Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, v Anáthapindikově zahradě. Tehdy, když nastalo ráno, mnoho mnichů se obléklo, vzalo své svrchní roucho a almužní mísu, a šlo do Sávatthí pro almužnu. Načež si pomysleli: „Je ještě příliš brzy na to jít do Sávatthí pro almužnu. Co kdybychom šli do zahrady asketických poutníků z jiných škol?“ A tak vstoupili do zahrady asketických poutníků z jiných škol, vyměnili si s nimi přátelské pozdravy a usedli stranou, načež je asketičtí poutníci takto oslovili: „Přátelé, asketa Gótama popisuje plné porozumění smyslným požitkům (káma), a my rovněž popisujeme plné porozumění smyslným požitkům. Asketa Gótama popisuje plné porozumění tělesnosti [hmotě] (rúpa), a my rovněž popisujeme plné porozumění tělesnosti. Asketa Gótama popisuje plné porozumění pociťování (védaná), a my rovněž popisujeme plné porozumění pociťování. Jaká je zde, přátelé, přednost, jaká je zde odlišnost či rozdíl mezi učením askety Gótamy a naším učením, mezi jeho výkladem a naším?“

Poté mniši, aniž by byli spokojení či nespokojení se slovy asketických poutníků, vstali ze svých míst a odešli, načež si pomysleli: „Měli bychom porozumět smyslu těchto slov v přítomnosti Vznešeného.“

Když se vrátili z almužní obchůzky ze Sávatthí, poté co pojedli, přistoupili k Vznešenému, vzdali mu úctu, usedli stranou a vyložili Vznešenému, co se stalo: …

Vznešený pravil:

„Mniši, asketickým poutníkům, kteří takto hovoří, byste měli odpovědět: ‚Ale co, přátelé, jsou vnady (assáda), co je nebezpečí [vada] (ádínava) a co je únik (nissaranam) u smyslných požitků… u tělesnosti… u pociťování?‘ Když budou asketičtí poutníci z jiných škol takto otázáni, upadnou do nesnází. A z jakého důvodu? Protože to leží mimo jejich oblast [porozumění]. Nevidím nikoho v tomto světě s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí, kdo by mohl uspokojit mysl odpovědí na tyto otázky, kromě Tathágaty nebo jeho žáků nebo někoho, kdo byl od nich poučen.

Smyslné požitky (káma)

A co jsou, mniši, vnady smyslných požitků?

(1) Je pět pramenů smyslných požitků (kámaguna), mniši. Kterých pět? Tvary vnímané okem (čakkhuviňňejjá rúpá)… zvuky vnímané uchem (sotaviňňejjá saddá)… vůně vnímané nosem (ghánaviňňejjá gandhá)… chutě vnímané jazykem (dživháviňňejjá rasá)… doteky vnímané tělem (kájaviňňejjá photthabbá)—které jsou žádoucí, toužebné, příjemné a libé, spojené s potěšením a vášní. To je pět pramenů smyslných požitků. A zde, mniši, blaženost (sukha) a radost (somanassa), jež vznikají v závislosti (patičča uppadždžati) na těchto pěti pramenech smyslných požitků—to jsou vnady smyslných požitků.

A co je, mniši, nebezpečí [vada] smyslných požitků?

(2) Zde, mniši, syn z dobré rodiny vydělává na živobytí jako úředník, zemědělec, obchodník, pastevec, lučištník, královský služebník či jakoukoli jinou činností, přičemž je vystaven chladu a horku, trpí dotekem ovádů a moskytů, větru, slunce a různých plazů, umírá hladem a žízní. Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní (sanditthiko). Smyslné požitky jsou příčinou (hétu), zdrojem (nidána) a důvodem (adhikarana) tohoto množství strasti.

Jestliže, mniši, syn z dobré rodiny nezíská žádný majetek, přestože takto pracuje, namáhá se a vynakládá úsilí, tak se trápí, rmoutí, zoufá si, bije se v hruď a propadá malomyslnosti: ‚Marná je má práce, neplodné je mé snažení.‘ Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.

Jestliže, mniši, syn z dobré rodiny získá majetek, když takto pracuje, namáhá se a vynakládá úsilí, tak zakouší strast a žal při jeho ochraňování: ‚Jak si jen zajistím, aby králové nebo lupiči neodnesli můj majetek, aby ho nespálil oheň, neodplavila ho voda či se ho nezmocnili nemilí dědicové?‘ A když takto chrání a střeží svůj majetek, odnesou mu ho králové nebo lupiči, spálí ho oheň, odplaví ho voda nebo se ho zmocní nemilí dědicové. A on se trápí, rmoutí, zoufá si, bije se v hruď a propadá malomyslnosti: ‚Co bylo moje, to už mi nepatří.‘ Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.

A dále, mniši, smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že se králové se přou s králi, bojovníci s bojovníky, bráhmani s bráhmany, hospodáři s hospodáři, matka se synem, syn s matkou, otec se synem, syn s otcem, bratr s bratrem, bratr se sestrou, sestra s bratrem, přítel s přítelem. A pak ve svých sporech, hádkách a nesvárech útočí jeden na druhého pěstmi, kameny, holemi či noži, takže zakoušejí smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.

A dále, mniši, smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že se lidé chápou mečů a štítů, navlékají luky a toulce, a seřazeni do dvojstupů vyrážejí do bitvy, kde létají šípy a oštěpy, kde se blýskají meče, a tam jsou zraňováni šípy a oštěpy, jejich hlavy jsou utínány meči, takže zakoušejí smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.

A dále, mniši, smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že se lidé chápou mečů a štítů, navlékají luky a toulce, a vrhají se proti kluzkým valům, na nichž létají šípy a oštěpy, kde se blýskají meče, a tam jsou zraňováni šípy a oštěpy, poléváni vroucím kravským trusem, drceni pod těžkými předměty a jejich hlavy jsou utínány meči, takže zakoušejí smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.

A dále, mniši, smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že lidé vnikají do obydlí a odnášejí cizí majetek, loupí, přepadávají, páchají cizoložství, a když jsou pak chyceni, králové je potrestají rozličnými druhy trestů, jako je bičování, mrskání, tlučení holí, useknutí rukou, useknutí nohou, useknutí rukou i nohou, useknutí uší, useknutí nosu, useknutí uší i nosu, otevření lebky, nalévání roztaveného železa do mozku, skalpování hlavy, plnění úst krví, zapálení těla, zabaleného do látky napuštěné olejem, zapálení rukou, zabalených do látky napuštěné olejem, stažení kůže z celého těla až ke kotníkům, stažení kůže od kotníků směrem ke krku, napíchnutí na tyč, stržení kůže, masa a šlach ostrými železnými hroty, odsekávání masa z těla, kousek po kousku, řezání železnými hroty a sypání soli do ran, napíchnutí na železný kůl a otáčení dokola, drcení kostí na morek, polévání vařícím olejem, sežrání psi či useknutí hlavy mečem, takže zakoušejí smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.

A dále, mniši, smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že lidé špatně jednají (duččaritam) tělem, řečí a myslí, následkem čehož po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstanou v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Toto je rovněž nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.

A co je, mniši, únik od smyslných požitků?

(3) Je to ukáznění (vinajo) a zanechání (pahánam) touhy a vášně (čhanda-rága) vůči smyslným požitkům. To je únik od smyslných požitků.

Ti asketové a bráhmani, kteří u smyslných požitků nechápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět smyslným požitkům nebo učit ostatní plnému porozumění smyslným požitkům—to není možné.

Avšak ti asketové a bráhmani, kteří u smyslných požitků chápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět smyslným požitkům nebo učit ostatní plnému porozumění smyslným požitkům—to je možné.

Tělesnost [hmota] (rúpa)

A co jsou, mniši, vnady tělesnosti?

(1) Jako kdyby zde byla dívka z rodu bojovníků nebo z rodu bráhmanů nebo z rodu hospodářů, patnáctiletá či šestnáctiletá, ani příliš vysoká, ani příliš malá, ani příliš hubená, ani příliš tlustá, ani příliš tmavá, ani příliš světlá. Není právě tehdy nejkrásnější a nejlíbeznější?“ „Je to tak, pane.“ „A zde, mniši, radost a blaženost, jež vznikají v závislosti na této kráse a líbeznosti—to jsou vnady tělesnosti.

A co je, mniši, nebezpečí [vada] tělesnosti?

(2) Později je možné vidět tuto ženu v osmdesáti, devadesáti či sto letech, zestárlou, se shrbenými zády, sešlou, opírající se o hůl, ztrápenou a senilní, s vylámanými zuby, s šedivými vlasy nebo holohlavou, se svraštělou kůží pokrytou skvrnami. Co myslíte, mniši, nezmizela její dřívější krása a líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí zřejmým?“ „Je to tak, pane.“ „To je nebezpečí tělesnosti.

A dále, mniši, je možné vidět tuto ženu stiženou nemocí, utrpením, vážnou chorobou, ležící ve vlastních výkalech a moči, zvedanou a pokládanou na lůžko ostatními. Co myslíte, mniši, nezmizela její dřívější krása a líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí zřejmým?“ „Je to tak, pane.“ „To je rovněž nebezpečí tělesnosti.

A dále, mniši, později je možné vidět tělo této ženy, jeden, dva nebo tři dny mrtvé, nadmuté, zčernalé, zmodralé a hnijící, opuštěné na pohřebišti. Co myslíte, mniši, nezmizela její dřívější krása a líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí zřejmým?“ „Je to tak, pane.“ „To je rovněž nebezpečí tělesnosti.

A dále, mniši, později je možné vidět tělo této ženy—opuštěné na pohřebišti, jak ho požírají vrány, jestřáby, supi, volavky, psi, tygři, šakali nebo různé druhy červů… ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě šlachami, na níž dosud lpí maso a krev… ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě šlachami, se zaschlou krví bez masa… ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě šlachami, beze stop krve a masa… ze kterého zbyly jen volné kosti, roztroušené všemi směry, tu kosti rukou, tam kosti nohou, holenní kosti, stehenní kosti, pánevní kosti, páteř a lebka… ze kterého zbyly jen vybledlé kosti barvy skořápek… ze kterého zbyly jen kosti, staré více než rok, ležící na hromadě… ze kterého zbyly jen zpráchnivělé kosti, rozpadající se na prach. Co myslíte, mniši, nezmizela její dřívější krása a líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí zřejmým?“ „Je to tak, pane.“ „To je rovněž nebezpečí tělesnosti.

A co je, mniši, únik od tělesnosti?

(3) Je to ukáznění a zanechání touhy a vášně vůči tělesnosti. To je únik od tělesnosti.

Ti asketové a bráhmani, kteří u tělesnosti nechápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět tělesnosti nebo učit ostatní plnému porozumění tělesnosti—to není možné.

Avšak ti asketové a bráhmani, kteří u tělesnosti chápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět tělesnosti nebo učit ostatní plnému porozumění tělesnosti—to je možné.

Pociťování (védaná)

A co jsou, mniši, vnady pociťování?

(1) Zde, mniši, mnich zcela odloučen od smyslných požitků, odloučen od neprospěšných stavů, vstupuje a prodlévá v prvním pohroužení (pathama džhána), které je doprovázeno myšlením a rozvažováním a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení. Tehdy nezpůsobuje trápení ani sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze pociťování prosté trápení. Tento stav prostý trápení (abjábadždžha) je nejvyšší vnadou (parama assáda) pociťování, říkám.

A dále, mniši, mnich s utišením myšlení a rozvažování vstupuje a prodlévá v druhém pohroužení (dutija džhána), v němž je mysl sjednocena, ve vnitřním uspokojení, bez myšlení a rozvažování, naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění. Tehdy nezpůsobuje trápení ani sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze pociťování prosté trápení. Tento stav prostý trápení je nejvyšší vnadou pociťování, říkám.

A dále, mniši, s vymizením nadšení mnich prodlévá vyrovnaně (upekkhako), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha, o němž ušlechtilí prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný a uvědomělý, prodlévá blaženě (sukhavihárí).‘ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím pohroužení (tatija džhána). Tehdy nezpůsobuje trápení ani sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze pociťování prosté trápení.

Tento stav prostý trápení je nejvyšší vnadou pociťování, říkám.

A dále, mniši, s opuštěním blaženosti i strasti, s ukončením dřívější radosti a žalu, mnich vstupuje a prodlévá ve čtvrtém pohroužení (čatuttha džhána), jež není ani strastné ani blažené, které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhi). Tehdy nezpůsobuje trápení ani sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze pociťování prosté trápení.

Tento stav prostý trápení je nejvyšší vnadou pociťování, říkám.

A co je, mniši, nebezpečí [vada] pociťování?

(2) Pociťování je nestálé (aniččá), strastné (dukkhá) a je předmětem změny (viparinámadhammá). To je nebezpečí pociťování.

A co je, mniši, únik od pociťování?

(3) Je to ukáznění a zanechání touhy a vášně vůči pociťování. To je únik od pociťování.

Ti asketové a bráhmani, kteří u pociťování nechápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět pociťování nebo učit ostatní plnému porozumění pociťování—to není možné.

Avšak ti asketové a bráhmani, kteří u pociťování chápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět pociťování nebo učit ostatní plnému porozumění pociťování—to je možné.

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.

The Middle Discourses

|_A. The First Fifty

|__II. The Chapter on the Lion’s Roar

MN13. Delší rozprava o hromadě strasti

Translations [33]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Català

Português

Русский

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Slovenščina

Lietuvių Kalba

हिंदी

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference