Úvod

Tak jsem slyšel: Jednou Vznešený prodléval v Nádice, v Cihlovém domě. Tehdy ctihodný Anuruddha, ctihodný Nandija a ctihodný Kimbila prodlévali v sálovém lese Gósinga. Tehdy, když nastal večer, Vznešený vstal ze svého meditačního odloučení a šel do sálového lesa Gósinga. Strážce vstupní brány uviděl Vznešeného již zdáli přicházet, načež ho oslovil: „Stůj, asketo, nevstupuj do tohoto lesa. Prodlévají zde tři synové z dobrých rodin, kteří hledají vlastní dobro. Neobtěžuj je.“ Ctihodný Anuruddha uslyšel jak strážce hovoří s Vznešeným a řekl mu: „Dost, příteli strážče, nezadržuj Vznešeného. Ten, kdo přichází je náš učitel – Vznešený.“ Ctihodný Anuruddha pak přistoupil k ctihodnému Nandijovi a ctihodnému Kimbilovi, a řekl jim: „Pojďme, ctihodní, pojďme, Vznešený, náš učitel, přichází.“ Všichni tři pak přistoupili k Vznešenému. Jeden vzal Vznešeného misku a svrchní roucho, jeden připravil sedadla a jeden přinesl vodu na umytí nohou. Vznešený pak usedl na připravené sedadlo a umyl své nohy. Tito tři ctihodní se Vznešenému poklonili a usedli stranou, nečež je Vznešený oslovil:

Pohodlí a dostatek životních potřeb

„Daří se vám dobře (khamaníjam), Anuruddho, máte dostatek životních potřeb (jápaníjam), nemáte potíže (na kilamathá) s obdržením almužního jídla (pindakéna)?“

„Daří se nám dobře, Vznešený, máme dostatek životních potřeb, nemáme potíže s obdržením almužního jídla.“

Soulad a vzájemná laskavost

„Prodléváte v souladu (samaggá), Anuruddho, ve vzájemné úctě (sammodamáná), bez hádek (avivadamáná), jako mléko a voda, nazíraje jeden druhého laskavým okem (pijačakkhu)?“

„Jistě, pane, prodléváme v souladu, ve vzájemné úctě, bez hádek, jako mléko a voda, nazíraje jeden druhého laskavým okem.“

„Ale jak, Anuruddho, takto prodléváte?“

„Zde, pane, myslím takto: ‚Je to pro mě zisk, velký zisk, že mohu prodlévat s takovými společníky v čistém životě.‘ Zachovávám laskavé (mettam) tělesné skutky (kájakammam)… slovní skutky (váčíkammam)… mentální skutky (manókammam) vůči těmto ctihodným, otevřeně (ávi) i soukromě (raho). Uvažuji: ‚Proč bych nemohl odložit stranou to, co si přeji dělat já sám, a dělat to, co si přejí dělat tito ctihodní?‘ Pak odložím stranou to, co přeji dělat já sám, a dělám to, co si přejí dělat tito ctihodní. Jsme odlišní tělesně, pane, ale jednotní mentálně.“ Ctihodný Nandija a ctihodný Kimbila pak každý promluvili podobně a ctihodný Anuruddha dodal: „Takto, pane, prodléváme v souladu, ve vzájemné úctě, bez hádek, jako mléko a voda, nazíraje jeden druhého laskavým okem.“

Dbalost, horlivost a odhodlanost

„Dobře, Anuruddho, dobře. Prodléváte, Anuruddho, dbalí (appamattá), horliví (átápino) a odhodlaní (pahitattá)?“

„Jistě, pane, prodléváme dbalí, horliví a odhodlaní.“

„Ale jak, Anuruddho, takto prodléváte?“

„Zde, pane, kdo z nás přijde první z vesnice s almužním jídlem, připraví sedadla, připraví nádoby s vodu na pití a umývání, a umístí odpadkové koše. Ten, kdo se vrátí poslední, může dojíst jídlo, které zbylo po ostatních, jestli si přeje, nebo ho vyhodí na místo, kde nic neroste či do vody, kde nic nežije. Uklidí pak sedadla a nádoby s vodu na pití a umývání, uklidí jídelnu a vyčistí odpadkové koše. Když někdo uvidí, že nádoby s vodou na pití, umývání či toaletu jsou prázdné, doplní je. Jestliže jsou pro něj nádoby příliš těžké, zavolá ostatní znamením ruky a donesou je společně, aniž by při tom promluvili. Každých pět dní společně usedneme a celou noc hovoříme o Dhammě. Takto, pane, prodléváme, jsa dbalí, horliví a odhodlaní.“

„Dobře, Anuruddho, dobře. Ale zatímco takto prodléváte dbalí, horliví a odhodlaní, dosahujete nějakých nadlidských stavů (uttarimanussadhammá), nějaké přednosti v poznání a vidění, hodné ušlechtilých (alamarijaňánadassanaviséso), nějakého pohodlného dlení (phásuviháro)?“