Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tehdy ctihodný Sáriputta oslovil mnichy: „Přátelé, mniši!“ „Příteli!“ odpověděli mu mniši. Ctihodný Sáriputta pravil:

Přátelé, tak jako stopa jakékoli bytosti, která kráčí po zemi, může být obsažena ve stopě sloní, o níž se říká, že je největší mezi všemi stopami, jelikož má největší rozměr, podobně, jakékoli jsou zde prospěšné stavy (kusalá dhammá), všechny mohou být obsaženy ve čtyřech ušlechtilých pravdách. V jakých čtyřech? V ušlechtilé pravdě strasti, v ušlechtilé pravdě vzniku strasti, v ušlechtilé pravdě zániku strasti a v ušlechtilé pravdě cesty vedoucí k zániku strasti.

Rozbor strasti

A co je, přátelé, ušlechtilá pravda strasti (dukkha arijasačča)?

Zrození (džáti) je strast, stárnutí (džará) je strast, smrt (marana) je strast, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství (sokaparidévadukkhadomanassupájásá) je strast, nedosažení svého přání (jampiččham na labhati) je strast, zkrátka pět skupin ulpívání (paňčupádánakkhandhá) je strast.

A co je, přátelé, pět skupin ulpívání? Jsou to:

(1) hmota [tělesnost] (rúpa),

(2) pociťování (védaná),

(3) vnímání (saňňá),

(4) formace (sankhára)

(5) vědomí (viňňána).

A co je, přátelé, hmota [tělesnost]?

Jsou to čtyři velké prvky (čattáro mahábhútá) a hmota odvozená ze čtyř velkých prvků.

A co jsou, přátelé, čtyři velké prvky? Jsou to:

(1) prvek země (pathaví-dhátu),

(2) prvek vody (ápo-dhátu),

(3) prvek ohně (tédžo-dhátu)

(4) prvek větru (vájo-dhátu).

A co jsou, přátelé, prvky země… vody… ohně… větru?

Jsou to vnitřní (adždžhattiká) prvky země… vody… ohně… větru a vnější (báhirá) prvky země… vody… ohně… větru.

A co jsou, přátelé, vnitřní prvky země… vody… ohně… větru?

(1) Jakákoli vnitřní a vlastní pevnost a hrubost, jako: vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, pohrudnice, slezina, plíce, střeva, vnitřnosti, obsah žaludku, výkaly či jakákoli jiná vnitřní a vlastní pevnost a hrubost—tomu se říká vnitřní prvek země.

(2) Jakákoli vnitřní a vlastní tekutost a soudržnost, jako: žluč, hlen, hnis, krev, pot, tuk, slzy, ušní maz, sliny, smrk, kloubní maz, moč či jakákoli jiná vnitřní a vlastní tekutost a soudržnost—tomu se říká vnitřní prvek vody.

(3) Jakýkoli vnitřní a vlastní žár a teplo, jež způsobuje zahřívání, stárnutí, trávení a spalování, jež přeměňuje to, co spolkneme, vypijeme, rozžvýkáme a ochutnáme, či jakýkoli jiný vnitřní a vlastní žár a teplo—tomu se říká vnitřní prvek ohně.

(4) Jakýkoli vnitřní a vlastní pohyb a síla, jako: vzestupné síly, sestupné síly, větry v břiše, v žaludku či ve střevech, síly způsobující ohýbání a natahování údů, nádech a výdech, či jakýkoli jiný vnitřní a vlastní pohyb a síla—tomu se říká vnitřní prvek větru.

Vnitřní prvek země… vody… ohně… větru a vnější prvek země… vody… ohně… větru je prostě jen prvek země… vody… ohně… větru.

Tyto prvky země… vody… ohně… větru by měly být nahlíženy v souladu se skutečností (jathábhútam), se správným porozuměním (sammappaňňája), takto: „Toto není mé, toto nejsem já, toto není mé já.“ Jsou-li tyto prvky země… vody… ohně… větru nahlíženy v souladu se skutečností, se správným porozuměním, mysl se od nich odvrátí (nibbindati) a ztratí vášeň (virádžeti) vůči nim.

(1) Přátelé, nastává doba, kdy se vnější prvek vody rozruší [vzbouří]. Tehdy vnější prvek země mizí.

(2) Přátelé, nastává doba, kdy se vnější prvek vody rozruší. Tehdy odnáší vesnice, obce, města, kraje a celé země. Nastává však také doba, kdy voda ve velkém oceánu klesá [ustupuje] o sto mil… dvěstě mil… sedmset mil… kdy voda ve velkém oceánu dosahuje hloubky sedmi palem… šesti palem… jedné palmy… dosahuje hloubky sedmi sáhů… šesti sáhů… jednoho sáhu… dosahuje hloubky půl sáhu… po pás… po kolena… po kotníky… kdy vody ve velkém oceánu není dost ani k namočení jednoho článku prstu.

(3) Přátelé, nastává doba, kdy se vnější prvek ohně rozruší. Tehdy spaluje vesnice, obce, města, kraje a celé země. Pouze když dojde k zelené trávě, k cestě, ke skále, k vodě či k otevřenému prostoru, uhasíná ztrátou paliva. Nastává však také doba, kdy se lidé snaží rozdělat oheň i z ptačího peří a kousků kůže.

(4) Přátelé, nastává doba, kdy se vnější prvek větru rozruší. Tehdy odnáší vesnice, obce, města, kraje a celé země. Nastává však také doba, kdy se lidé v posledním měsíci horkého období snaží vyrobit vítr pomocí palmových listů, vějířů a foukacích měchů, a kdy se ani stéblo nepohne.

Přátelé, je-li takto zřejmé, že i tyto mocné vnější prvky země… vody… ohně… větru jsou nestálé (aniččatá) a jsou předmětem zničení (khajadhammatá), zmizení (vajadhammatá) a změny (viparinámadhammatá), co potom toto drobné tělo uchopované toužením (kájassa tanhupádinnassa), které přetrvává pouze krátkou dobu? Nemůže být tedy nahlíženo jako „já“ nebo „moje“ nebo „já jsem“.

Správné nazírání doteku

Přátelé, když ostatní uráží, nadávají, proklínají a spílají tomuto mnichovi [který nahlíží prvky země… vody… ohně… větru v souladu se skutečností], on chápe:

„Vzniklo ve mě toto bolestné pociťování zrozené z doteku ucha. Toto pociťování je však podmíněné (patičča) a nikoli nepodmíněné (no apatičča). A čím je podmíněné? Je podmíněné dotekem (phassam patičča).“ Potom vidí, že dotek je nestálý, že pociťování je nestálé, že vnímání je nestálé, že formace jsou nestálé, že vědomí je nestálé. Mysl tohoto mnicha vstupuje do předmětu prvků a stává se projasněnou (pasídati), ustálenou (santitthati) a jistou (adhimuččati).

Přátelé, když ostatní napadají tohoto mnicha nežádoucím, neradostným a nepříjemným dotekem pěstmi, kameny, holemi a noži, on chápe:

„Toto tělo je takové povahy, že zde může dojít k tomuto doteku pěstmi, kameny, holemi a noži. Toto však řekl Vznešený svém přirovnání k pile: ‚I kdyby někomu loupežníci odřezávali údy dvojruční pilou, ten, kdo by při tom vzbudil v mysli nenávist, nenásledoval by mé učení.‘ A tak ve mě bude nepolevující úsilí (áraddha-vírijam asallínam), bude ve mě upevněno nezatemněné uvědomění (upatthitá sati asammutthá), mé tělo bude klidné (passaddho kájo) a nevzrušené (asáraddho), má mysl bude soustředěná (samáhitam čittam) a sjednocená (ékaggam). A nyní může být toto tělo napadeno dotekem pěstmi, kameny, holemi a noži, neboť tak by mělo být uplatňováno učení Buddhy.“

Upevnění trpělivosti

Přátelé, když si bhikkhu takto připomene Buddhu, Dhammu a Sanghu, ale jeho vyrovnanost (upekkhá), jež má prospěšný základ (kusalanissitá), není upevněná (na santháti), vyvstane v něm pocit naléhavosti: „To je pro mě ztráta, to pro mě není zisk, to je pro mě nedobré, to pro mě není dobré, že když si takto připomínám Buddhu, Dhammu a Sanghu, moje vyrovnanost, jež má prospěšný základ, není upevněná.“

Jako když snacha vidí svého tchána a vyvstane v ní pocit naléhavosti, podobně mnich (bhikkhu), když si takto připomene Buddhu, Dhammu a Sanghu, ale jeho vyrovnanost, jež má prospěšný základ, není upevněná, vyvstane v něm pocit naléhavosti…

Přátelé, když si ale mnich takto připomene Buddhu, Dhammu a Sanghu, a jeho vyrovnanost, jež má prospěšný základ, je upevněná (santháti), tak s tím bude spokojen (attamano).

Potud, přátelé, mnoho vykonal takový mnich.

Závislé vznikání pěti skupin ulpívání

Přátelé, když je prostor vyplněný trámy, krovy, střešní krytinou a omítkou, používá se označení „dům“. Podobně, když je prostor vyplněný kostmi, šlachami, masem a kůží, používá se označení „hmota (tělesnost)“.

(1) Přátelé, když jsou něčí oko (čakkhu)… ucho (sota)… nos (ghána)… jazyk (dživhá)… tělo (kájo)… mysl (mano) nepoškozené (aparibhinnam), ale vnější předměty (bahirá dhammá) zraku… sluchu… čichu… chuti… hmatu… mysli nevstoupí do zorného… sluchového… čichového… chuťového… tělesného… mentálního pole, a není zde odpovídající do sebe zasažení, pak nevzniknou odpovídající druhy vědomí oka… ucha… nosu… jazyka… těla… mysli.

(2) Přátelé, když jsou něčí oko… ucho… nos… jazyk… tělo… mysl nepoškozené, a vnější předměty zraku… sluchu… čichu… chuti… hmatu… mysli vstoupí do zorného… sluchového… čichového… chuťového… tělesného… mentálního pole, ale není zde odpovídající do sebe zasažení, pak rovněž nevzniknou odpovídající druhy vědomí oka… ucha… nosu… jazyka… těla… mysli.

(3) Přátelé, když jsou něčí oko… ucho… nos… jazyk… tělo… mysl nepoškozené, a vnější předměty zraku… sluchu… čichu… chuti… hmatu… mysli vstoupí do zorného… sluchového… čichového… chuťového… tělesného… mentálního pole, a je zde odpovídající do sebe zasažení, pak teprve vzniknou odpovídající druhy vědomí oka… ucha… nosu… jazyka… těla… mysli.

Jakákoli hmota [tělesnost] takto vznikne, patří do (1) skupiny ulpívání-hmota (tělesnost) (rúpupádánakkhandha).

Jakékoli pociťování takto vznikne, patří do (2) skupiny ulpívání-pociťování (védanupádánakkhandha).

Jakékoli vnímání takto vznikne, patří do (3) skupiny ulpívání-vnímání (saňňupádánakkhandha).

Jakékoli formace takto vzniknou, patří do (4) skupiny ulpívání-formace (sankhárupádánakkhandha).

Jakékoli vědomí takto vznikne, patří do (5) skupiny ulpívání-vědomí (viňňánupádánakkhandha).

Mnich chápe: „Takto je zde obsaženo, shromážděno a sloučeno těchto pět skupin ulpívání. Toto však řekl Vznešený: ‚Kdo vidí závislé vznikání, ten vidí Dhammu, kdo vidí Dhammu, ten vidí závislé vznikání.‘ A těchto pět skupin ulpívání vskutku závisle vzniká.

Jakákoli touha (čhando), lnutí (álajo), záliba (anunajo) a uvázanost (adždžhosánam) k těmto pěti skupinám ulpívání—to je vznik strasti (dukkhasamudajo).

Ukáznění a opuštění touhy a vášně (čhandarágavinajo čhandarágappahánam) vůči těmto pěti skupinám ulpívání—to je ustání strasti (dukkhanirodho).“

Potud, přátelé, mnoho vykonal takový mnich.

Tak pravil ctihodný Sáriputta. Spokojení mniši se zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty.

The Middle Discourses

|_A. The First Fifty

|__III. The Chapter of Similes

MN28. Delší rozprava o přirovnání ke sloní stopě

Translations [29]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Català

Português

Русский

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Slovenščina

हिंदी

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference