Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: …

„Mniši, před svým probuzením, ještě jako neprobuzený bódhisatta, jsem si pomyslel: ‚Co kdybych prodléval tak, že své myšlenky rozdělím vždy na dva díly.‘ A tak jsem, mniši, z toho co bylo myšlenkami smyslnosti (káma-vitakko), myšlenkami zlovůle (bjápáda-vitakko) a myšlenkami násilí (vihimsá-vitakko) učinil jeden díl, a z toho, co bylo myšlenkami odříkání (nekkhamma-vitakko), myšlenkami nezlovolnosti (abjápáda-vitakko) a myšlenkami nenásilí (avihimsá-vitakko) učinil druhý díl.

Odstranění neprospěšných stavů

Když jsem, mniši, takto prodléval, s dbalostí (appamattassa), s horlivostí (átápino) a odhodlaností (pahitattassa), a vznikla ve mě myšlenka smyslnosti… myšlenka zlovůle… myšlenka násilí, poznával jsem: ‚Vznikla ve mě tato myšlenka smyslnosti… myšlenka zlovůle… myšlenka násilí, a ta věru vede k ublížení sobě, k ublížení ostatním a k ublížení oběma, způsobuje zánik moudrosti, vzrůst potíží a nevede k odpoutání (nibbána).‘ Tím, že jsem si ujasnil, že vede k ublížení sobě, k ublížení ostatním a k ublížení oběma, způsobuje zánik moudrosti a vzrůst potíží, a nevede k odpoutání, tato myšlenka odešla. Takto jsem, mniši, znovu a znovu vznikající myšlenku smyslnosti… myšlenku zlovůle… myšlenku násilí opustil, odstranil a ukončil.

Cokoli, mniši, mnich mnoho promýšlí a o čem často uvažuje, právě k tomu se kloní jeho mysl. Jestliže mnich mnoho přemýšlí o smyslnosti… o zlovůli… o násilí, a často o tom uvažuje, opouští tím myšlenku odříkání… myšlenku nezlovolnosti… myšlenku nenásilí, rozmnožuje tím myšlenku smyslnosti… myšlenku zlovůle… myšlenku násilí, a jeho mysl se kloní k té myšlence smyslnosti… myšlence zlovůle… myšlence násilí.

Tak jako v posledním měsíci dešťů, na podzim, když úroda nabývá, si pastevec musí krávy hlídat, takže krávy hned odtamtud, hned odjinud musí holí přihánět, zahnat zpět, zarazit a udržovat pohromadě. A z jakého důvodu? Neboť pastevec vidí, že by to vedlo k vině, ke ztrátám a zkáze, že by ho majitel pole mohl dát spoutat a zabít.

Podobně, mniši, jsem viděl nebezpečí, pošetilost a nečistotu neprospěšných stavů a v odříkání užitek a čistotu prospěšných stavů.

Upevnění prospěšných stavů

Když jsem, mniši, takto prodléval, s dbalostí, s horlivostí a odhodlaností, a vznikla ve mě myšlenka odříkání… myšlenka nezlovolnosti… myšlenka nenásilí, poznával jsem: ‚Vznikla ve mě tato myšlenka odříkání… myšlenka nezlovolnosti… myšlenka nenásilí, a ta věru nevede k ublížení sobě, k ublížení ostatním ani k ublížení oběma, způsobuje vzrůst moudrosti, nezpůsobuje potíže a vede k odpoutání. Jestliže ji budu promýšlet a uvažovat o ní celou noc, nemám z toho žádný strach. Jestliže ji budu promýšlet a uvažovat o ní celý den, ani z toho nemám žádný strach. Jestliže ji budu promýšlet a uvažovat o ní celou noc a celý den, ani z toho nemám žádný strach. Nicméně, příliš dlouhým promýšlením a uvažováním se unaví tělo, a když se unaví tělo, naruší se mysl, a když je mysl narušená, má daleko k soustředění.‘ Takto jsem, mniši, svou mysl vnitřně upevňoval, uklidňoval, sjednocoval a soustřeďoval. A z jakého důvodu? Aby se má mysl nenarušila.

Cokoli, mniši, mnich mnoho promýšlí a o čem často uvažuje, právě k tomu se kloní jeho mysl. Jestliže mnich mnoho přemýšlí o odříkání… o nezlovolnosti… o nenásilí, a často o tom uvažuje, opouští tím myšlenku smyslového potěšení… myšlenku zlovůle… myšlenku násilí, rozmnožuje tím myšlenku odříkání… myšlenku nezlovolnosti… myšlenku nenásilí, a jeho mysl se kloní k té myšlence odříkání… myšlence nezlovolnosti… myšlence nenásilí.

Tak jako v posledním měsíci letních veder, když je všechna úroda svezena k vesnici a pastevec má krávy hlídat, zajde si ke kořeni stromu nebo na otevřené prostranství a jeho úkolem je jen bdít: ‚Toto jsou krávy.‘

Podobně, mniši, jsem měl za úkol jen bdít: ‚Toto jsou mentální jevy.‘

Vzbudil jsem v sobě nepolevující energii (asallínam vírijam) a ustavil jsem uvědomění (upatthitá sati), mé tělo bylo uklidněné (kájo passaddho) a nevzrušené (asáraddho), má mysl byla soustředěná (čitta samáhita) a sjednocená (ékagga).

Čtyři meditační pohroužení

(1) Odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi) a od neprospěšných stavů (akusaléhi dhamméhi), jsem vstoupil a prodléval v prvním meditačním pohroužení (pathama džhána), jež je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičára) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadža pítisukha).

(2) S utišením myšlení a rozvažování jsem vstoupil a prodléval v druhém meditačním pohroužení (dutija džhána), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhatta sampasádana), bez myšlení (avitakka), bez rozvažování (avičára), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidža pítisukha).

(3) S vymizením nadšení (pítijá virágá) jsem prodléval vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).‘ Takto jsem vstoupil a prodléval ve třetím meditačním pohroužení (tatija džhána).

(4) S opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (somanassa) a žalu (domanassa), jsem vstoupil a prodléval ve čtvrtém meditačním pohroužení (čatuttha džhána), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukha), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhá-sati-párisuddhi).

Trojice vědění

(1) Když byla má mysl (čitta) takto soustředěná (samáhite), očištěná (parisuddhe), vyjasněná (parijodáte), bez poskvrny (anangane), bez nečistoty (vigatúpakkilése), poddajná (mudubhúte), schopná činnosti (kammanije), ustálená (thite) a neochvějná (áneňdžappatte), zaměřil jsem ji (abhininnáméti) k poznání v podobě vzpomínky na dřívější pobyty [minulé životy] (pubbenivásánussati-ňána). Vybavil jsem si mnohé své dřívější pobyty: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: „Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.“ Takto jsem si vzpomněl na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.

Toto, mniši, bylo první vědění [poznání] (pathamá vidždžá), kterého jsem dosáhl v první části noci. Nevědomost byla rozptýlena (avidždžá vihatá) a objevilo se vědění (vidždžá uppanná), temnota byla rozptýlena (tamo vihato) a objevilo se světlo (áloko uppanno), jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale (appamatto), horlivě (átápino) a odhodlaně (pahitatto).

(2) Když byla má mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odchodu a opětovného vyvstávání (čutúpapáta-ňána) bytostí (sattánam). Svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jsem viděl, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: „Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.“ Takto jsem svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, viděl, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznával jsem, jak bytosti putují podle svých činů.

Toto, mniši, bylo druhé vědění [poznání] (dutijá vidždžá), kterého jsem dosáhl v střední části noci. Nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale, horlivě a odhodlaně.

(3) Když byla má mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odstranění (khaja-ňána) zákalů (ásavánam). Přímo jsem poznával v souladu se skutečností: „Toto je strast (idam dukkha), …toto je vznik strasti (ajam dukkha-samudaja), …toto je ustání strasti (ajam dukkha-niródha), …toto je cesta vedoucí k ustání strasti (ajam dukkha-niródha-gáminí patipadá), …toto jsou zákaly (ime ásavá), …toto je vznik zákalů (ajam ásava-samudaja), …toto je ustání zákalů (ajam ásava-niródha), …toto je cesta vedoucí k ustání zákalů (ajam ásava-nirodha-gáminí patipadá).“

Když jsem takto poznával (džánato) a takto viděl (passato), má mysl se osvobodila od zákalu smyslných požitků (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá). Ve stavu osvobození se dostavilo poznání: „Osvobozen.“ A věděl jsem: ‚Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý [svatý] život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá).‘

Toto, mniši, bylo třetí vědění [poznání] (tatijá vidždžá), kterého jsem dosáhl v poslední části noci. Nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale, horlivě a odhodlaně.

Závěr—Přirovnání ke stádu vysoké zvěře

Mniši, jako kdyby zde byla zalesněná, velká, nízko položená močálovitá zem, v níž by se zdržovalo velké stádo vysoké zvěře, a tu by se objevil někdo, kdo si přeje jejich zlo a nepřeje si jejich dobro, kdo si nepřeje jejich bezpečí před upoutáním. Kdyby tu byla jistá cesta, bezpečná, vedoucí k radosti, tu cestu by uzavřel a otevřel by ošidnou cestu, u níž by umístil samečka jako návnadu a samičku jako lákadlo. Takto, mniši, by to velké stádo vysoké zvěře časem upadlo do těžkostí, do záhuby a úbytku. Naskytne-li se však tomu velkému stádu někdo, kdo si přeje jejich prospěch, jejich dobro, jejich bezpečí před upoutáním, a existuje-li jistá cesta, bezpečná, vedoucí k radosti, tu cestu by otevřel a uzavřel ošidnou cestu, odstranil samečka coby návnadu a vyhnal samičku coby lákadlo. Takto, mniši, by to velké stádo vysoké zvěře časem dosáhlo přírůstku, vzrůstu a plného rozvoje.

Dal jsem vám toto přirovnání, mniši, abych učinil zřejmým smysl. Smysl je tento: Velká, nízko položená močálovitá zem je přirovnání pro smyslné požitky. Velké stádo vysoké zvěře je přirovnání pro bytosti. Někdo, kdo si přeje jejich zlo a nepřeje si jejich dobro, kdo si nepřeje jejich bezpečí před upoutáním je přirovnání pro zlého Máru. Ošidná cesta je přirovnání pro špatnou osmičlennou stezku, totiž: špatný názor, špatné rozmýšlení, špatná řeč, špatné jednání, špatné živobytí, špatné úsilí, špatné uvědomění, špatné soustředění. Sameček je přirovnání pro rozkoš a vášeň. Samička je přirovnání pro nevědomost. Někdo, kdo si přeje jejich prospěch, jejich dobro, jejich bezpečí před upoutáním je přirovnání pro Tathágatu, zasloužilého, dokonale probuzeného. Jistá cesta, bezpečná, vedoucí k radosti je přirovnání pro ušlechtilou osmičlennou stezku, totiž: správný názor, správné rozmýšlení, správný řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správné uvědomění, správné soustředění.

Takto jsem, mniši, otevřel jistou cestu, bezpečnou, vedoucí k radosti, a uzavřel ošidnou cestu, odstranil návnadu a vyhnal lákadlo. To, co by měl učitel ze soucitu učinit pro užitek svých žáků, to jsem pro vás ze soucitu učinil.

Toto jsou kořeny stromů (rukkhamúláni). Toto jsou prázdné příbytky (suňňágáráni). Rozvíjejte meditační pohroužení (džhájatha), mniši, nebuďte nedbalí, ať později nelitujete. To je naše poučení pro vás.“

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.

The Middle Discourses

|_A. The First Fifty

|__II. The Chapter on the Lion’s Roar

MN19. Dvojí myšlenky

Translations [37]

English

繁體字

日本語

한국어

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Nederlands

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Română

Slovenščina

Suomi

Türkçe

Lietuvių Kalba

हिंदी

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference