Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval u Vésálí, v lese na západ od města. Tehdy Sunakkhatta, syn Liččhavijů, právě nedávno opustil tuto Dhammu a vinaju [disciplínu]. Před zástupy ve Vésalí rozhlašoval: „Asketa Gótama nemá žádné nadlidské stavy, žádnou přednost v poznání a vidění hodnou ušlechtilých. Asketa Gótama učí Dhammu na základě [pouhého] rozumování, řídí se svým vlastním rozmyslem, jak se mu zamane, a když někomu vyloží Dhammu, tak jej, pokud ji uskutečňuje, zavede k úplnému konci utrpení.“

Tehdy se ctihodný Sáriputta časně z rána ustrojil, vzal svou misku a roucho, a vstoupil do Vésalí za almužnou. A tam slyšel, jak Sunakkhata takto hovoří před zástupy ve Vésálí. Když ctihodný Sáriputta obešel Vésálí a vrátil se z almužní obchůzky, poté co pojedl, přistoupil k Vznešenému, pozdravil ho a usedl stranou. Pak Vznešenému sdělil, co o něm říkal Sunakkhatta.

Vznešený pravil: „Sáriputto, tento pošetilec Sunakkhatta je hněvivý a jeho slova jsou vyřčena v hněvu. I když měl v úmyslu Tathágatu očernit, ve skutečnosti ho chválí, neboť pro Tathágatu je to chvála prohlásit o něm: ‚Když někomu vyloží Dhammu, tak jej, pokud ji uskutečňuje, zavede k úplnému konci utrpení.‘

Vlastnosti Tathágaty

Sáriputto, tento pošetilec Sunakkhatta o mně nikdy neodvodí podle Dhammy:

(1) ‚Vznešený je zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a ctnostným jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce praktikujících osob, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený.‘

A nikdy o mně neodvodí podle Dhammy:

(2) ‚Vznešený se těší různým druhům neobyčejných sil: z jednoho se stává mnohým, z mnohých se stává jedním, objevuje se a mizí, bez potíží prochází zdí, hradbou či horou, jako by to byl vzduch, zanořuje se a vynořuje se ze země, jako by to byla voda, kráčí po vodě, aniž by se potopil, jako by to byla zem, se skříženýma nohama cestuje vzduchem jako pták, rukou hladí měsíc a slunce, a dotýká se jich, tak vznešených a mocných, vládne svým tělem až do oblasti Brahmova světa.‘

A nikdy o mně neodvodí podle Dhammy:

(3) ‚Vznešený svým božským sluchem, očištěným a přesahujícím lidský, slyší oba druhy zvuků, božské i lidské, vzdálené i blízké.‘

A nikdy o mně neodvodí podle Dhammy:

(4) ‚Vznešený poznává svou vlastní myslí mysli jiných bytostí, jiných jedinců: ví o mysli ovlivněné nenávistí, že je ovlivněna nenávistí, a o mysli neovlivněné nenávistí, že není ovlivněna nenávistí. Ví o mysli ovlivněné zaslepeností, že je ovlivněna zaslepeností, a o mysli neovlivněné zaslepeností, že není ovlivněna zaslepeností. Ví o strnulé mysli, že je strnulá, a o rozptýlené mysli, že je rozptýlená. Ví o zmohutnělé mysli, že je mohutná, a o nezmohutnělé mysli, že není mohutná. Ví o překonatelné mysli, že je překonatelná, a o nepřekonatelné mysli, že je nepřekonatelná. Ví o soustředěné mysli, že je soustředěná, a o nesoustředěné mysli, že je nesoustředěná. Ví o osvobozené mysli, že je osvobozená, a o neosvobozené mysli, že je neosvobozená.‘

Deset sil Tathágaty

Sáriputto, obdařen deseti silami Tathágaty, Tathágata zastává místo vůdce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí kolo Brahmy [kolo Dhammy]. Kterými deseti?

Zde, Sáriputto,

(1) Tathágata chápe podle skutečnosti možné jako možné a nemožné jako nemožné. …

(2) Tathágata chápe podle skutečnosti následek vykonaných činů: minulých, budoucích a současných, s jejich možnostmi a příčinami. …

(3) Tathágata chápe podle skutečnosti cesty vedoucí ke všem cílům [cestu do pekla, do říše zvířat, do říše duchů, do říše lidí, do říše bohů a cestu k osvobození]. …

(4) Tathágata chápe podle skutečnosti svět s jeho mnohými a rozličnými prvky. …

(5) Tathágata chápe podle skutečnosti rozličné sklony bytostí [nízké či vznešené]. …

(6) Tathágata chápe podle skutečnosti rozpoložení duševních schopností u jiných bytostí, u jiných jedinců. …

(7) Tathágata chápe podle skutečnosti nečistotu, očištění a vystoupení u pohroužení, oproštění, soustředění a u stavů uskutečnění. …

(8) Tathágata si vzpomíná na mnohé své dřívější pobyty [minulé životy] (pubbenivása)—jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: ‚Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.‘ Takto si vzpomíná na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi. …

(9) Tathágata svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů (jathákammúpage): ‚Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.‘ Takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů. …

(10) Tathágata díky vyhlazení zákalů, zde a nyní vstupuje do nezkaleného osvobození mysli (čétovimutti) a osvobození porozuměním (paňňávimutti), jež uskutečnil svým vlastním přímým poznáním, a prodlévá v nich.

Obdařen těmito deseti silami Tathágaty, Tathágata zastává místo vůdce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí kolo Brahmy [kolo Dhammy].

Když toto vím a vidím, Sáriputto, a někdo o mně prohlásí: ‚Asketa Gótama nemá žádné nadlidské stavy, žádnou přednost v poznání a vidění hodnou ušlechtilých. Asketa Gótama učí Dhammu na základě [pouhého] rozumování, řídí se svým vlastním rozmyslem, jak se mu zamane, a když někomu vyloží Dhammu, tak jej, pokud ji uskutečňuje, zavede k úplnému konci utrpení‘—tak jestliže neopustí toto tvrzení, jestliže neopustí tento stav mysli, jestliže nezavrhne tento názor, tak skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam. Podobně jako bhikkhu obdařený ctností, soustředěním a moudrostí by se mohl zde a nyní těšit konečnému poznání, tak říkám, že tomu bude v tomto případě: jestliže neopustí toto tvrzení, jestliže neopustí tento stav mysli, jestliže nezavrhne tento názor, tak skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.

Čtyři sebejistoty Tathágaty

Sáriputto, obdařen čtyřmi sebejistotami (vesáradždžá), Tathágata zastává místo vůdce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí kolo Brahmy [kolo Dhammy]. Kterými čtyřmi?

Nevidím zde žádný důvod, na jehož základě by mě nějaký asketa či bráhman, bůh, Mára, Brahmá či kdokoli jiný na světě mohl, v souladu s Dhammou, takto obvinit:

(1) „Ačkoli tvrdíš, že jsi dokonale probuzený, ještě jsi neprocitl k těmto věcem.“…

(2) „Ačkoli tvrdíš, že jsi vyhladil všechny [své] zákaly, ještě jsi nevyhladil tyto zákaly.“…

(3) „Věci, které jsi označil jako překážky (antarájiká) , nejsou žádnou překážkou pro toho, kdo se jim oddává.“…

(4) „Když někomu vyložíš Dhammu, tak jej, pokud ji uskutečňuje, nedovede k úplnému konci utrpení.“

Jelikož nevidím žádný takový důvod, prodlévám v bezpečí (khémappatto), bez obav (abhajappatto) a sebejistě (vesáradždžappatto).

Obdařen těmito čtyřmi sebejistotami, Tathágata zastává místo vůdce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí kolo Brahmy [kolo Dhammy].

Když toto vím a vidím, Sáriputto, a někdo o mně prohlásí: ‚Asketa Gótama nemá žádné nadlidské stavy… jestliže nezavrhne tento názor, tak skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.

Osm shromáždění

Sáriputto, existuje osm shromáždění (attha parisá). Kterých osm?

(1) Shromáždění bojovníků (khattijaparisá),

(2) shromáždění bráhmanů (bráhmanaparisá),

(3) shromáždění hospodářů (gahapatiparisá),

(4) shromáždění asketů (samanaparisá),

(5) shromáždění čtyř velkých nebeských králů (čátumahárádžikaparisá),

(6) shromáždění třiceti tří bohů (távatimsaparisá),

(7) shromáždění Márova doprovodu (máraparisá),

(8) shromáždění Brahmů (brahmaparisá).

Obdařen čtyřmi sebejistotami, Tathágata přistupuje a vstupuje do těchto osmi shromáždění. Vzpomíánm si, jak jsem přistoupil ke stovkám shromáždění bojovníků… bráhmanů… hospodářů… asketů… čtyř velkých nebeských králů… třiceti tří bohů… Márova doprovodu… Brahmů. A tehdy jsem tam s nimi usedl, hovořil s nimi a diskutoval, ale nevidím žádný důvod, že by mě tam mohly přepadnout obavy či nejistota. A jelikož nevidím žádný takový důvod, prodlévám v bezpečí, bez obav a sebejistě.

Když toto vím a vidím, Sáriputto, a někdo o mně prohlásí: ‚Asketa Gótama nemá žádné nadlidské stavy… jestliže nezavrhne tento názor, tak skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.

Čtyři druhy zrodu

Sáriputto, jsou čtyři druhy zrodu (jonijo). Které čtyři?

(1) Zrod z vejce (andajá joni), (2) zrod z lůna (džalábudžá joni), (3) zrod z vlhka (samsedadžá joni),(4) svévolný zrod (opapátiká joni).

Co je zrod z vejce? Ty bytosti, které se rodí po proražení skořápky vejce, tomu se říká zrod z vejce.

Co je zrod z lůna? Ty bytosti, které se rodí po protržení plodového obalu, tomu se říká zrod z lůna.

Co je zrod z vlhka? Ty bytosti, které se rodí v tlející rybě, v tlející mrtvole, v tlejícím jídle, v žumpě či ve stoce, tomu se říká zrod z vlhka.

Co je to svévolný zrod? Bohové, obyvatelé pekel, někteří lidé a některé bytosti v strastném světě, tomu se říká svévolný zrod. To jsou čtyři druhy zrodu.

Když toto vím a vidím, Sáriputto, a někdo o mně prohlásí: ‚Asketa Gótama nemá žádné nadlidské stavy… jestliže nezavrhne tento názor, tak skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.

Pět oblastí a odpoutání (nibbána)

Sáriputto, existuje pět oblastí(gatijo). Kterých pět?

(1) Peklo (nirajo), (2) říše zvířat (tiraččhánajoni), (3) říše duchů (péttivisajo), (4) lidé (manussá), (5) bohové (dévá).

(1) Znám peklo, a také stezku, cestu vedoucí do pekla, po které když někdo půjde, tak po rozpadu těla (kájassa bhédá), po smrti (param maraná), znovu vyvstane v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

(2) Znám říši zvířat, a také stezku, cestu vedoucí do říše zvířat, po které když někdo půjde, tak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v říši zvířat.

(3) Znám říši duchů, a také stezku, cestu vedoucí do říše duchů, po které když někdo půjde, tak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v říši duchů.

(4) Znám říši lidí, a také stezku, cestu vedoucí do říše lidí, po které když někdo půjde, tak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane mezi lidmi.

(5) Znám říši bohů, a také stezku, cestu vedoucí do říše bohů, po které když někdo půjde, tak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v nebeském světě.

(6) Znám odpoutání (nibbánu), a také stezku, cestu vedoucí k odpoutání, po které když někdo půjde, tak díky odstranění zákalů, zde a nyní vstoupí do nezkaleného osvobození mysli a osvobození moudrostí [porozuměním], jež uskutečnil svým vlastním přímým poznáním, a bude v nich prodlévat.

(1) Sáriputto, svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: „Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.“ A později ho vidím svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle, a zakouší tam nesmírně bolestivé, trýznivé a bodavé pocity. Jako kdyby zde byla jáma s dřevěným uhlím, hlubší než je výška muže, plná žhavého uhlí, bez plamene či kouře, a tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý, a mířil by přímo k té jámě. Kdyby ho uviděl někdo s dobrým zrakem, mohl by říci: ‚Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že přijde rovnou k té jámě s dřevěným uhlím.‘ A pak by ho viděl, jak spadl do té jámy s dřevěným uhlím a zakouší tam nesmírně bolestivé, trýznivé a bodavé pocity. Podobně svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: …

(2) Svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: „Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v říši zvířat.“ A později ho vidím svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v říši zvířat, a zakouší tam bolestivé, trýznivé a bodavé pocity. Jako kdyby zde byla žumpa, hlubší než je výška muže, plná špíny, a tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý, a mířil by přímo k té žumpě. Kdyby ho uviděl někdo s dobrým zrakem, mohl by říci: ‚Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že přijde rovnou k té žumpě.‘ A pak by ho viděl, jak spadl do té žumpy a zakouší tam bolestivé, trýznivé a bodavé pocity. Podobně svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: …

(3) Svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: „Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v říši duchů.“ A později ho vidím svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v říši duchů, a zakouší tam velmi bolestivé pocity. Jako kdyby na nerovné půdě rostl strom s několika málo listy, vrhající slabý stín, a tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý, a mířil by přímo k tomu stromu. Kdyby ho uviděl někdo s dobrým zrakem, mohl by říci: ‚Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že přijde rovnou k tomu stromu.‘ A pak by ho viděl, jak sedí či leží ve stínu toho stromu a zakouší tam velmi bolestivé pocity. Podobně svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: …

(4) Svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: „Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane mezi lidmi.“ A později ho vidím svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal mezi lidmi, a zakouší tam velmi příjemné pocity. Jako kdyby na rovné půdě rostl strom s mnoha listy, vrhající hustý stín, a tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý, a mířil by přímo k tomu stromu. Kdyby ho uviděl někdo s dobrým zrakem, mohl by říci: ‚Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že přijde rovnou k tomu stromu.‘ A pak by ho viděl, jak sedí či leží ve stínu toho stromu a zakouší tam velmi příjemné pocity. Podobně svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: …

(5) Svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: „Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v šťastném místě, v nebeském světě.“ A později ho vidím svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v šťastném místě, v nebeském světě, a zakouší tam nesmírně příjemné pocity. Jako kdyby zde byl palác, s horní komnatou omítnutou zevnitř i zvenčí, chráněnou před větrem, zajištěnou závorami a okenicemi, a uvnitř pohovka vystlaná houněmi, přikrývkami a prostěradly, s přehozem z gazelí kůže, s nebesy a rudými polštáři na obou stranách, a tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý, a mířil by přímo k tomu paláci. Kdyby ho uviděl někdo s dobrým zrakem, mohl by říci: ‚Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že přijde rovnou k tomu paláci.‘ A pak by ho viděl, jak sedí či leží v tom paláci a zakouší tam nesmírně příjemné pocity. Podobně svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: …

(6) Svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: „Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že díky odstranění zákalů, zde a nyní vstoupí do nezkaleného osvobození mysli a osvobození moudrostí [porozuměním], jež uskutečnil svým vlastním přímým poznáním, a bude v nich prodlévat.“ A později ho vidím svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak díky odstranění zákalů, zde a nyní vstoupil do nezkaleného osvobození mysli a osvobození moudrostí[porozuměním], jež uskutečnil svým vlastním přímým poznáním, a prodlévá v nich, přičemž zakouší nesmírně příjemné pocity. Jako kdyby zde bylo jezírko s čistou a příjemnou chladnou vodou, průzračné, s rovnými břehy, nádherné, a nedaleko od něj hustý les, a tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý, a mířil by přímo k tomu jezírku. Kdyby ho uviděl někdo s dobrým zrakem, mohl by říci: ‚Tento člověk jedná tak, chová se tak, nastoupil na takovou stezku, že přijde rovnou k tomu jezírku.‘ A pak by ho viděl, jak se ponořil do toho jezírka, vykoupal se, napil se, ulevil své vyčerpanosti, únavě a horečnatosti, vystoupil ven a usadil se či ulehl v tom lese, kde zakouší nesmírně příjemné pocity. Podobně svou vlastní myslí poznávám mysl nějakého člověka: … To je oněch pět oblastí [a odpoutání].

Když toto vím a vidím, Sáriputto, a někdo o mně prohlásí: ‚Asketa Gótama nemá žádné nadlidské stavy… jestliže nezavrhne tento názor, tak skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.

Bódhisattova askeze

Vzpomínám si, Sáriputto, jak jsem žil čistým životem obdařeným čtyřmi členy.

(1) Byl jsem kajícný, nanejvýš kajícný (parama-tapassí).

(2) Byl jsem drsný, nanejvýš drsný (parama-lúkho).

(3) Byl jsem opatrný [úzkostlivý], nanejvýš opatrný (parama-džeguččhí).

(4) Byl jsem odloučený, nanejvýš odloučený (parama-pavivitto).

(1) Taková byla má kajícnost, Sáriputto, že jsem chodil nahý, zanechal společenské zvyky, olizoval si ruce, nepřistoupil jsem na vyzvání, nezastavil jsem na vyzvání, nepřijímal jsem přinesené ani připravené jídlo, ani pozvání k jídlu, nepřijímal jsem nic přímo z hrnce či z mísy, ani přes práh, přes mříž či přes palici, ani od dvou pojídajících, od těhotné ženy, od kojící ženy, od ženy jsoucí s mužem, tam, kde bylo rozdělováno jídlo, kde stál opodál pes či poletovaly mouchy, nejedl jsem rybu ani maso, nepil víno, pálenku ani kvašené nápoje, navštěvoval jsem jeden dům a spokojil se s jedním soustem, navštěvoval jsem dva domy a spokojil se se dvěma sousty… navštěvoval jsem sedm domů a spokojil se se sedmi sousty, žil jsem z jedné misky denně, ze dvou misek denně… ze sedmi misek denně, jedl pouze jednou denně, každé dva dny… každých sedm dní, až každých čtrnáct dní—takto jsem dodržoval přijímání potravy ve stanovených rozmezích. Živil jsem se bylinami a prosem, divokou rýží, zbytky kůže, mechem, rýžovými otrubami či sedlinou, sezamovou moukou, trávou či kravským trusem, živil jsem se lesními kořínky a plody, jedl spadlé ovoce. Odíval jsem se konopím, konopným šatem, hadry sebranými na hřbitově a na smetišti, kůrou ze stromů, antilopí kůží, pruhy antilopí kůže, rouchem z trávy, z kůry, z hoblin, zástěrou z vlasů či srsti, sovím křídlem. Vytrhával jsem si vlasy a vousy podle předpisů. Pouze jsem stál a odmítal sedadla. Seděl jsem si na patách, stále ve dřepu. Uléhal jsem na lůžko z trní, spal na trnech. Omýval jsem se vodou třikrát za večer. Takto jsem se různými způsoby oddával sebetrýznění a umrtvování svého těla. Taková, Sáriputto, byla má kajícnost.

(2) Taková byla má drsnost, Sáriputto, že jako se špína a prach nahromadí během let na kmeni stromu a odpadávají, tak se špína a prach nahromadily na mém těle a odpadávaly. A nikdy mě ani nenapadlo: „Kéž bych ze sebe rukou seškrábal tu špínu a prach nebo kéž by to učinili jiní.“ To mě nikdy nenapadlo. Taková, Sáriputto, byla má drsnost.

(3) Taková byla má opatrnost, Sáriputto, že jsem byl neustále pozorný, ať jsem kráčel dopředu či zpět, a byl jsem naplněn soucitem i k (tvorům v) kapce vody: „Kéž bych nezranil malé živočichy v zemních skulinách.“ Taková, Sáriputto, byla má opatrnost.

(4) Taková byla má odloučenost, Sáriputto, že jsem vstoupil do nějakého lesa a žil jsem tam. A když jsem uviděl pastevce, ovčáka, člověka sbírajícího trávu a chrastí nebo lesníka, utíkal jsem z háje do háje, z houští do houští, z jámy do jámy, od vršku k vršku. A proč? Aby mě nespatřili nebo abych já nespatřil je. Jako když lesní gazela uvidí člověka a prchá z háje do háje, z houští do houští, z jámy do jámy, od vršku k vršku, stejně tak já, když jsem uviděl pastevce… Taková, Sáriputto, byla má odloučenost.

Plížil jsem se po čtyřech k ohradě, když krávy vyšly ven a pastevci je opustili, a živil jsem se trusem mladých sajících telat. Dokud vydržely mé vlastní výkaly a moč, živil jsem se jimi. Taková, Sáriputto, byla má velká zvrácenost v jídle.

Vstoupil jsem do nějakého hrůzostrašného lesa a žil jsem tam. Byl to tak hrůzostrašný les, že kdyby do něj někdo vstoupil a nebyl prost vášně, zježily by se mu chlupy po těle. A když přišly studené zimní noci během osmidenního mrazivého období, trávil jsem noci pod širým nebem a dny v lese. V posledním měsíci horkého období jsem zase trávil dny pod širým nebem a noci v lese. A tehdy mi sám od sebe vyvstal v mysli tento verš, dříve neslýchaný:

„V noci zkřehlý a za dne vyprahlý, sám v hrůzostrašném lese,

nahý, žádný oheň u svých nohou, mudrc přesto pokračuje ve svém hledání.“

Uložil jsem se přes noc na pohřebišti, s kostmi mrtvých místo polštáře. Přišli ke mně pastevcovy děti a plivaly na mě, močily na mě, házely na mě špínu, bodaly mě slámou do uší. Nevzpomínám si však, že by někdy ve mně vůči nim vyvstala zlá myšlenka. Takto, Sáriputto, jsem prodléval v nezaujatosti.

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Očista je možná výživou.“ Říkají: „Budeme jíst jujubové ovoce“, a požívají jujubové ovoce, požívají rozmačkané jujubové ovoce, pijí šťávu z jujubového ovoce, upravují si jujubové ovoce mnoha způsoby. Vzpomínám si, že jsem jedl jediné jujubové ovoce za den. Mohl by sis, Sáriputto, myslet, že tehdy bylo jujubové ovoce větší, ale tak by sis to neměl vykládat, neboť tehdy bylo jujubové ovoce nanejvýš stejně tak velké jako dnes. Když jsem takto jedl pouze jedno jujubové ovoce za den, mé tělo nesmírně zhublo. Mé údy připomínaly kloubovité části liánových či bambusových stonků, protože jsem jedl tak málo. Má vystupující páteř připomínala korále navlečené na provázku, protože jsem jedl tak málo. Má vyzáblá žebra připomínala vyčnívající trámy ze staré rozpadlé boudy, protože jsem jedl tak málo. Mé oči, zapadlé hluboko v důlcích, připomínaly odlesk vodní hladiny hluboko ve studni, protože jsem jedl tak málo. Kůže mého břicha přilnula k mé páteři, protože jsem jedl tak málo. Kůže na hlavě se scvrkla a vyschla, jako hořká zelená tykev svraskne a vyschne ve větru a slunečním žáru, protože jsem jedl tak málo. Když jsem se chtěl dotknout kůže na břiše, nahmatal jsem svou páteř, a když jsem se chtěl dotknout páteře, nahmatal jsem kůži na břiše. Když jsem chtěl vyloučit výkaly a moč, slabostí jsem padl k zemi, protože jsem jedl tak málo. Když jsem chtěl ulevit tělu třením údů svou rukou, chlupy na těle, uhnilé u kořenů, vypadaly z těla, protože jsem jedl tak málo.

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Očista je možná výživou.“ Říkají: „Budeme jíst fazole… sezam… rýži“, a požívají rýži, požívají rozmačkanou rýži, pijí šťávu z rýže, upravují si rýži mnoha způsoby. Vzpomínám si, že jsem jedl jediné rýžové zrnko za den. Mohl by sis, Sáriputto, myslet, že tehdy bylo rýžové zrnko větší, ale tak by sis to neměl vykládat, neboť tehdy bylo rýžové zrnko nanejvýš stejně tak velké jako dnes. Když jsem takto jedl pouze jedno rýžové zrnko za den, mé tělo nesmírně zhublo…

Avšak, Sáriputto, takovým jednáním, takovým cvičením, takovým sebezapíráním jsem nedosáhl žádných nadlidských stavů, žádné přednosti v poznání a vidění hodné ušlechtilých. A proč? Protože jsem nedosáhl onoho ušlechtilého porozumění, které, je-li dosaženo, je ušlechtilé a osvobozující, a zavede toho, kdo podle něj jedná, k úplnému konci utrpení.

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Očista je možná koloběhem znovuzrozování.“ Nelze však nalézt žádné místo v tomto koloběhu, kterým bych již za tu dlouhou dobu neprošel, kromě bohů v Čistých příbytcích. Kdybych totiž v koloběhu dospěl až k bohům v Čistých příbytcích, nikdy bych se byl nevrátil zpět na tento svět.

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Očista je možná skrze [nějaký zvláštní druh] znovuzrození.“ Nelze však nalézt žádné znovuzrození, v němž bych se již za tu dlouhou dobu neznovuzrodil, kromě bohů v Čistých příbytcích…

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Očista je možná skrze [nějaký zvláštní druh] pobývání.“ Nelze však nalézt žádné pobývání, v němž bych již za tu dlouhou dobu nepobýval, kromě bohů v Čistých příbytcích…

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Očista je možná obětováním.“ Nelze však nalézt žádnou oběť, kterou bych již za tu dlouhou dobu neobětoval, buď jako urozený, pomazaný král či jako bohatý bráhman.

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Očista je možná uctíváním [obřadního] ohně.“ Nelze však nalézt žádný oheň, který bych již za tu dlouhou dobu neuctíval, buď jako urozený, pomazaný král či jako bohatý bráhman.

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: „Dokud je tento milý muž ještě mladý, černovlasý, obdařený štěstím mládí, na počátku svého života, do té doby je také obdařen nejvyšší jasností moudrosti [porozumění]. Ale když je tento milý muž šedivý, starý, obtížený léty, prošel životem a dospěl k jeho závěru, v osmdesáti, devadesáti či sto letech, pak se jeho jasná moudrost ztratí.“ Tak by to však nemělo být chápáno. Já jsem nyní šedivý, starý, obtížený léty, prošel jsem životem a dospěl jsem k jeho závěru, je mi osmdesát let. Představ si, Sáriputto, že bych měl čtyři žáky, jejichž životní rozpětí je sto let, obdařené výjimečným uvědoměním, pamětí, schopností vybavování a nejvyšší jasností moudrosti. Tak jako zručný lučištník, dovedný, hbitý a vycvičený, by mohl snadno přestřelit stín palmovníku lehkým šípem, právě tak by byli obdařeni výjimečným uvědoměním, pamětí, schopností vybavování a nejvyšší jasností moudrosti. Dejme tomu, že by mi neustále kladli otázky o čtyřech základech uvědomění a já bych jim na ně vždy odpovídal, oni by si zapamatovali každou moji odpověď, nevyptávali by se na žádné podružné věci, a to pořád kromě přestávek na jídlo, pití, přijímání potravy a chutnání, vylučování moči a výkalů, a odpočinku pro zahnání únavy a ospalosti. A stále by ještě neskončil Tathágatův výklad Dhammy, jeho vysvětlování částí Dhammy, jeho zodpovídání otázek, než by tato čtveřice mých žáků dosáhla sta let, konce svého životního rozpětí, a zemřela by.

I kdybyste mě museli nosit na nosítkách, Sáriputto, jasnost [dokonalost] Tathágatova porozumění [moudrosti] (paňňávejjattija) se nijak nezmění.

Kdyby se o někom dalo správně prohlásit: ‚Bytost neovlivněná zaslepeností (asammohadhammo satto) vyvstala ve světě, ku prospěchu a blahu mnohých, ze soucitu se světem (lokánukampája), pro dobro (atthája), prospěch (hitája) a štěstí (sukhája) bohů a lidí‘, mělo by se to věru říci o mě.“

Závěr

Tehdy stál ctihodný Nágasamála za Vznešeným a ovíval ho. Poté Vznešeného oslovil: „Je to podivuhodné, pane, je to úžasné, jak se mi při poslechu té řeči o Dhammě zježily chlupy po celém těle. Jak zní název této řeči o Dhammě, pane?“ „Nuže tedy, Nágasamálo, pamatuj si tuto řeč o Dhammě jako ‚řeč, při které se ježí chlupy na těle.‘“

Tak pravil Vznešený. Spokojený ctihodný Nágasamála se zaradoval ze slov Vznešeného.

The Middle Discourses

|_A. The First Fifty

|__II. The Chapter on the Lion’s Roar

MN12. Delší rozprava o lvím řevu

Translations [28]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Norsk

Srpski

Čeština

Slovenščina

हिंदी

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference

Translations [28]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Norsk

Srpski

Čeština

Slovenščina

हिंदी

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference

Commentaries [0]