Úvod—Dědici Dhammy

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“—„Pane!“ odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

„Buďte mými dědici v Dhammě, mniši, a ne dědici materiálních věcí.

Ze soucitu k vám uvažuji: ‚Jak se jenom moji žáci stanou dědici Dhammy, a ne dědici materiálních věcí?‘ Pokud, mniši, budete dědici materiálních věcí, a ne dědici Dhammy, bude se o vás říkat: ‚Žáci Mistra žijí jako dědici materiálních věcí, ne jako dědici Dhammy.‘ A o mně se také bude říkat: ‚Žáci Mistra žijí jako dědici materiálních věcí, ne jako dědici Dhammy.‘

Pokud však, mniši, budete dědici Dhammy, a ne dědici materiálních věcí, bude se o vás říkat: ‚Žáci Mistra žijí jako dědici Dhammy, ne jako dědici materiálních věcí.‘ A o mně se také bude říkat: ‚Žáci Mistra žijí jako dědici Dhammy, ne jako dědici materiálních věcí.‘ Proto, mniši, buďte mými dědici v Dhammě, a ne dědici materiálních věcí. Ze soucitu k vám uvažuji: ‚Jak se jenom moji žáci stanou dědici Dhammy, a ne dědici materiálních věcí?‘

Dejme tomu, mniši, že jsem pojedl, odmítl jsem další jídlo, nasytil se, skončil [s jídlem], měl jsem dost, kolik jsem potřeboval, a zbylo mi ještě nějaké almužní jídlo, které má být vyhozeno. Tu se objeví dva mniši, hladoví a vysílení, a já jim řeknu: ‚Mniši, už jsem pojedl … a zbylo mi ještě nějaké almužní jídlo, které má být vyhozeno. Snězte ho, jestli chcete, jinak ho buď hodím na zem, kde nic neroste, nebo ho vysypu do vody, kde nic nežije.‘ Jeden mnich si pomyslí: ‚Vznešený pojedl … a zbylo mu ještě nějaké almužní jídlo, které má být vyhozeno. Pokud ho nesníme, Vznešený ho buď vyhodí na zem, kde nic neroste, nebo ho vysype do vody, kde nic nežije. Ale Vznešený také řekl: „Buďte mými dědici v Dhammě, mniši, a ne dědici materiálních věcí.“ Toto almužní jídlo je jednou z materiálních věcí. Co kdybych ho tedy nesnědl a strávil takto noc a den, hladový a vysílený?‘ A aniž by snědl ono almužní jídlo, stráví noc a den hladový a vysílený. Druhý mnich si pomyslí: ‚Vznešený pojedl … a zbylo mu ještě nějaké almužní jídlo, které má být vyhozeno. Pokud ho nesníme, Vznešený ho buď vyhodí na zem, kde nic neroste, nebo ho vysype do vody, kde nic nežije. Co kdybych ho tedy snědl, zahnal tím hlad a slabost, a strávil takto noc a den?‘ A tak sní ono almužní jídlo, zažene tím hlad a slabost a stráví takto noc a den. Ačkoliv, mniši, tento mnich díky almužnímu jídlu zažene hlad a slabost a stráví takto den a noc, onoho prvního mnicha bych více ctil a chválil. Proč? Protože to u něj nadlouho povede ke skromnosti, spokojenosti, očišťování, nenáročnosti a energičnosti. Proto, mniši, buďte mými dědici v Dhammě, a ne dědici materiálních věcí. Ze soucitu k vám uvažuji: ‚Jak se jenom moji žáci stanou dědici Dhammy, a ne dědici materiálních věcí?‘“

Tak pravil Vznešený. Po těchto slovech Blažený vstal a vstoupil do svého příbytku. Krátce po odchodu Vznešeného ctihodný Sáriputta oslovil mnichy: „Přátelé, mnichové!“ „Příteli!“ odpověděli mu mniši. Ctihodný Sáriputta pravil:

„Jak, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, necvičí v odloučenosti? A jak se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, cvičí v odloučenosti?“

„Zdaleka bychom přišli, příteli, abychom se od ctihodného Sáriputty dozvěděli smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něj, mniši si to zapamatují.“ „Tak tedy, přátelé, poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit.“ „Ano, příteli,“ odpověděli mu mniši. Ctihodný Sáriputta pravil:

Ti, kdo se necvičí v odloučenosti

Jak, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, necvičí v odloučenosti?

Zde, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, necvičí v odloučenosti: neopustí ty věci, které by podle svého Mistra měli opustit, jsou rozmařilí a nevázaní, první, kteří poklesnou, zanedbávajíce úkol odloučení.

Zde, přátelé, by starší mniši (thérá)… střední mniši (madždžhimá)… noví mniši (navá) měli být pokáráni ze tří důvodů:

(1) Jakožto žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, se necvičí v odloučenosti: to je první důvod, proč by měli být pokáráni.

(2) Neopustí ty věci, které by podle svého Mistra měli opustit: to je druhý důvod, proč by měli být pokáráni.

(3) Jsou rozmařilí a nevázaní, první, kteří poklesnou, zanedbávajíce úkol odloučení: to je třetí důvod, proč by měli být pokáráni.

Starší mniši… střední mniši… noví mniši, přátelé, by měli být pokáráni z těchto tří důvodů.

Takto, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, necvičí v odloučenosti.

Ti, kdo se cvičí v odloučenosti

A jak, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, cvičí v odloučenosti?

Zde, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, cvičí v odloučenosti: opustí ty věci, které by podle svého Mistra měli opustit, nejsou rozmařilí a nevázaní, vyhýbají se poklesnutí a jsou v čele, pokud jde o odloučení.

Zde, přátelé, by starší mniši… střední mniši… noví mniši měli být pochváleni ze tří důvodů:

(1) Jakožto žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, se cvičí v odloučenosti: to je první důvod, proč by měli být pochváleni.

(2) Opustí ty věci, které by podle svého Mistra měli opustit: to je druhý důvod, proč by měli být pochváleni.

(3) Nejsou rozmařilí a nevázaní, vyhýbají se poklesnutí a jsou v čele, pokud jde o odloučení: to je třetí důvod, proč by měli být pochváleni.

Starší mniši… střední mniši… noví mniši, přátelé, by měli být pochváleni z těchto tří důvodů.

Takto, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, cvičí v odloučenosti.

Závěr—opuštění zla skrze střední cestu

Přátelé, chtivost (lobha) a nenávist (dosa) jsou zlé (pápaka)… Hněv (kodha) a nepřátelství (upanáha) jsou zlé… Pohrdavost (makkha) a panovačnost (palása) jsou zlé… Závistivost (issá) a sobectví (maččheraňča) jsou zlé… Pokrytectví (májá) a klam (sáthejjaňča) jsou zlé… Umíněnost (thambha) a vznětlivost (sárambha) jsou zlé… Domýšlivost (mána) a arogance (atimána) jsou zlé… Pýcha (mada) a nedbalost (pamáda) jsou zlé.

K opuštění chtivosti a nenávisti… hněvu a nepřátelství… pohrdavosti a panovačnosti… závistivosti a sobectví… pokrytectví a klamu… umíněnosti a vznětlivosti… domýšlivosti a arogance… pýchy a nedbalosti je zde střední cesta (madždžhima patipadá), která umožňuje nazření (čakkhukaraní) a poznání (ňánakaraní), která vede (samvattati) k utišení (upasamája), k přímému poznání (abhiňňája), k probuzení (sambódhája), k odpoutání (nibbánája).

A která je ta střední cesta…?

Je to právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka (arija atthangika magga): (1) správný názor (sammá-ditthi), (2) správné rozmýšlení (sammá-sankappa), (3) správná řeč (sammá-váčá), (4) správné jednání (sammá-kammanta), (5) správné živobytí (sammá-ádžíva), (6) správné úsilí (sammá-vájáma), (7) správné uvědomění (sammá-sati), (8) správné soustředění (sammá-samádhi).

Toto, přátelé, je ona střední cesta, která umožňuje nazření a poznání, která vede k utišení, k přímému poznání, k probuzení, k odpoutání.

Tak pravil ctihodný Sáriputta. Spokojení mniši se zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty.

The Middle Discourses

|_A. The First Fifty

|__I. The Chapter on the Root of All Things

MN3. Dědici Dhammy

Translations [33]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Polski

Slovenščina

हिंदी

ગુજરાતી

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference

Translations [33]

English

繁體字

日本語

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Polski

Slovenščina

हिंदी

ગુજરાતી

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference

Commentaries [1]

Việt Ngữ