Úvod—Mólija Phagguna

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.

Tehdy se ctihodný Mólija Phagguna až příliš sdružoval s nějakými mniškami (bhikkhuní). Tak příliš se s nimi sdružoval, že když nějaký mnich v jeho přítomnosti mluvil nechvalně o těchto mniškách, ctihodný Mólija Phagguna kvůli tomu projevoval hněv (kupito) a nelibost (anattamano). A když nějaký mnich mluvil nechvalně v přítomnosti těchto mnišek o ctihodném Mólijovi Phaggunovi, tyto mnišky kvůli tomu projevovaly hněv a nelibost. Tak příliš se ctihodný Mólija Phagguna sdružoval s nějakými mniškami.

Tehdy nějaký mnich přistoupil k Vznešenému, pozdravil ho a usedl stranou, načež Vznešenému pověděl o této záležitosti s ctihodným Mólijou Phaggunou.

Vznešený pak oslovil tohoto mnicha: „Jdi, mnichu, a oslov Móliju Phaggunu mým jménem: ‚Učitel tě volá, příteli Phagguno.‘“ „Ano, pane,“ odpověděl, odešel za ctihodným Phaggunou a řekl mu: „Učitel tě volá, příteli Phagguno.“ „Ano, příteli,“ odpověděl, načež odešel za Vznešeným, pozdravil ho a usedl stranou, načež ho Vznešený takto oslovil: „Phagguno, je pravda, že se až příliš sdružuješ s mniškami? Tak příliš, že když nějaký mnich v tvé přítomnosti mluví nechvalně o těchto mniškách, projevuješ kvůli tomu hněv a nelibost, a když nějaký mnich mluví nechvalně v přítomnosti těchto mnišek o tobě, tyto mnišky kvůli tomu projevují hněv a nelibost? Tak příliš se sdružuješ s mniškami?“ „Ano, pane.“ „Phagguno, nejsi syn z dobré rodiny, který z důvěry odešel z domova do bezdomoví?“ „Ano, pane.“

„Phagguno, pro tebe, syna z dobré rodiny, který z důvěry odešel z domova do bezdomoví, není vhodné tak příliš se sdružovat s mniškami.

Proto, když někdo bude hovořit v tvé přítomnosti nechvalně o těchto mniškách, měl bys opustit všechny tužby a myšlenky spjaté se světským životem. A zde, Phagguno, by ses měl takto cvičit: ‚Má mysl bude nevzrušená (na viparinatam) a nebudu mluvit zlými slovy (pápikam váčam). Budu prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních (hitánukampí), s laskavou myslí (mettáčitto), bez vnitřní nenávisti (na dosantaro).‘ Tak by ses měl cvičit, Phagguno.

Když někdo bude v tvé přítomnosti napadat tyto mnišky pěstmi, kameny, holemi či noži, měl bys opustit všechny tužby a myšlenky spjaté se světským životem. A zde, Phagguno, by ses měl cvičit: ‚Má mysl bude nevzrušená a nebudu mluvit zlými slovy. Budu prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti.‘ Tak by ses měl cvičit, Phagguno.

Když někdo bude hovořit nechvalně o tobě, měl bys opustit všechny tužby a myšlenky spjaté se světským životem. A zde, Phagguno, by ses měl takto cvičit: ‚Má mysl bude nevzrušená a nebudu mluvit zlými slovy. Budu prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti.‘ Tak by ses měl cvičit, Phagguno.

Když tě někdo bude napadat pěstmi, kameny, holemi či noži, měl bys opustit všechny tužby a myšlenky spjaté se světským životem. A zde, Phagguno, by ses měl cvičit: ‚Má mysl bude nevzrušená a nebudu mluvit zlými slovy. Budu prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti.‘ Tak by ses měl cvičit, Phagguno.“

Přirovnání k vozu

Vznešený pak oslovil mnichy: „Mniši, jednou mniši potěšili moji mysl. Tehdy jsem mnichy takto oslovil:

‚Mniši, já jím jen jednou [za den]. Díky tomu jsem prostý nemocí a chorob, pociťuji lehkost a sílu a prodlévám v pohodě. Mniši, jezte také jen jedou [za den]. Díky tomu budete také prostí nemocí a chorob, budete pociťovat lehkost a sílu a prodlévat v pohodě.‘

Nemusím již dále poučovat tyto mnichy, pouze v nich takto nechám vyvstat uvědomění (sati).

Jako kdyby na rovné zemi, na křižovatce čtyř silnic stál vůz, zapřažený ke koním, čekajícím na pobídnutí k rozjezdu, a dovedný kočí, vodič zkrocených koní by vystoupil na vůz, v levé ruce otěže, v pravé bič, a mohl by vyjet dopředu či zpět po jakékoli cestě si přeje. Podobně nemusím již dále poučovat tyto mnichy, pouze v nich takto nechám vyvstat uvědomění (sati).

Proto, mniši, opusťte (padžahatha) to, co je neprospěšné (akusalam) a oddejte se (ájogam) tomu, co je prospěšné (kusalam), neboť takto dojdete k vzrůstu (vuddhim), nabývání (virúlhim) a naplnění (vépullam) v této Dhammě a disciplíně (vinaja).

Přirovnání k sálovému háji

Jako kdyby zde byl velký mladý sálový háj poblíž města či vesnice, zarostlý různým plevelem, a tu by se objevil nějaký muž přející si dobro (atthakámo), prospěch (hitakámo) a zabezpečení (jogakkhémakámo) pro tento háj. Tento muž by vyřezal a vyhodil plevelné stromky, jež ubíraly sálovým stromkům výživu, háj by vyčistil a napřímil a narovnal sálové stromky, tak aby tento sálový háj později dospěl k vzrůstu, nabývání a naplnění.

Právě tak, mniši, opusťte to, co je neprospěšné a oddejte se tomu, co je prospěšné, neboť takto dojdete k vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně.

Hospodyně Vedéhiká

Dříve, mniši, žila zde v Sávatthí hospodyně jménem Vedéhiká, o níž se se šířila takováto dobrá pověst (kaljáno kittisaddo): ‚Hospodyně Vedéhiká je přívětivá (soratá), hospodyně Vedéhiká je příjemná (nivátá), hospodyě Vedéhiká je umírněná (upasantá).‘ Tato hospodyně Vedéhiká měla služku jménem Kálí, která byla chytrá (dakkhá), bystrá (analasá) a pořáná ve své práci (susamvihitakammantá). Tato služka Kálí si pomyslela: ‚O mé paní se šíří takováto dobrá pověst: „Hospodyně Vedéhiká je přívětivá, hospodyně Vedéhiká je příjemná, hospodyě Vedéhiká je umírněná.“ Jak je to ale ve skutečnosti? I když neprojevuje hněv, je v ní přezto přítomen nebo není? Je to jen kvůli mé pořádné práci, že má paní neprojevuje hněv, ačkoli je v ní ve skutečnosti přítomen? Co kdybych svou paní vyzkoušela?‘

A tak služka Kálí ráno vstala pozdě. Hospodyně Vedéhiká jí řekla: „Hej, Kálí!“ „Co je, paní?“ „Proč jsi ráno vstala pozdě?“ „Bezdůvodně, paní.“ „Bezdůvodně ráno vstáváš pozdě, ty zlá služko?“—rozhněvala se hospodyně, rozzlobila se a zamračila. Pak si služka Kálí pomyslela: ‚Ve skutečnosti, i když má paní neprojevuje hněv, je v ní přítomen a nikoli nepřítomen. Je to jen kvůli mé pořádné práci, že má paní neprojevuje hněv, ačkoli je v ní skutečně přítomen a nikoli nepřítomen. Co kdybych svou paní vyzkoušela ještě trochu?‘

A tak služka Kálí ráno vstala ještě později. Hospodyně Vedéhiká jí řekla: „Hej, Kálí!“ „Co je, paní?“ „Proč jsi ráno vstala ještě později?“ „Bezdůvodně, paní.“ „Bezdůvodně ráno vstáváš ještě později, ty zlá služko?“—rozhněvala se hospodyně, rozzlobila se a promlouvala rozzlobenými slovy. Pak si služka Kálí pomyslela: ‚Ve skutečnosti, i když má paní neprojevuje hněv, je v ní přítomen a nikoli nepřítomen. Je to jen kvůli mé pořádné práci, že má paní neprojevuje hněv, ačkoli je v ní skutečně přítomen a nikoli nepřítomen. Co kdybych svou paní vyzkoušela ještě trochu?‘

A tak služka Kálí ráno vstala ještě později. Hospodyně Vedéhiká jí řekla: „Hej, Kálí!“ „Co je, paní?“ „Proč jsi ráno vstala ještě později?“ „Bezdůvodně, paní.“ „Bezdůvodně ráno vstáváš ještě později, ty zlá služko?“—rozhněvala se hospodyně, rozzlobila se, vzala váleček a úderem jí rozštípla hlavu.

Služka Kálí pak s rozštípnutou hlavou, ze které vytékala krev, udala svou paní sousedům: ‚Pohleďte na její přívětivý skutek, pohleďte na její příjemný skutek, pohleďte na její umírněný skutek! Jak se může rozhněvat, rozzlobit, vzít váleček a rozštípnout mi hlavu za to, že jsem vstala ráno pozdě?‘ A později se rozšířila o hospodyni jménem Vedéhiká takováto špatná pověst (pápako kittisaddo): ‚Hospodyně Vedéhiká je hrubá [krutá] (čandí), hospodyně Vedéhiká je nepříjemná (anivátá), hospodyě Vedéhiká je neumírěná (anupasantá).‘

Kdo je přívětivý

Podobně, mniši, může být nějaký mnich velice přívětivý, velice příjemný a velice umírněný tak dlouho, dokud se ho nedotkne nějaká nepříjemná řeč. Ale když se ho dotkne nějaká nepříjemná řeč, pak se pozná jestli je tento mnich skutečně přívětivý, příjemný a umírněný.

Já, mniši, nenazývám přívětivým (suvačo) takového mnicha, který je přívětivým a snaží se být přívětivým jen proto, aby dostal roucha, almužní jídlo, příbytek a léky pro případ nemoci. A z jakého důvodu? Jelikož tento mnich není přívětivý a nesnaží se být přívětivým, když nedostane roucha, almužní jídlo, příbytek a léky pro případ nemoci. Ale takového mnicha, který je přívětivý a snaží se být přívětivým, jelikož ctí, uznává a respektuje Dhammu, toho nazývám přívětivým (suvačo). Proto byste se, mniši, měli takto cvičit: ‚Budeme přívětiví a budeme se snažit být přívětiví, jelikož ctíme, uznáváme a respektujeme Dhammu.‘ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Pět směrů řeči

Je těchto pět směrů řeči, mniši, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: jejich řeč

(1) může být vyřčena ve správný čas (káléna) nebo v nesprávný čas (akáléna),

(2) může být pravdivá (bhúténa) nebo nepravdivá (abhúténa),

(3) může být příjemná (sanhéna) nebo hrubá (pharuséna),

(4) může být prospěšná [smysluplná] (atthasamhiténa) nebo neprospěšná [nesmyslná] (anatthasamhiténa),

(5) může být vyplývající z laskavé mysli (mettáčittá) nebo vyplývající z vnitřní nenávisti (dosantará).

… Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ‚Naše mysl bude nevzrušená (no viparinatam) a nebudeme mluvit zlými slovy (pápikam váčam). Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních (hitánukampí), s laskavou myslí (mettáčittá), bez vnitřní nenávisti (na dósantará). Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí naplněnou laskavostí (mettásahagaténa čitténa), rozšířenou (vipuléna), zmohutnělou (mahaggaténa), nezměrnou [neomezenou] (appamánéna), prostou zášti (averéna) a zlovůle (abjábadždžhéna).‘ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Přirovnání k zemi

Jako kdyby přišel nějaký muž s motykou a košíkem a řekl by: ‚Tuto velkou zemi zbavím její zemitosti.‘ A pak by kopnul tu a tam, převrátil by kus země tu a tam, poplival by ji a pomočil tu a tam, přičemž by vykřikoval: ‚Buď zbavena své zemitosti, buď zbavena své zemitosti.‘ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž zbavit tuto velkou zemi její zemitosti?“ „Ne , pane.“ „A z jakého důvodu?“ „Jelikož tato velká země (mahápathaví) je hluboká (gambhírá) a nezměrná (appamejjá) a není možné zbavit ji její zemitosti. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost (kilamatha) a roztrpčení (vigháta).“ „Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: …

Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ‚Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou zemi (pathavísaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.‘ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Přirovnání k prostoru

Jako kdyby přišel nějaký muž s růžovou, rudou, indigovou či karmínovou barvou a řekl by: ‚Nakreslím a vytvořím obrazy (tvary) v (prázdném) prostoru (ákása).‘ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž nakreslit a vytvořit obrazy v [prázdném] prostoru?“ „Ne, pane.“ „A z jakého důvodu?“ „Jelikož [prázdný] prostor je nehmotný (arúpí) a neviditelný (anidassano), a není možné v něm nakreslit a vytvořit obrazy. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost a roztrpčení.“ „Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: …

Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ‚Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou prostoru (ákásasaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.‘ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Přirovnání k řece Ganze

Jako kdyby přišel nějaký muž s hořící loučí z trávy a řekl by: ‚Zažehnu a spálím tuto řeku Gangu hořící loučí z trávy.‘ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž zažehnout a spálit tuto řeku Gangu hořící loučí z trávy?“ „Ne, pane.“ „A z jakého důvodu?“ „Jelikož tato řeka Ganga je hluboká (gambhírá) a nezměrná (appamejjá), a není možné ji zažehnout a spálit hořící loučí z trávy. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost a roztrpčení.“ „Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: …

Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ‚Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou řece Ganze (gangásaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.‘ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Přirovnání k vaku z kočičí kůže

Jako kdyby zde byl vak z kočičí kůže (bilárabhastá), pružný, velice pružný, veskrze pružný, vláčný a měkký, který nešustí ani nešelestí, a přišel by nějaký muž s holí či střepem a řekl by: ‚Je zde tento vak z kočičí kůže… , způsobím aby tento vak šustil a šelestil.‘ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž způsobit holí či střepem aby tento vak šustil či šelestil?“ „Ne, pane.“ „A z jakého důvodu?“ „Jelikož tento vak z kočičí kůže je pružný, velice pružný, veskrze pružný, vláčný a měkký, a proto nešustí ani nešelestí, a není možné způsobit aby šustil či šelestil. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost a roztrpčení.“ „Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: …

Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ‚Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou vaku z kočičí kůže (bilárabhastásaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.‘ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Přirovnání k pile

Mniši, i kdyby vám loupežníci odřezávali údy dvojruční pilou, ten, kdo by nechal vyvstat ve své mysli nenávist (mano padúsejja) vůči nim, by nejednal podle mého učení.

Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ‚Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí naplněnou laskavostí (mettásahagaténa čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.‘ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Mniši, máte-li neustále na paměti toto poučení (ovádam) o přirovnání k pile (kakačúpamam), vidíte pak nějaký směr řeči, ať obyčejný či hrubý, který byste nemohli snést (strpět)?“ „Ne, pane.“ „Proto, mniši, byste měli mít neustále na paměti toto poučení o přirovnání k pile. A to povede na dlouhou dobu k vašemu prospěchu (hitája) a blahu (sukhája).“

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.

The Middle Discourses

|_A. The First Fifty

|__III. The Chapter of Similes

MN21. Přirovnání k pile

Translations [32]

English

繁體字

日本語

한국어

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Nederlands

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Slovenščina

Lietuvių Kalba

हिंदी

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference