Úvod—bráhmanova návštěva

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.

Tehdy se bráhman Džánussóni vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně…a takto oslovil Vznešeného: „Pro dobré syny, kteří z důvěry k ctěnému Gótamovi odešli z domova do bezdomoví, je ctěný Gótama vůdcem, pomocníkem a rádcem. Tito lidé následují příklad ctěného Gótamy.“ „Tak je tomu, bráhmane, tak je tomu. Pro dobré syny, kteří z důvěry ke mně odešli z domova do bezdomoví, jsem vůdcem, pomocníkem a rádcem. Tito lidé následují můj příklad.“ „Ale odlehlá přístřeší v džungli a lesních houštinách jsou těžko snesitelná, odloučení je těžké a není snadné najít zalíbení v samotě. Zdálo by se, že lesy musí narušit mysl mnicha, postrádá-li soustředění.“ „Tak je tomu, bráhmane, tak je tomu.

Odlehlá přístřeší v džungli a lesních houštinách jsou těžko snesitelná, odloučení je těžké a není snadné najít zalíbení v samotě. Zdálo by se, že lesy musí narušit mysl mnicha, postrádá-li soustředění.

Bódhisattova cesta

Před svým probuzením, bráhmane, ještě jako neprobuzený bódhisatta, jsem také uvažoval takto: ‚Odlehlá přístřeší v džungli a lesních houštinách jsou těžko snesitelná, odloučení je těžké a není snadné najít zalíbení v samotě. Zdálo by se, že lesy musí narušit mysl mnicha, postrádá-li soustředění.‘ Uvažoval jsem: ‚Když se různí asketi a bráhmani

(1) s neočištěným tělesným jednáním (aparisuddha-kája-kammantá)…

(2) s neočištěným slovním jednáním (aparisuddha-váčí-kammantá)…

(3) s neočištěným mentálním jednáním (aparisuddha-mano-kammantá)…

(4) s neočištěným živobytím (aparisuddhádžívá)…

(5) žádostiví a plní smyslné vášně (abhidždžhálú kámésu tibbasárágá)…

(6) se zlovolnou myslí a nenávistnými úmysly (bjápannačittá padutthamanasankappá)…

(7) přemoženi lenivostí a malátností (thína-middha-parijutthitá)…

(8) s rozrušenou a neklidnou myslí (uddhatá avúpasantačittá)…

(9) s nejistotou a pochybnostmi (kankhí vičikiččhí)…

(10) vyzdvihující sebe a ponižující druhé (attukkamsaká paravambhí)…

(11) plni děsu a chvění (čhambhí bhírukájatiká)…

(12) toužící po zisku, poctách a slávě (lábhasakkárasiloka nikámajamáná)…

(13) líní a ochablí (kusítá hínavírijá)…

(14) postrádající uvědomění a jasné chápání (mutthassatí asampadžáná)…

(15) nesoustředění a s rozptýlenou myslí (asamáhitá vibbhantačittá)…

(16) hlupáci a žvanilové (duppaňňá elamúgá)

—uchylují do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách, vyvolávají (v sobě) neprospěšný strach a hrůzu díky poskvrně plynoucí z jejich (1) neočištěného tělesného jednání… z jejich (16) hlouposti a žvanivosti.

Já se však neuchyluji do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách (1) s neočištěným tělesným jednáním… (16) nejsem hlupák a žvanil.

(1) Jsem ten, jehož tělesné jednání je očištěné (parisuddha-kája-kammanto)…

(2) jsem ten, jehož slovní jednání je očištěné (parisuddha-váčí-kammanto)…

(3) jsem ten, jehož mentální jednání je očištěné (parisuddha-mano-kammanto)…

(4) jsem ten, jehož živobytí je očištěné (parisuddhádžívo)…

(5) jsem bez žádosti (anabhidždžhálú)…

(6) jsem ten, jehož mysl je laskavá (mettáčitto)…

(7) jsem prost lenivosti a malátnosti (vigátathínamiddho)…

(8) jsem ten, jehož mysl je klidná (vúpasantačitto)…

(9) jsem ten, kdo překonal pochybnosti (tinnavičikiččho)…

(10) jsem ten, kdo nevyzdvihuje sebe a neponižuje druhé (anattukkamsako aparavambhí)…

(11) jsem prost obav (vigátalómahamso)…

(12) jsem skromný (appiččho)…

(13) jsem energický (áraddhavírijo)…

(14) jsem ten, jehož uvědomění je ustavené (upatthitassati)…

(15) jsem obdařen soustředěním (samádhisampanno)…

(16) jsem obdařen moudrostí (porozuměním) (paňňásampanno).

Jsem jedním z těch ušlechtilých (arijá), kteří se uchylují do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách, (1) jejichž tělesné jednání je očištěné… (16) jsou obdařeni moudrostí (porozuměním).‘

Když jsem v sobě, bráhmane, uviděl tuto (1) čistotu tělesného jednání… tuto (16) moudrost [porozumění], nalezl jsem velkou útěchu pro život v lesích.

Uvažoval jsem: ‚Co kdybych trávil zvláště příhodné noci, čtrnáctého a patnáctého dne měsíce a osmého dne každého půlměsíce, v tak úděsných a strašlivých místech, jako jsou zahradní svatyně, lesní svatyně a stromové svatyně? Pak bych snad mohl uvidět onen strach a hrůzu.‘ A poté, bráhmane, jsem trávil zvláště příhodné noci, čtrnáctého a patnáctého dne měsíce a osmého dne každého půlměsíce, v tak úděsných a strašlivých místech, jako jsou zahradní svatyně, lesní svatyně a stromové svatyně. Když jsem tam prodléval, buď se objevilo divoké zvíře, nebo páv ulomil větvičku, nebo vítr rozechvěl listí. Tu jsem si pomyslel: ‚To jistě přichází onen strach a hrůza.‘ Pak jsem si, bráhmane, pomyslel: ‚Proč pořád očekávám jen strach a hrůzu? Co kdybych tento strach a hrůzu zahnal, setrvávaje v téže pozici, v jaké mne zastihnou?‘ Když jsem chodil, přepadl mne strach a hrůza, a já jsem se ani nezastavil, ani jsem neusedl, ani jsem neulehl, dokud jsem onen strach a hrůzu v chůzi nezahnal. Když jsem stál, přepadl mne strach a hrůza, a já jsem ani nechodil, ani jsem neusedl, ani jsem neulehl, dokud jsem onen strach a hrůzu vstoje nezahnal. Když jsem seděl, přepadl mne strach a hrůza, a já jsem ani nechodil, ani jsem nestál, ani jsem neulehl, dokud jsem onen strach a hrůzu v sedě nezahnal. Když jsem ležel, přepadl mne strach a hrůza, a já jsem ani nechodil, ani jsem nestál, ani jsem neusedl, dokud jsem onen strach a hrůzu vleže nezahnal.

Jsou, bráhmane, někteří asketi a bráhmani, kteří vnímají den, když je noc, a noc, když je den. O těch asketech a bráhmanech já říkám, že prodlévají ve stavu zaslepenosti (sammóhavihára). Já, bráhmane, vnímám v noci noc a ve dne den.

Kdyby se o někom mělo správně říci: ‚Bytost neovlivněná zaslepeností (asammóhadhammo satto) vyvstala ve světě, ku prospěchu a blahu mnohých, ze soucitu se světem (lókánukampája), pro dobro (atthája), prospěch (hitája) a blaho (sukhája) bohů a lidí,‘ mělo by se to jistě říci o mně.

Čtyři meditační pohroužení

Vzbudil jsem v sobě nepolevující (asallínam) energii (vírijam) a ustavil jsem uvědomění (upatthitá sati), mé tělo (kájo) bylo uklidněné (passaddho) a nevzrušené (asáraddho), má mysl byla soustředěná (samáhita) a sjednocená (ékagga).

(1) Odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi) a od neprospěšných stavů (akusaléhi dhamméhi), jsem vstoupil a prodléval v prvním pohroužení (pathama džhána), jež je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičára) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadža pítisukha).

(2) S utišením myšlení a rozvažování jsem vstoupil a prodléval v druhém pohroužení (dutija džhána), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhatta sampasádana), bez myšlení (avitakka), bez rozvažování (avičára), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidža pítisukha).

(3) S vymizením nadšení (pítijá virágá) jsem prodléval vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).‘ Takto jsem vstoupil a prodléval ve třetím pohroužení (tatija džhána).

(4) S opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (somanassa) a žalu (domanassa), jsem vstoupil a prodléval ve čtvrtém pohroužení (čatuttha džhána), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukha), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhá-sati-párisuddhi).

Trojice vědění

(1) Když byla má mysl (čitta) takto soustředěná (samáhite), očištěná (parisuddhe), vyjasněná (parijodáte), bez poskvrny (anangane), bez nečistoty (vigatúpakkilése), poddajná (mudubhúte), schopná činnosti (kammanije), ustálená (thite) a neochvějná (áneňdžappatte), zaměřil jsem ji (abhininnáméti) k poznání v podobě vzpomínky na dřívější pobyty (minulé životy) (pubbenivásánussati-ňána). Vybavil jsem si mnohé své dřívější pobyty [minulé životy]: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: „Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.“ Takto jsem si vzpomněl na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.

Toto, bráhmane, bylo první vědění [poznání] (pathamá vidždžá), kterého jsem dosáhl v první části noci. Nevědomost byla rozptýlena (avidždžá vihatá) a objevilo se vědění (vidždžá uppanná), temnota byla rozptýlena (tamo vihato) a objevilo se světlo (áloko uppanno), jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale (appamatto), horlivě (átápino) a odhodlaně (pahitatto).

(2) Když byla má mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odchodu a opětovného vyvstávání (čutúpapáta-ňána) bytostí (sattánam). Svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jsem viděl, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: „Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.“ Takto jsem svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, viděl, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznával jsem, jak bytosti putují podle svých činů.

Toto, bráhmane, bylo druhé vědění [poznání] (dutijá vidždžá), kterého jsem dosáhl v střední části noci. Nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale, horlivě a odhodlaně.

(3) Když byla má mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odstranění (khaja-ňána) zákalů (ásavánam). Přímo jsem poznával v souladu se skutečností: „Toto je strast (idam dukkha), …toto je vznik strasti (ajam dukkha-samudaja), …toto je ustání strasti (ajam dukkha-nirodha), …toto je cesta vedoucí k ustání strasti (ajam dukkha-nirodha-gáminí patipadá), …toto jsou zákaly (ime ásavá), …toto je vznik zákalů (ajam ásava-samudaja), …toto je ustání zákalů (ajam ásava-nirodha), …toto je cesta vedoucí k ustání zákalů (ajam ásava-nirodha-gáminí patipadá).“

Když jsem takto poznával (džánato) a takto viděl (passato), má mysl se osvobodila od zákalu smyslných požitků (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá). Ve stavu osvobození se dostavilo poznání: ‚Osvobozen.‘ A věděl jsem: ‚Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý (svatý) život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá).‘

Toto, bráhmane, bylo třetí vědění [poznání] (tatijá vidždžá), kterého jsem dosáhl v poslední části noci. Nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale, horlivě a odhodlaně.

Závěr

Mohl by sis, bráhmane, pomyslet: ‚Asketa Gótama možná není ani dnes prost vášně, nenávisti a zaslepenosti, a proto se stále uchyluje do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách.‘ Ale tak bys to neměl chápat. Ze dvou důvodů, bráhmane, se stále uchyluji do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách: (1) jelikož to pro mne představuje šťastné prodlévání zde a nyní (ditthadhammasukhavihára), a (2) ze soucitu k budoucím pokolením (paččhimaňča džanatam anukampamáno).“

„Ctěný Gótama má vskutku soucit k budoucím pokolením, neboť je zasloužilý a dokonale probuzený. Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak ctěný Gótama vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Obracím se k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k obci bhikkhuů jako ke svému útočišti. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do konce života.“

The Middle Discourses

|_A. The First Fifty

|__I. The Chapter on the Root of All Things

MN4. Strach a hrůza

Translations [32]

English

繁體字

日本語

한국어

Français

Deutsch

Italiano

Español

Português

Русский

Norsk

Magyar

Srpski

Čeština

Polski

Slovenščina

हिंदी

ગુજરાતી

বাংলা

Việt Ngữ

Bahasa Indonesia

සිංහල

ပြန်သွားရန်

ภาษาไทย

पाळिभासा (Pāli)

Reference