, který uskutečnil zde a nyní svým vlastním přímým poznáním (abhiňňá saččhikatvá). A věděl: „Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá,ti)!“

A tak se ctihodný Subhadda se stal jedním ze zasloužilých (arahatů). Byl Vznešeného posledním osobním žákem.

Šestá část: Poslední pokyny Vznešeného

Potom oslovil Vznešený ctihodného Ánandu:

„Možná by vás, Ánando, napadlo, že učitel je mrtev. Takto byste se na to, Ánando, ale neměli dívat. Ta Dhamma a Vinaja, Ánando, kterou jsem učil a ukazoval, ta bude po mé smrti vaším učitelem (satthá).

A Ánando, jestliže se mniši dnes navzájem oslovují ,příteli‘, tak po mé smrti by se tak neměli oslovovat. Starší mnich, Ánando, by měl oslovit mladšího mnicha jménem, rodovým jménem nebo slovem ,příteli‘. Mladší mnich by měl staršího mnicha oslovovat ,ctihodný‘ nebo ,pane‘.

Jestliže by si to, Ánando, sangha přála, může po mé smrti zrušit vedlejší a drobné předpisy.

Na mnicha Čhannu, Ánando, nechť je po mé smrti uvalen vyšší trest.“ „A pane, jaký je ten vyšší trest?“

„Mnich Čhanna, Ánando, ať si říká, co chce, ale ostatní mnichové ať na něj nemluví, ani ho nenapomínají, ani nevyučují.“

Potom oslovil Vznešený mnichy: „Mnichové, kdyby měl byť jediný z vás pochybnost či nejistotu ohledně Buddhy, Dhammy, Sanghy, stezky (magge) či praxe (patipadája), ptejte se mnichové. Později byste mohli mít výčitky: ,Učitel nám byl tváří v tvář a přece jsme nebyli schopni se ho otázat!‘“

Když bylo toto řečeno, všichni mnichové mlčeli.

Podruhé… I potřetí oslovil Vznešený mnichy: „Mnichové, kdyby měl byť jediný z vás pochybnost či nejistotu ohledně Buddhy, Dhammy, Sanghy, stezky či praxe, ptejte se mnichové. Později byste mohli mít výčitky: ,Učitel nám byl tváří v tvář a přece jsme nebyli schopni se ho otázat!‘“

I potřetí všichni mnichové mlčeli.

A Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové, kdybyste se nechtěli zeptat z úcty k učiteli, pak otázku sdělte svému příteli.“

I nato všichni mnichové mlčeli.

Potom řekl ctihodný Ánanda Vznešenému:

„Zázračné a nádherné je to, pane! Mám takovouto důvěru v tuto skupinu mnichů: není zde ani jednoho mnicha, který by choval pochybnost či nejistotu ohledně Buddhy, Dhammy, Sanghy, stezky či praxe.“

„Ánando, ty takto mluvíš jen z důvěry. Ale v této věci Tathágata ví, že v této skupině mnichů není ani jednoho mnicha, který by choval pochybnost či nejistotu ohledně Buddhy, Dhammy, Sanghy, stezky či praxe. Ánando, ten nejposlednější z těchto pěti set mnichů dosáhl vstupu do proudu (sótápanno), nepodléhá již pádu do bědných stavů existence (avinipátadhammo), má jistotu (nijato) a směřuje k probuzení (sambodhiparájano,ti).“

Potom oslovil Vznešený mnichy: „Nuže nyní vás, mnichové, nabádám: formace (těla, řeči a mysli) jsou předmětem zániku (vajadhammá sankhárá), usilujte s dbalostí (appamádéna sampádéthá)!“

Toto byla poslední slova Tathágaty.

Mistrovo úplné odpoutání (Parinibbána)

Potom Vznešený dosáhl (samápadždži) prvního stupně pohroužení (pathama džhána). Vynořil se (vutthahitvá) z něj a dosáhl druhého stupně pohroužení (dutija džhána). Vynořil se z něj a dosáhl třetího stupně pohroužení (tatija džhána). Vynořil se z něj a dosáhl čtvrtého stupně pohroužení (čatuttha džhána). Vynořil se z něj a dosáhl oblasti nekonečného prostoru (ákásánaňčájatana). Vynořil se z ní a dosáhl oblasti nekonečného vědomí (viňňánaňčájatana). Vynořil se z ní a dosáhl oblasti nicoty (ákiňčaňňájatana). Vynořil se z ní a dosáhl oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání (névasaňňánásaňňájatana). Vynořil se z ní a dosáhl stavu zániku vnímání a pociťování (saňňávédajitanirodha).

A ctihodný Ánanda řekl ctihodnému Anuruddhovi: „Ctihodný Anuruddho, Vznešený dosáhl úplného odpoutání (parinibbuto).“

„Příteli Ánando, Vznešený nedosáhl úplného odpoutání, ale jen stavu zániku vnímání a pociťování.“

Potom se Vznešený vynořil ze stavu zániku vnímání a pociťování a dosáhl oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání. Vynořil se z ní a dosáhl oblasti nicoty. Vynořil se z ní a dosáhl oblasti nekonečného vědomí. Vynořil se z ní a dosáhl oblasti nekonečného prostoru. Vynořil se z ní a dosáhl čtvrtého stupně pohroužení. Vynořil se z něj a dosáhl třetího stupně pohroužení. Vynořil se z něj a dosáhl druhého stupně pohroužení. Vynořil se z něj a dosáhl prvního stupně pohroužení. Vynořil se z něj a dosáhl druhého stupně pohroužení. Vynořil se z něj a dosáhl třetího stupně pohroužení. Vynořil se z něj a dosáhl čtvrtého stupně pohroužení. Hned poté, co se Vznešený vynořil ze čtvrtého stupně pohroužení, dosáhl úplného odpoutání (parinibbájí).

Když Vznešený dosáhl úplného odpoutání, nastalo velké a strašné zemětřesení a duněly hromy.

Když Vznešený dosáhl úplného odpoutání, pronesl Brahma Sahampati tyto verše:

„Všechny bytosti na světě
zemřou a odhodí složky.
I tento učitel, jemuž roven není
nikdo v celém světě,
Tathágata, jenž nabyl velkou sílu,
zcela probuzený—
dosáhl úplného odpoutání.“

Když Vznešený dosáhl úplného odpoutání, pronesl Sakka, pán bohů, tyto verše:

„Běda, nestálé jsou formace (aniččá vata sankhárá),
podléhající vzniku a zániku (uppádavajadhammino).
Jak vzniknou, tak i zaniknou (uppadždžitvá nirudždžhanti).
Jejich utišení je štěstím (tésam vúpasamo sukho,ti).“

Když Vznešený dosáhl úplného odpoutání, pronesl ctihodný Anuruddha tyto verše:

„On, jenž měl tak pevnou mysl,
již nevdechuje a nevydechuje.
Čistý a moudrý zemřel, došel pokoje.
S myslí neotřesenou snášel bolesti.
Jako odpoutaný (vyhaslý) plamen lampy
došla jeho mysl vysvobození.“

Když Vznešený dosáhl úplného odpoutání, pronesl ctihodný Ánanda tyto verše:

„Strašné to bylo a vlasy se ježily,
když zcela probuzený,
jenž měl tolik předností,
dosáhl úplného odpoutání.“

Když Vznešený dosáhl úplného odpoutání, tu ti mnichové, kteří nebyli prosti vášně (avítarágá), plakali, rozhazovali rukama, padali jako podťatí, váleli se sem a tam: „Příliš brzy dosáhl Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhl Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizelo Oko světa (čakkhum lóke antarahito)!“

Ale ti mnichové, kteří byli prosti vášně (vítarágá), ti se uvědomělí (satá) a jasně chápající (sampadžáná) smířili se situací: „Nestálé jsou formace (těla, řeči a mysli) (aniččá sankhárá), tak co se s tím dá dělat?!“

A potom ctihodný Anuruddha oslovil mnichy:

„Dosti, přátelé, netruchlete, nenaříkejte! Což Vznešený, přátelé, už dříve neučil, že ode všech milých a příjemných věcí či osob musí nastat odloučení, oddělení a rozdělení s nimi? Jak by tedy, přátelé, bylo možné, aby nezaniklo to, co je zrozené (džátam), co vstoupilo v bytí (bhútam), co je zformované (sankhatam) a podléhající změně (palokadhammam)? Takový stav věcí není možný! Božstva jsou, přátelé, zarmoucená.“

„A ctihodný pane, jakých božstev si je ctihodný Anuruddha vědom?

„Jsou tu, přátelé, božstva povětří, se světskou myslí. Ta pláčou, s rozpuštěnými vlasy, rozhazují rukama, padají jako podťatá, válí se sem a tam: ,Příliš brzy dosáhl Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhl Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizelo Oko světa!‘

Jsou tu, přátelé, božstva země, se světskou myslí. Ta pláčou, s rozpuštěnými vlasy, rozhazují rukama, padají jako podťatá, válí se sem a tam: ,Příliš brzy dosáhl Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhl Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizelo Oko světa!‘

Ale ta božstva, jež jsou prostá vášně, ta jsou uvědomělá a jasně chápající a smířila se se situací: ,Nestálé jsou formace, tak co se s tím dá dělat?!‘“

A ctihodný Anuruddha a ctihodný Ánanda strávili zbytek té noci rozhovorem o Dhammě. Potom ctihodný Anuruddha oslovil ctihodného Ánandu: „Běž, příteli Ánando, vejdi do Kusináry a oznam kusinárským Mallům: ,Vásetthové, Vznešený dosáhl úplného odpoutání. Nyní udělejte, co je vám libo.‘“

„Dobře, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda, obléknul se, vzal misku a svrchní roucho a sám vstoupil do Kusináry.

Tehdy byli kusinárští Mallové shromážděni v poradní hale právě kvůli této věci. A ctihodný Ánanda přišel do poradní haly a oznámil jim: „Vásetthové, Vznešený dosáhl úplného odpoutání. Nyní udělejte, co je vám libo.“

Když jim to ctihodný Ánanda řekl, tu Mallové, jejich synové, snachy a manželky v žalu, s bolestí v srdci a s myslí ztrápenou plakali, s rozpuštěnými vlasy, rozhazovali rukama, padali jako podťatí, váleli se sem a tam: „Příliš brzy dosáhl Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhl Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizelo Oko světa!“

Uctění Buddhových ostatků

A kusinárští Mallové přikázali svým služebníkům: „Nuže, dobří lidé, shromážděte všechny hudebníky, vonné esence a věnce, které jsou v Kusináře k dispozici.“

A kusinárští Mallové vzali vonné esence, věnce a pět set dvojic látek a spolu s hudebníky přišli do sálového lesa, přistoupili k tělu Vznešeného a uctívali je tanci, zpěvem, hudbou, věnci a vonnými esencemi, stavěli látkové baldachýny a připravovali pavilóny. Tak uplynul celý den.

Potom kusinárské Mally napadlo: „Dnes už není čas spálit tělo Vznešeného. Spálíme je zítra.“

A kusinárští Mallové i po druhý den uctívali tělo Vznešeného tanci, zpěvem, hudbou, věnci a vonnými esencemi, stavěli látkové baldachýny a připravovali pavilóny. Tak uplynul celý druhý den. A pak i třetí, čtvrtý, pátý a šestý den.

Sedmého dne kusinárské Mally napadlo: „Uctili jsme tělo Vznešeného tanci, zpěvem, hudbou, věnci a vonnými esencemi. Teď je odneseme na jih od města a tam je spálíme.“

A osm mallských představených si umylo hlavy, obléklo si nové šaty a pokusili se zdvihnout tělo Vznešeného. Ale nebyli schopni to učinit.

Potom se kusinárští Mallové zeptali ctihodného Anuruddhy: „Jaký je, ctihodný pane, důvod, jaká je příčina, že těchto osm mallských představených není schopno zvednout tělo Vznešeného?“

„Vásetthové, váš záměr je jiný než záměr božstev.“

„Jaký je, ctihodný pane, záměr božstev?“

„Vásetthové, váš záměr je: ,Uctili jsme tělo Vznešeného tanci, zpěvem, hudbou, věnci a vonnými esencemi. Teď je odneseme na jih od města a tam je spálíme.‘

Božstva, Vásetthové, mají záměr: ,Uctili jsme tělo Vznešeného božskými tanci, zpěvem, hudbou, věnci a vonnými esencemi. Teď je odneseme na sever města, severní branou vstoupíme do města, přineseme do samého středu, pak vyjdeme východní branou a východně od města spálíme tělo Vznešeného v mallské svatyni Makuta-bandhana.‘“

„Ctihodný pane, staniž se tak, jaký je záměr božstev.“

V onen čas byla Kusinárá, včetně kanálů, popelnic a smetišť, posypána květy mandárava až do výše kolen.

A božstva a kusinárští Mallové, když uctili tělo Vznešeného božskými a lidskými tanci, zpěvem, hudbou, věnci a vonnými esencemi, odnesli je na sever města, severní branou vstoupili do města, přinesli do samého středu, pak vyšli východní branou a východně od města složili tělo Vznešeného v mallské svatyni Makuta-bandhana.

Potom se kusinárští Mallové zeptali ctihodného Ánandy: „Co se, ctihodný Ánando, má udělat s tělem Tathágaty?“

„To, Vásetthové, co se dělá s tělem universálního vladaře, to nechť se udělá s tělem Tathágaty.“

„A co se, ctihodný Ánando, dělá s tělem universálního vladaře?“

„Tělo universálního vladaře se, Vásetthové, obalí novou látkou a potom česanou bavlnou. Takto se obalí pětsetkrát novou látkou a česanou bavlnou, vloží se do železného džbánu od oleje a přikryje se jiným železným džbánem.

Pak se udělá hranice ze dřeva všech vůní a na ní se tělo universálního vladaře spálí. Pak se na křižovatce čtyř cest udělá pro universálního vladaře pamětní mohyla. To se, Vásetthové, dělá s tělem universálního vladaře.

A co se, Vásetthové, dělá s tělem universálního vladaře, to nechť se udělá s tělem Tathágaty. Na křižovatce čtyř cest nechť se Tathágatovi udělá pamětní mohyla. Pro ty, kdož tam přinesou věnce, vonné esence nebo santálový prášek, kdož vzdají Tathágatovi úctu a zklidní svou mysl, pro ty z toho vyplyne užitek a štěstí na dlouhou dobu.“

Potom kusinárští Mallové přikázali svým služebníkům: „Nuže, dobří lidé, shromážděte česanou bavlnu.“

A kusinárští Mallové obalili tělo Vznešeného novou látkou a potom česanou bavlnou. Takto je obalili pětsetkrát novou látkou a česanou bavlnou, vložili do železného džbánu od oleje a přikryli jiným železným džbánem. Pak udělali hranici ze dřeva všech vůní a na ni položili tělo Vznešeného.

Tehdy putoval ctihodný Mahákassapa po cestě z Pávy do Kusináry spolu s velkou skupinou pěti set mnichů a došel do poloviny cesty.

Potom ctihodný Mahákassapa sešel ze silnice a usedl u kořenů nějakého stromu.

Tehdy jakýsi ádžívika, jenž si v Kusináře vzal jeden z květů mandárava, došel do poloviny cesty do Pávy.

Ctihodný Mahákassapa už zdálky uviděl toho ádžíviku přicházet. Když pak došel blíž, ctihodný Mahákassapa se ho zeptal:

„Příteli, slyšel jsi něco o našem učiteli?“

„Ano, příteli, něco vím. Dnes je tomu týden, co asketa Gótama dosáhl úplného odpoutání. Při té příležitosti jsem našel tento květ mandárava.“

Tu ti mnichové, kteří nebyli prosti vášně, plakali, rozhazovali rukama, padali jako podťatí, váleli se sem a tam: „Příliš brzy dosáhl Vznešený úplného odpoutání! Příliš brzy dosáhl Sugata úplného odpoutání! Příliš brzy zmizelo Oko světa!“

Ale ti mnichové, kteří byli prosti vášně, ti se uvědomělí a jasně chápající smířili se situací: „Nestálé jsou formace, tak co se s tím dá dělat?!“

V té skupině seděl mnich jménem Subhadda (jiný než poslední Buddhův žák), jenž se stal mnichem až ve stáří. Ten pak řekl ostatním mnichům: „Dosti, přátelé, netruchlete, nenaříkejte! Dobře, že jsme se toho velkého askety zbavili! Vždyť nás utiskoval: ,Toto je pro vás vhodné, toto pro vás není vhodné.‘ Teď ale budeme dělat to, co budeme chtít, a nebudeme dělat, co nebudeme chtít.“

Ale ctihodný Mahákassapa oslovil mnichy:

„Dosti, přátelé, netruchlete, nenaříkejte! Což Vznešený, přátelé, už dříve neučil, že ode všech milých a příjemných věcí či osob musí nastat odloučení, oddělení a rozdělení s nimi? Jak by tedy, přátelé, bylo možné, aby nezaniklo to, co je zrozené, co vstoupilo v bytí, co je zformované a podléhající změně? Takový stav věcí není možný!“

A tehdy si čtyři mallští představení umyli hlavy, oblékli si nové šaty a pokusili se zapálit pohřební hranici Vznešeného. Ale nebyli schopni to učinit.

Potom se kusinárští Mallové zeptali ctihodného Anuruddhy: „Jaký je, ctihodný pane, důvod, jaká je příčina, že tito čtyři mallští představení nejsou schopni zapálit pohřební hranici Vznešeného?“

„Vásetthové, váš záměr je jiný než záměr božstev.“

„Jaký je, ctihodný pane, záměr božstev?“

„Vásetthové, záměr božstev je takový: ,Tento ctihodný Mahá Kassapa je s velkou skupinou pěti set mnichů v polovině cesty z Pávy do Kusináry. Pohřební hranice Vznešeného nezaplane, dokud ctihodný Mahákassapa nebude mít možnost sklonit svou hlavu u Vznešeného nohou jako projev úcty.“

„Ctihodný pane, staniž se tak, jaký je záměr božstev.“

A potom ctihodný Mahá Kassapa dorazil do Kusináry a přišel do mallské svatyně Makuta-bandhana. Přistoupil k pohřební hranici Vznešeného, upravil si roucho na jednom rameni, sepjal ruce, třikrát obešel hranici po pravé straně, odkryl nohy Vznešeného a sklonil svou hlavu v projevu úcty.

I těch pět set mnichů si upravilo roucho na jednom rameni, sepjalo ruce, třikrát obešlo hranici po pravé straně, odkrylo nohy Vznešeného a sklonilo svou hlavu v projevu úcty.

A když ctihodný Mahá Kassapa spolu s pěti sty mnichy vzdali Vznešenému úctu, pohřební hranice Vznešeného sama vzplanula.

Když se tělo Vznešeného spálilo, zbyly jenom kosti. Z pokožky, tkáně, masa, šlach a kloubního mazu nezbylo nic—ani nespálené kousky, ani popel.

Jako když se spaluje přepuštěné máslo nebo olej, nezbudou ani nespálené kousky, ani popel, právě tak když se spálilo tělo Vznešeného, zbyly jenom kosti a z pokožky, tkáně, masa, šlach a kloubního mazu nezbylo nic—ani nespálené kousky, ani popel.

A když bylo tělo Vznešeného spáleno, z nebe se spustil proud vody, který pohřební hranici uhasil. I ze sálových stromů vytryskla voda, aby uhasila hranici. A i kusinárští Mallové uhasili pohřební hranici Vznešeného vodami všech vůní.

Potom kusinárští Mallové v poradní hale udělali mříž z oštěpů, na ni položili ostatky Vznešeného a obložili je ohradou z luků. A po celý týden vzdávali ostatkům Vznešeného úctu.

Magadhský král Adžátasattu, syn královny z Vidéhy, uslyšel, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslal posla se zprávou: „Vznešený byl z bojovnického klanu a já jsem též z bojovnického klanu. Jsem hoden toho, abych obdržel podíl z ostatků Vznešeného. Chci postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

A vésálijští Liččchavijové uslyšeli, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslali posla se zprávou: „Vznešený byl z bojovnického klanu a my jsme též z bojovnického klanu. Jsme hodni toho, abychom obdrželi podíl z ostatků Vznešeného. Chceme postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

A Sakjové z Kapilavatthu uslyšeli, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslali posla se zprávou: „Vznešený byl nejlepší z našich příbuzných. Jsme hodni toho, abychom obdrželi podíl z ostatků Vznešeného. Chceme postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

A Bullijové z Allakappy uslyšeli, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslali posla se zprávou: „Vznešený byl z bojovnického klanu a my jsme též z bojovnického klanu. Jsme hodni toho, abychom obdrželi podíl z ostatků Vznešeného. Chceme postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

A Kólijové z Rámagámy uslyšeli, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslali posla se zprávou: „Vznešený byl z bojovnického klanu a my jsme též z bojovnického klanu. Jsme hodni toho, abychom obdrželi podíl z ostatků Vznešeného. Chceme postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

A bráhman z Véthadípy uslyšel, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslal posla se zprávou: „Vznešený byl z bojovnického klanu a já jsem z bráhmanského klanu. Jsem hoden toho, abych obdržel podíl z ostatků Vznešeného. Chci postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

A Mallové z Pávy uslyšeli, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslali posla se zprávou: „Vznešený byl z bojovnického klanu a my jsme též z bojovnického klanu. Jsme hodni toho, abychom obdrželi podíl z ostatků Vznešeného. Chceme postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

Kusinárští Mallové, když to všechno vyslechli, řekli všem toto: „Vznešený dosáhl úplného odpoutání na území naší vesnice. Nedáme nikomu podíl z ostatků Vznešeného.“

Ale jistý bráhman jménem Dóna je oslovil:

„Pánové, poslyšte má slova.

Buddha nás učil o shovívavosti.
Není dobré, aby vznikla hádka
při rozdílení jeho ostatků.
Pánové, všichni zde ve shodě
souhlasme, že uděláme osm dílů.
Nechť se pamětní mohyly šíří do všech stran—
mnoho lidí bude mít důvěru v Buddhu.“

„Tedy, bráhmane, rozděl ostatky Vznešeného na osm dílů.“

„Dobře, pánové,“ odpověděl bráhman Dóna. Rozdělil ostatky Vznešeného na osm dílů a každému dal jeden z nich. Nato je požádal: „Pánové, dejte mi tento džbán, ve kterém bylo tělo Vznešeného spáleno. Já také nad ním postavím pamětní mohylu, a budu tím Vznešenému vzdávat úctu.“

A tak bráhman Dóna dostal džbán.

A Mórijové z Pipphalivany uslyšeli, že Vznešený dosáhl v Kusináře úplného odpoutání. Nato vyslali posla se zprávou: „Vznešený byl z bojovnického klanu a my jsme též z bojovnického klanu. Jsme hodni toho, abychom obdrželi podíl z ostatků Vznešeného. Chceme postavit pamětní mohylu a vzdávat úctu ostatkům Vznešeného.“

„Už nezbyl žádný díl z reliktů Vznešeného, všechny už jsou rozděleny. Ale je tu popel ze dřeva pohřební hranice. Ten si můžete vzít.“

A tak si Mórijové vzali ten popel.

Potom magadhský král Adžátasattu, syn královny z Vidéhy, postavil v Rádžagaze pamětní mohylu nad ostatky Vznešeného a vzdával jim úctu.

I vésálijští Liččchavijové postavili ve Vésálí pamětní mohylu nad ostatky Vznešeného a vzdávali jim úctu.

I Sakjové z Kapilavatthu postavili v Kapilavatthu pamětní mohylu nad ostatky Vznešeného a vzdávali jim úctu.

I Bullijové z Allakappy postavili v Allakappě pamětní mohylu nad ostatky Vznešeného a vzdávali jim úctu.

I Kólijové z Rámagámy postavili v Rámagámě pamětní mohylu nad ostatky Vznešeného a vzdávali jim úctu.

I bráhman z Véthadípy postavil ve Véthadípě pamětní mohylu nad ostatky Vznešeného a vzdával jim úctu.

I Mallové z Pávy postavili v Pávě pamětní mohylu nad ostatky Vznešeného a vzdávali jim úctu.

A bráhman Dóna postavil pamětní mohylu nad džbánem, v němž bylo spáleno tělo Vznešeného a vzdával mu úctu.

A Mórijové z Pipphalivany postavili v Pipphalivaně pamětní mohylu nad popelem ze dřeva z pohřební hranice Vznešeného a vzdávali mu úctu.

Takto bylo osm pamětních mohyl s ostatky, devátá pamětní mohyla se džbánem a desátá s popelem.

A tak tomu bylo za starých časů.

Je osm dílů Buddhových ostatků.
Sedm z nich je uctíváno v Džambudípě (,Ostrově růžových jabloní‘)
a jeden díl uctívají nágští králové v Rámagámě.
Jeden zub je uctíván v nebi Távatimsá,
jeden v gandhárském městě,
jeden v říši Kalinga
a jeden uctívají králové nágů.
Díky jejich síle je tato země, jenž všechno drží,
ozdobena nejlepšími dary.
Takto ti, jenž byli sami uctíváni,
vzdávali úctu Buddhovým ostatkům—
páni bohů, páni nágů, páni lidí,
ba ti nejlepší z lidí.
I vy se jim pokloňte, sepněte ruce!
Neb potkat Buddhu je velmi těžké,
třeba byste čekali stovky věků.

Konec Velké rozpravy o Buddhově úplném odpoutání.

The Long Discourses

|_II. The Great Chapter

DN16. Velká rozprava o Buddhově úplném odpoutání

Translations [30]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Nederlands

Norsk

Magyar

Svenska

Srpski

Čeština

Română

Slovenščina

עִבְרִית

हिंदी

ಕನ್ನಡ

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference

Translations [30]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Nederlands

Norsk

Magyar

Svenska

Srpski

Čeština

Română

Slovenščina

עִבְרִית

हिंदी

ಕನ್ನಡ

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference

Commentaries [0]