Úvod

Tak jsem slyšel: Jednou Vznešený prodléval v Nádice, v Cihlovém domě. Tehdy ctihodný Anuruddha, ctihodný Nandija a ctihodný Kimbila prodlévali v sálovém lese Gósinga. Tehdy, když nastal večer, Vznešený vstal ze svého meditačního odloučení a šel do sálového lesa Gósinga. Strážce vstupní brány uviděl Vznešeného již zdáli přicházet, načež ho oslovil: „Stůj, asketo, nevstupuj do tohoto lesa. Prodlévají zde tři synové z dobrých rodin, kteří hledají vlastní dobro. Neobtěžuj je.“ Ctihodný Anuruddha uslyšel jak strážce hovoří s Vznešeným a řekl mu: „Dost, příteli strážče, nezadržuj Vznešeného. Ten, kdo přichází je náš učitel – Vznešený.“ Ctihodný Anuruddha pak přistoupil k ctihodnému Nandijovi a ctihodnému Kimbilovi, a řekl jim: „Pojďme, ctihodní, pojďme, Vznešený, náš učitel, přichází.“ Všichni tři pak přistoupili k Vznešenému. Jeden vzal Vznešeného misku a svrchní roucho, jeden připravil sedadla a jeden přinesl vodu na umytí nohou. Vznešený pak usedl na připravené sedadlo a umyl své nohy. Tito tři ctihodní se Vznešenému poklonili a usedli stranou, nečež je Vznešený oslovil:

Pohodlí a dostatek životních potřeb

„Daří se vám dobře (khamaníjam), Anuruddho, máte dostatek životních potřeb (jápaníjam), nemáte potíže (na kilamathá) s obdržením almužního jídla (pindakéna)?“

„Daří se nám dobře, Vznešený, máme dostatek životních potřeb, nemáme potíže s obdržením almužního jídla.“

Soulad a vzájemná laskavost

„Prodléváte v souladu (samaggá), Anuruddho, ve vzájemné úctě (sammodamáná), bez hádek (avivadamáná), jako mléko a voda, nazíraje jeden druhého laskavým okem (pijačakkhu)?“

„Jistě, pane, prodléváme v souladu, ve vzájemné úctě, bez hádek, jako mléko a voda, nazíraje jeden druhého laskavým okem.“

„Ale jak, Anuruddho, takto prodléváte?“

„Zde, pane, myslím takto: ‚Je to pro mě zisk, velký zisk, že mohu prodlévat s takovými společníky v čistém životě.‘ Zachovávám laskavé (mettam) tělesné skutky (kájakammam)… slovní skutky (váčíkammam)… mentální skutky (manókammam) vůči těmto ctihodným, otevřeně (ávi) i soukromě (raho). Uvažuji: ‚Proč bych nemohl odložit stranou to, co si přeji dělat já sám, a dělat to, co si přejí dělat tito ctihodní?‘ Pak odložím stranou to, co přeji dělat já sám, a dělám to, co si přejí dělat tito ctihodní. Jsme odlišní tělesně, pane, ale jednotní mentálně.“ Ctihodný Nandija a ctihodný Kimbila pak každý promluvili podobně a ctihodný Anuruddha dodal: „Takto, pane, prodléváme v souladu, ve vzájemné úctě, bez hádek, jako mléko a voda, nazíraje jeden druhého laskavým okem.“

Dbalost, horlivost a odhodlanost

„Dobře, Anuruddho, dobře. Prodléváte, Anuruddho, dbalí (appamattá), horliví (átápino) a odhodlaní (pahitattá)?“

„Jistě, pane, prodléváme dbalí, horliví a odhodlaní.“

„Ale jak, Anuruddho, takto prodléváte?“

„Zde, pane, kdo z nás přijde první z vesnice s almužním jídlem, připraví sedadla, připraví nádoby s vodu na pití a umývání, a umístí odpadkové koše. Ten, kdo se vrátí poslední, může dojíst jídlo, které zbylo po ostatních, jestli si přeje, nebo ho vyhodí na místo, kde nic neroste či do vody, kde nic nežije. Uklidí pak sedadla a nádoby s vodu na pití a umývání, uklidí jídelnu a vyčistí odpadkové koše. Když někdo uvidí, že nádoby s vodou na pití, umývání či toaletu jsou prázdné, doplní je. Jestliže jsou pro něj nádoby příliš těžké, zavolá ostatní znamením ruky a donesou je společně, aniž by při tom promluvili. Každých pět dní společně usedneme a celou noc hovoříme o Dhammě. Takto, pane, prodléváme, jsa dbalí, horliví a odhodlaní.“

„Dobře, Anuruddho, dobře. Ale zatímco takto prodléváte dbalí, horliví a odhodlaní, dosahujete nějakých nadlidských stavů (uttarimanussadhammá), nějaké přednosti v poznání a vidění, hodné ušlechtilých (alamarijaňánadassanaviséso), nějakého pohodlného dlení (phásuviháro)?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

Devět nadlidských stavů

(1) zcela odloučeni od smyslných požitků (viviččéva káméhi), odloučeni od neprospěšných stavů (vivičča akusaléhi dhamméhi), vstupujeme a prodléváme (upasampadždža viharati) v prvním pohroužení (pathamam džhánam), které je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičáram) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadžam pítisukham).

Toto, pane, je nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme, jsa dbalí, horliví a odhodlaní.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním (samatikkamája) a utišením (patippassaddhijá) tohoto (1) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(2) s utišením myšlení a rozvažování (vitakkavičáránam vúpasamá) vstupujeme a prodléváme v druhém pohroužení (dutijam džhánam), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhattam sampasádanam), bez myšlení (avitakkam), bez rozvažování (avičáram), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidžam pítisukham).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (1) dlení.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním a utišením tohoto (2) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(3) s vymizením nadšení (pítijá virágá) prodléváme vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).‘ Takto vstupujeme a prodléváme ve třetím pohroužení (tatijam džhánam).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (2) dlení.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním a utišením tohoto (3) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(4) s opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (sómanassa) i žalu (dómanassa), vstupujeme a prodléváme ve čtvrtém pohroužení (čatuttham džhánam), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukham), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhim).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (3) dlení.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním a utišením tohoto (4) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(5) s úplným (sabbaso) překonáním (samatikkamá) vnímání hmoty (tělesnosti) (rúpasaňňánam), s ukončením (atthangamá) vnímání odporu (patighasaňňánam), s nevěnováním pozornosti (amanasikárá) vnímání rozmanitosti (nánattasaňňánam), s myšlenkou: ‚Nekonečný prostor (ananto ákáso),‘ vstupujeme a prodléváme (upasampadždža viharati) v oblasti nekonečného prostoru (ákásánaňčájatanam).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (4) dlení.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním a utišením tohoto (5) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(6) s úplným překonáním oblasti nekonečného prostoru, s myšlenkou: ‚Nekonečné vědomí (anantam viňňánam),‘ vstupujeme a prodléváme v oblasti nekonečného vědomí (viňňánaňčájatanam).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (5) dlení.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním a utišením tohoto (6) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(7) s úplným překonáním oblasti nekonečného vědomí, s myšlenkou: ‚Nic zde není (natthi kiňčí),‘ vstupujeme a prodléváme v oblasti nicoty (ákiňčaňňájatanam).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (6) dlení.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním a utišením tohoto (7) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(8) s úplným překonáním oblasti nicoty, vstupujeme a prodléváme v oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání (névasaňňánásaňňájatanam).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (7) dlení.“ „Dobře, Anuruddho, dobře. Ale je zde nějaký jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujete překonáním a utišením tohoto (8) dlení?“

„Proč ne, pane? Zde, pane, kdykoli si přejeme,

(9) s úplným překonáním oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání, vstupujeme a prodléváme ve stavu ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitaniródham). Naše zákaly (ásavá) jsou takto zcela odstraněny (parikkhíná) skrze moudré nazření (paňňája disvá).

Toto, pane, je jiný nadlidský stav, přednost v poznání a vidění, hodná ušlechtilých, pohodlné dlení, kterého dosahujeme překonáním a utišením onoho (8) dlení, a nevidíme, pane, jiné pohodlné dlení (phásuvihárá), které by bylo vyšší (uttaritará) a vznešenější (panítatará) než toto (9) pohodlné dlení.“

„Dobře, Anuruddho, dobře. Vskutku zde není jiné pohodlné dlení, které by bylo vyšší a vznešenější než toto (9) pohodlné dlení.“

Závěr – pocta ctihodným

Potom Vznešený poučil, navedl, podnítil a potěšil ctihodného Anuruddhu, ctihodného Nandiju a ctihodného Kimbilu řečí o Dhammě, vstal ze svého místa a odešel.

Poté, co tito tři ctihodní doprovodili Vznešeného kus cesty a vrátili se zpět, ctihodný Nandija a ctihodný Kimbila se zeptali ctihodného Anuruddhy: „Zmínili jsme se někdy ctihodnému Anuruddhovi, že jsme získali (lábhino) ona dlení a meditační dosažení (vihárasamápattínam), která ctihodný Anuruddha popsal v přítomnosti Vznešeného a označil nás jako oproštěné od zákalů (ásavánam khajá)?“ „Ctihodní se mi nikdy nezmínili, že by získali ona dlení a meditační dosažení, přesto však, když jsem pronikl mysl ctihodných svou myslí, poznal jsem, že ctihodní získali ona dlení a meditační dosažení. A rovněž božstva (dévatá) se mi zmínila, že ctihodní získali ona dlení a meditační dosažení. Proto jsem to prohlásil, když jsem na to byl Vznešeným přímo dotázán.“

Potom duch (jakkha) Dígha Parádžana přistoupil k Vznešenému, poklonil se mu a postavil se stranou, načež Vznešeného oslovil: „Je to zisk pro Vadždžije, velký zisk pro Vadždžijský lid, že mezi nimi prodlévá Tathágata, zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sammásambuddho), spolu s těmito třemi syny z dobrých rodin – ctihodným Anuruddhou, ctihodným Nandijou a ctihodným Kimbilou!“

A rovněž Pozemní božstva (bhummá dévá), když uslyšela prohlášení ducha Díghy Parádžany, prohlásila: „Je to zisk pro Vadždžije, velký zisk pro Vadždžijský lid, že mezi nimi prodlévá Tathágata, zasloužilý, dokonale probuzený, spolu s těmito třemi syny z dobrých rodin – ctihodným Anuruddhou, ctihodným Nandijou a ctihodným Kimbilou!“

A rovněž božstva z oblasti Čtyř velkých králů (čátumahárádžiká dévá), když uslyšela prohlášení pozemních božstev, prohlásila: …

A rovněž božstva z oblasti Třicetitří bohů (távatimsa dévá), když uslyšela prohlášení božstev z oblasti Čtyř velkých králů, prohlásila: …

A rovněž božstva z oblasti Jáma (jámá dévá), když uslyšela prohlášení božstev z oblasti z oblasti Třicetitří bohů, prohlásila: …

A rovněž božstva z oblasti Tusita (tusitá dévá), když uslyšela prohlášení božstev z oblasti Jáma, prohlásila: …

A rovněž božstva, která se těší tvořením (nimmánaratí dévá), když uslyšela prohlášení božstev z oblasti Tusita, prohlásila: …

A rovněž božstva, která ovládají vše, co bylo stvořeno ostatními (paranimmitavasavattí dévá), když uslyšela prohlášení božstev, která se těší tvořením, prohlásila: …

A rovněž božstva z Brahmovy říše (brahmakájiká dévá), když uslyšela prohlášení božstev, která ovládají vše, co bylo stvořeno ostatními, prohlásila: …

Takto se v tom momentě rozšířila znamenitá pověst o těchto ctihodných až tam, kam sahá Brahmův svět.

Vznešený řekl: „Tak je tomu, Dígho, tak je tomu.

Když si rodiny (kulá), ze kterých tito tři synové odešli do bezdomoví (anagárijam pabbadžitá), na ně vzpomenou (anussarejja) s povznešenou oddanou myslí (pasannačittam), povede to na dlouhou dobu k prospěchu (hitája) a blahu (sukhája) těchto rodin.

Když si pokolení (kulaparivattá), ze kterých tito tři synové odešli do bezdomoví, na ně vzpomenou s čistou povznešenou myslí, povede to na dlouhou dobu k prospěchu a blahu těchto pokolení.

Když si vesnice (gámá), ze kterých tito tři synové odešli do bezdomoví, na ně vzpomenou s čistou myslí, povede to na dlouhou dobu k prospěchu a blahu těchto osad.

Když si sídliště (nigamá), ze kterých tito tři synové odešli do bezdomoví, na ně vzpomenou s čistou myslí, povede to na dlouhou dobu k prospěchu a blahu těchto vesnic.

Když si města (nagará), ze kterých tito tři synové odešli do bezdomoví, na ně vzpomenou s čistou myslí, povede to na dlouhou dobu k prospěchu a blahu těchto měst.

Když si kraje země (džanapadá), ze kterých tito tři synové odešli do bezdomoví, na ně vzpomenou s čistou myslí, povede to na dlouhou dobu k prospěchu a blahu těchto krajů zemí.

Když si všichni bojovníci (khattijá)… bráhmani (bráhmaná)… řemeslníci (vessá)… dělníci (suddá) vzpomenou s čistou myslí na tyto tři syny, povede to na dlouhou dobu k prospěchu a blahu těchto bojovníků… bráhmanů… řemeslníků… dělníků.

Když si tento svět (lóka) s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí, vzpomene s čistou myslí na tyto tři syny, povede to na dlouhou dobu k prospěchu a blahu tohoto světa.

Pohleď, Dígho, jak tito tři synové praktikují (patipanná) pro blaho a prospěch mnohých, ze soucitu se světem (lókánukampája), pro dobro (atthája), prospěch (hitája) a blaho (sukhája) bohů a lidí (dévamanussánam).“

Tak pravil Vznešený. Potěšený duch Dígha Parádžana se zaradoval ze slov Vznešeného.