Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Čampě, u lotosového jezírka Gaggará, spolu s velkou mnišskou společností čítající asi pět set mnichů. Tehdy ctihodný Sáriputta oslovil mnichy: „Přátelé mnichové!“ „Příteli!“ odpověděli mnichové ctihodnému Sáriputtovi. Ctihodný Sáriputta pravil:

„Ve vzestupných dekádách vyložím Učení (dasuttaram pavakkhámi dhammam) jehož účelem je dosažení odpoutání (nibbánapattijá), ukončení strasti (dukkhassantakirijája) a osvobození se od všech pout (sabbaganthappamóčanam).

Jedna věc (Ékó dhammó)

(1) Přátelé, jedna věc je velice užitečná (bahukáró).

(2) Jedna věc by měla být rozvinuta (bhávétabbó).

(3) Jedna věc by měla být plně pochopena (pariňňejjó).

(4) Jedna věc by měla být opuštěna (pahátabbó).

(5) Jedna věc přispívá k úpadku (hánabhágijó).

(6) Jedna věc přispívá k rozvoji (visésabhágijó).

(7) Jedna věc je těžko proniknutelná (duppatividždžhó).

(8) Jedna věc by měla být přivedena ke vzniku (uppádétabbó).

(9) Jedna věc by měla být přímo poznána (abhiňňejjó).

(10) Jedna věc by měla být uskutečněna (saččhikátabbó).

(1) Která jedna věc je velice užitečná (bahukáró)?

Dbalost v prospěšných věcech (appamádó kusalésu dhammésu).

Tato jedna věc je velice užitečná.

(2) Která jedna věc by měla být rozvinuta (bhávétabbó)?

Uvědomění těla doprovázené potěšením (kájagatásati sátasahagatá).

Tato jedna věc by měla být rozvinuta.

(3) Která jedna věc by měla být plně pochopena (pariňňejjó)?

Dotek [jakožto podmínka] zákalů a ulpívání (phassó sásavó upádánijó).

Tato jedna věc by měla být plně pochopena.

(4) Která jedna věc by měla být opuštěna (pahátabbó)?

Domýšlivost ‚já jsem‘ (asmimánó).

Tato jedna věc by měla být opuštěna.

(5) Která jedna věc přispívá k úpadku (hánabhágijó)?

Povrchní [nesprávně zaměřená] pozornost (ajónisó manasikáró).

Tato jedna věc přispívá k úpadku.

(6) Která jedna věc přispívá k rozvoji (visésabhágijó)?

Důkladná [správně zaměřená] pozornost (jónisó manasikáró).

Tato jedna věc přispívá k rozvoji.

(7) Která jedna věc je těžko proniknutelná (duppatividždžhó)?

Nepřerušené soustředění mysli (anantarikó čétosamádhi).

Tato jedna věc je těžko proniknutelná.

(8) Která jedna věc by měla být přivedena ke vzniku (uppádétabbó)?

Neotřesitelné poznání (akuppam ňánam).

Tato jedna věc by měla být přivedena ke vzniku.

(9) Která jedna věc by měla být přímo poznána (abhiňňejjó)?

Všechny bytosti jsou udržovány výživou (sabbé sattá áháratthitiká).

Tato jedna věc by měla být přímo poznána.

(10) Která jedna věc by měla být uskutečněna (saččhikátabbó)?

Neotřesitelné osvobození mysli (akuppá čétóvimutti).

Tato jedna věc by měla být uskutečněna.

Toto je deset věcí (iti imé dasa dhammá), které jsou skutečné (bhútá), pravdivé (taččhá), takové (tathá) a ne jinaké (avitathá), nepochybné (anaňňathá), správně Tathágatou dokonale pochopené (sammá tathágaténa abhisambuddhá).

Dvě věci (Dvé dhammá)

(1) Dvě věci jsou velice užitečné (bahukárá).

(2) Dvě věci by měly být rozvinuty (bhávétabbá).

(3) Dvě věci by měly být plně pochopeny (pariňňejjá).

(4) Dvě věci by měly být opuštěny (pahátabbá).

(5) Dvě věci přispívají k úpadku (hánabhágijá).

(6) Dvě věci přispívají k rozvoji (visésabhágijá).

(7) Dvě věci jsou těžko proniknutelné (duppatividždžhá).

(8) Dvě věci by měly být přivedeny ke vzniku (uppádétabbá).

(9) Dvě věci by měly být přímo poznány (abhiňňejjá).

(10) Dvě věci by měly být uskutečněny (saččhikátabbá).

(1) Které dvě věci jsou velice užitečné (bahukárá)?

Uvědomění a jasné chápání (sati ča sampadžaňňaňča).

Tyto dvě věci jsou velice užitečné.

(2) Které dvě věci by měly být rozvinuty (bhávétabbá)?

Utišení [klid] a jasné vidění [vhled] (samathó ča vipassaná ča).

Tyto dvě věci by měly být rozvinuty.

(3) Které dvě věci by měly být plně pochopeny (pariňňejjá)?

Jméno [mentalita] a hmota [tělesnost] (námaňča rúpaňča).

Tyto dvě věci by měly být plně pochopeny.

(4) Které dvě věci by měly být opuštěny (pahátabbá)?

Nevědomost a toužení po bytí (avidždžá ča bhavatanhá ča).

Tyto dvě věci by měly být opuštěny.

(5) Které dvě věci přispívají k úpadku (hánabhágijá)?

Nepřístupnost [drsnost] a přátelství se zlými společníky (dóvačassatá ča pápamittatá ča).

Tyto dvě věci přispívají k úpadku.

(6) Které dvě věci přispívají k rozvoji (visésabhágijá)?

Přístupnost [přívětivost] a přátelství s dobrými společníky (sóvačassatá ča kaljánamittatá ča).

Tyto dvě věci přispívají k rozvoji.

(7) Které dvě věci jsou těžko proniknutelné (duppatividždžhá)?

To co je příčinou a podmínkou znečištění bytostí, a to co je příčinou a podmínkou očištění bytostí (jó ča hétu jó ča paččajó sattánam samkilésája, jó ča hétu jó ča paččajó sattánam visuddhijá).

Tyto dvě věci jsou těžko proniknutelné.

(8) Které dvě věci by měly být přivedeny ke vzniku (uppádétabbá)?

Dvě poznání (dvé ňánáni)—poznání odstranění [zákalů] a poznání znovunevzniknutí [zákalů] (khajé ňánam, anuppádé ňánam).

Tyto dvě věci by měly být přivedeny ke vzniku.

(9) Které dvě věci by měly být přímo poznány (abhiňňejjá)?

Dva prvky [elementy] (dvé dhátujó)—zformovaný prvek a nezformovaný prvek (sankhatá ča dhátu, asankhatá ča dhátu).

Tyto dvě věci by měly být přímo poznány.

(10) Které dvě věci by měly být uskutečněny (saččhikátabbá)?

Vědění a osvobození (vidždžá ča vimutti ča).

Tyto dvě věci by měly být uskutečněny.

Toto je dvacet věcí (iti imé vísati dhammá), které jsou skutečné (bhútá), pravdivé (taččhá), takové (tathá) a ne jinaké (avitathá), nepochybné (anaňňathá), správně Tathágatou dokonale pochopené (sammá tathágaténa abhisambuddhá).

Tři věci (Tajó dhammá)

(1) Tři věci jsou velice užitečné (bahukárá).

(2) Tři věci by měly být rozvinuty (bhávétabbá).

(3) Tři věci by měly být plně pochopeny (pariňňejjá).

(4) Tři věci by měly být opuštěny (pahátabbá).

(5) Tři věci přispívají k úpadku (hánabhágijá).

(6) Tři věci přispívají k rozvoji (visésabhágijá).

(7) Tři věci jsou těžko proniknutelné (duppatividždžhá).

(8) Tři věci by měly být přivedeny ke vzniku (uppádétabbá).

(9) Tři věci by měly být přímo poznány (abhiňňejjá).

(10) Tři věci by měly být uskutečněny (saččhikátabbá).

(1) Které tři věci jsou velice užitečné (bahukárá)?

(1) Sdružování se s dobrými lidmi (sappurisasamsévó).

(2) Naslouchání pravé Dhammě (saddhammassavanam).

(3) Praktikování v souladu s Dhammou (dhammánudhammappatipatti).

Tyto tři věci jsou velice užitečné.

(2) Které tři věci by měly být rozvinuty (bhávétabbá)?

Tři soustředění (tajó samádhí):

(1) Soustředění s myšlením a s rozvažováním (savitakkó savičáró samádhi).

(2) Soustředění bez myšlení a s umírněným rozvažováním (avitakkó vičáramattó samádhi).

(3) Soustředění bez myšlení a bez rozvažování (avitakkó avičáró samádhi).

Tyto tři věci by měly být rozvinuty.

(3) Které tři věci by měly být plně pochopeny (pariňňejjá)?

Tři pocity (tissó védaná):

(1) Příjemné pocity (sukhá védaná).

(2) Nepříjemné pocity (dukkhá védaná).

(3) Ani-příjemné-ani-nepříjemné pocity (adukkhamasukhá védaná).

Tyto tři věci by měly být plně pochopeny.

(4) Které tři věci by měly být opuštěny (pahátabbá)?

Tři toužení (tissó tanhá):

(1) Toužení po smyslovém potěšení (kámatanhá).

(2) Toužení po bytí (bhavatanhá).

(3) Toužení po nebytí (vibhavatanhá).

Tyto tři věci by měly být opuštěny.

(5) Které tři věci přispívají k úpadku (hánabhágijá)?

Tři kořeny neprospěšného (tíni akusalamúláni):

(1) Chtivost jakožto kořen neprospěšného (lóbhó akusalamúlam).

(2) Nenávist jakožto kořen neprospěšného (dósó akusalamúlam).

(3) Zaslepenost jakožto kořen neprospěšného (móhó akusalamúlam).

Tyto tři věci přispívají k úpadku.

(6) Které tři věci přispívají k rozvoji (visésabhágijá)?

Tři kořeny prospěšného (tíni kusalamúláni):

(1) Nechtivost jakožto kořen prospěšného (alóbhó kusalamúlam).

(2) Beznenávistnost jakožto kořen prospěšného (adósó kusalamúlam).

(3) Nezaslepenost jakožto kořen prospěšného (amóhó kusalamúlam).

Tyto tři věci přispívají k rozvoji.

(7) Které tři věci jsou těžko proniknutelné (duppatividždžhá)?

Tři úniky (tissó nissaranijá dhátujó):

(1) Únik od smyslového potěšení—totiž zdrženlivost (kámánamétam nissaranam jadidam nekkhammam).

(2) Únik od hmoty [tělesnosti]—totiž nehmotný [netělesný] stav (rúpánamétam nissaranam jadidam arúpam).

(3) Pro jakékoliv bytosti, které jsou zformované a závisle vzniklé je ustání bytí únikem (jam khó pana kiňči bhútam sankhatam patiččasamuppannam niródhó tassa nissaranam).

Tyto tři věci jsou těžko proniknutelné.

(8) Které tři věci by měly být přivedeny ke vzniku (uppádétabbá)?

Tři poznání (tíni ňánáni):

(1) Poznání minulosti (atítamsé ňánam).

(2) Poznání budoucnosti (anágatamsé ňánam).

(3) Poznání přítomnosti (paččuppannamsé ňánam).

Tyto tři věci by měly být přivedeny ke vzniku.

(9) Které tři věci by měly být přímo poznány (abhiňňejjá)?

Tři prvky [elementy] (tissó dhátujó):

(1) Prvek smyslového potěšení (kámadhátu).

(2) Hmotný [tělesný] prvek (rúpadhátu).

(3) Nehmotný [netělesný] prvek (arúpadhátu).

Tyto tři věci by měly být přímo poznány.

(10) Které tři věci by měly být uskutečněny (saččhikátabbá)?

Tři vědění (tissó vidždžá):

(1) Vědění jakožto poznání v podobě vzpomínky na dřívější pobyty [minulé životy] (pubbénivásánussati-ňánam vidždžá).

(2) Vědění jakožto poznání toho, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají [podle svých činů] (sattánam čutúpapáte ňánam vidždžá).

(3) Vědění jakožto poznání odstranění zákalů (ásavánam khajé ňánam vidždžá).

Tyto tři věci by měly být uskutečněny.

Toto je třicet věcí (iti imé timsa dhammá), které jsou skutečné (bhútá), pravdivé (taččhá), takové (tathá) a ne jinaké (avitathá), nepochybné (anaňňathá), správně Tathágatou dokonale pochopené (sammá tathágaténa abhisambuddhá).

Čtyři věci (Čattáró dhammá)

(1) Čtyři věci jsou velice užitečné (bahukárá).

(2) Čtyři věci by měly být rozvinuty (bhávétabbá).

(3) Čtyři věci by měly být plně pochopeny (pariňňejjá).

(4) Čtyři věci by měly být opuštěny (pahátabbá).

(5) Čtyři věci přispívají k úpadku (hánabhágijá).

(6) Čtyři věci přispívají k rozvoji (visésabhágijá).

(7) Čtyři věci jsou těžko proniknutelné (duppatividždžhá).

(8) Čtyři věci by měly být přivedeny ke vzniku (uppádétabbá).

(9) Čtyři věci by měly být přímo poznány (abhiňňejjá).

(10) Čtyři věci by měly být uskutečněny (saččhikátabbá).

(1) Které čtyři věci jsou velice užitečné (bahukárá)?

Čtyři okruhy (čattári čakkáni):

(1) Pobývání na vhodném místě (patirúpadésavásó).

(2) Podpora dobrých lidí (sappurisúpanissájó).

(3) Správné sebeusměrnění (attasammápanidhi).

(4) Dříve vykonané zásluhy (pubbé ča katapuňňatá).

Tyto čtyři věci jsou velice užitečné.

(2) Které čtyři věci by měly být rozvinuty (bhávétabbá)?

Čtyři ustavení uvědomění (čattáró satipattháná):

(1) Zde, přátelé, mnich prodlévá u těla, nazíraje tělo jakožto tělo (káje kájánupassí viharati), s horlivostí (átápí), jasným chápáním (sampadžánó) a uvědoměním (satimá), zanechav žádostivosti a žalu vůči světu (vinejja lóke abhidždžhá-dómanassam).

(2) Prodlévá u pociťování, nazíraje pociťování jakožto pociťování (védanásu védanánupassí viharati), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu.

(3) Prodlévá u mysli, nazíraje mysl jakožto mysl (čitte čittánupassí viharati), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu.

(4) Prodlévá u mentálních jevů, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy (dhammésu dhammánupassí viharati), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu.

Tyto čtyři věci by měly být rozvinuty.

(3) Které čtyři věci by měly být plně pochopeny (pariňňejjá)?

Čtyři výživy (čattáró áhárá):

(1) Tělesná výživa, hrubá či jemná (kabalíkáró áháró, ólárikó vá sukhumó vá).

(2) [Smyslový] Dotek (phassó).

(3) Mentální záměr (manósaňčétaná).

(4) Vědomí (viňňánam).

Tyto čtyři věci by měly být plně pochopeny.

(4) Které čtyři věci by měly být opuštěny (pahátabbá)?

Čtyři záplavy (čattáró óghá):

(1) Záplava smyslovým potěšením (kámóghó).

(2) Záplava bytím (bhavóghó).

(3) Záplava názory (ditthóghó).

(4) Záplava nevědomostí (avidždžóghó).

Tyto čtyři věci by měly být opuštěny.

(5) Které čtyři věci přispívají k úpadku (hánabhágijá)?

Čtyři pouta (čattáró jógá):

(1) Pouto smyslového potěšení (kámajógó).

(2) Pouto bytí (bhavajógó).

(3) Pouto názorů (ditthijógó).

(4) Pouto nevědomosti (avidždžájógó).

Tyto čtyři věci přispívají k úpadku.

(6) Které čtyři věci přispívají k rozvoji (visésabhágijá)?

Čtyři odstranění pout (čattáró visaňňógá):

(1) Odstranění pouta smyslového potěšení (kámajógavisamjógó).

(2) Odstranění pouta bytí (bhavajógavisamjógó).

(3) Odstranění pouta názorů (ditthijógavisamjógó).

(4) Odstranění pouta nevědomosti (avidždžájógavisamjógó).

Tyto čtyři věci přispívají k rozvoji.

(7) Které čtyři věci jsou těžko proniknutelné (duppatividždžhá)?

Čtyři soustředění (čattáró samádhí):

(1) Soustředění přispívající k úpadku (hánabhágijó samádhi).

(2) Soustředění přispívající k ustálení (thitibhágijó samádhi).

(3) Soustředění přispívající k rozvoji (visésabhágijó samádhi).

(4) Soustředění přispívající k proniknutí (nibbédhabhágijó samádhi).

Tyto čtyři věci jsou těžko proniknutelné.

(8) Které čtyři věci by měly být přivedeny ke vzniku (uppádétabbá)?

Čtyři poznání (čattári ňánáni):

(1) Poznání Dhammy (dhammé ňánam).

(2) Poznání toho, co je v souladu [s Dhammou] (anvajé ňánam).

(3) Poznání [mysli] ostatních (parijé ňánam).

(4) Všeobecné poznání (sammutijá ňánam).

Tyto čtyři věci by měly být přivedeny ke vzniku.

(9) Které čtyři věci by měly být přímo poznány (abhiňňejjá)?

Čtyři ušlechtilé pravdy (čattári arijasaččáni):

(1) Ušlechtilá pravda o strasti [utrpení] (dukkham arijasaččam).

(2) Ušlechtilá pravda o vzniku strasti (dukkhasamudajam arijasaččam).

(3) Ušlechtilá pravda o zániku strasti (dukkhaniródham arijasaččam).

(4) Ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k zániku strasti (dukkhaniródhagáminí patipadá arijasaččam).

Tyto čtyři věci by měly být přímo poznány.

(10) Které čtyři věci by měly být uskutečněny (saččhikátabbá)?

Čtyři plody asketického života (čattári sámaňňaphaláni):

(1) Plod vstupu do proudu [Dhammy] (sótápattiphalam).

(2) Plod dosažení stavu toho, kdo se jen jednou vrátí [do tohoto světa] (sakadágámiphalam).

(3) Plod dosažení stavu toho, kdo se již nevrátí [do tohoto světa] (anágámiphalam).

(4) Plod dosažení stavu zasloužilosti [konečný cíl] (arahattaphalam).

Tyto čtyři věci by měly být uskutečněny.

Toto je čtyřicet věcí (iti imé čattárísadhammá), které jsou skutečné (bhútá), pravdivé (taččhá), takové (tathá) a ne jinaké (avitathá), nepochybné (anaňňathá), správně Tathágatou dokonale pochopené (sammá tathágaténa abhisambuddhá).

Pět věcí (Paňča dhammá)

(1) Pět věcí je velice užitečných (bahukárá).

(2) Pět věcí by mělo být rozvinuto (bhávétabbá).

(3) Pět věcí by mělo být plně pochopeno (pariňňejjá).

(4) Pět věcí by mělo být opuštěno (pahátabbá).

(5) Pět věcí přispívá k úpadku (hánabhágijá).

(6) Pět věcí přispívá k rozvoji (visésabhágijá).

(7) Pět věcí je těžko proniknutelných (duppatividždžhá).

(8) Pět věcí by mělo být přivedeno ke vzniku (uppádétabbá).

(9) Pět věcí by mělo být přímo poznáno (abhiňňejjá).

(10) Pět věcí by mělo být uskutečněno (saččhikátabbá).

(1) Kterých pět věcí je velice užitečných (bahukárá)?

Pět členů správného snažení (paňča padhánijangáni):

(1) [Důvěra] Zde, přátelé, je mnich důvěřivý (saddhó hóti), je obdařen důvěrou v Tathágatovo probuzení (saddahati tathágatassa bódhim): ‚Takový je Vznešený (itipi só bhagavá)—je zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sammásambuddhó), obdařený věděním a ctnostným jednáním (vidždžáčaranasampannó), blažený (sugató), znalec světa (lókavidú), nepřekonatelný vůdce praktikujících osob (anuttaró purisadammasáratthí), učitel bohů a lidí (satthá dévamanussánam), probuzený (buddhó) a vznešený (bhagavá,ti).‘

(2) [Dobrá kondice] Je prost nemocí a potíží (appabádhó hóti appátankó), obdařen dobrým trávením [zažíváním] (samavepákinijá gahanijá samannágató) – ani příliš chladným ani příliš horkým (nátisítája náččunhája), přiměřeným (madždžhimája) – vhodným pro snažení (padhánakkhamája).

(3) [Poctivost] Není nepoctivý ani nepodvádí (asathó hóti amájáví). Svému učiteli nebo svým moudrým společníkům v čistém životě (satthari vá viňňúsu vá sabrahmačárísu) se ukazuje takový, jaký skutečně je (jathábhútamattánam ávíkattá).

(4) [Energie] Prodlévá energicky (áraddhavírijó viharati), když opustil neprospěšné stavy (akusalánam dhammánam pahánája) a vstupuje do prospěšných stavů (kusalánam dhammánam upasampadája). Je vytrvalý a pevný v úsilí (thámavá dalhaparakkamó) a nezanedbává tyto prospěšné stavy (anikkhittadhuró kusalésu dhammésu).

(5) [Moudrost] Je moudrý (paňňavá hóti), obdařen ušlechtilou, pronikavou moudrostí, vedoucí k vyvstání cíle (udajatthagáminijá paňňája samannágató arijája nibbedhikája), vedoucí ke správnému ukončení strasti (sammá dukkhakkhajagáminijá).

Těchto pět věcí je velice užitečných.

(2) Kterých pět věcí by mělo být rozvinuto (bhávétabbá)?

Pět členů správného soustředění (paňčangikó sammásamádhi):

(1) Prostoupení nadšením (pítipharanatá).

(2) Prostoupení blahem (sukhapharanatá).

(3) Prostoupení myslí (čétópharanatá).

(4) Prostoupení světlem (álókapharanatá).

(5) Znak reflexe (paččavekkhananimittam).

Těchto pět věcí by mělo být rozvinuto.

(3) Kterých pět věcí by mělo být plně pochopeno (pariňňejjá)?

Pět skupin ulpívání (paňčupádánakkhandhá):

(1) Hmota [tělesnost] jakožto skupina ulpívání (rúpupádánakkhandhó).

(2) Pociťování jakožto skupina ulpívání (védanupádánakkhandhó).

(3) Vnímání jakožto skupina ulpívání (saňňupádánakkhandhó).

(4) Formace jakožto skupina ulpívání (sankhárupádánakkhandhó).

(5) Vědomí jakožto skupina ulpívání (viňňánupádánakkhandhó).

Těchto pět věcí by mělo být plně pochopeno.

(4) Kterých pět věcí by mělo být opuštěno (pahátabbá)?

Pět překážek (paňča nívaranáni):

(1) Smyslová touha jakožto překážka (kámaččhandanívaranam).

(2) Zlovůle jakožto překážka (bjápádanívaranam).

(3) Lenivost a malátnost jakožto překážka (thínamiddhanívaranam).

(4) Neklid a rozrušenost jakožto překážka (uddhaččakukkuččanívaranam).

(5) Pochybovačnost jakožto překážka (vičikiččhánívaranam).

Těchto pět věcí by mělo být opuštěno.

(5) Kterých pět věcí přispívá k úpadku (hánabhágijá)?

Pět hrubostí mysli (paňča čétokhilá):

(1) [Nedůvěra k Učiteli] Zde, přátelé, mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně Učitele (satthari kankhati vičikiččhati nádhimuččati na sampasídati), a takto se jeho mysl nekloní (tassa čitam na namati) k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze (átappája anujógája sátaččája padhánája). To je první hrubost mysli.

(2) [Nedůvěra k Dhammě] A dále mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně Dhammy [Učení] (dhamme kankhati vičikiččhati nádhimuččati na sampasídati), a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze. To je druhá hrubost mysli.

(3) [Nedůvěra k Sangze] A dále mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně Sanghy (sanghe kankhati vičikiččhati nádhimuččati na sampasídati), a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze. To je třetí hrubost mysli.

(4) [Nedůvěra ke cvičení] A dále mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně cvičení (sikkhája kankhati vičikiččhati nádhimuččati na sampasídati), a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze. To je čtvrtá hrubost mysli.

(5) [Podrážděnost] A dále je mnich rozhněvaný, podrážděný, roztrpčený a hrubý vůči svým společníkům v čistém životě (bhikkhu sabrahmačárísu kupitó hóti anattamanó áhatačittó khiladžátó), a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze. To je pátá hrubost mysli.

Těchto pět věcí přispívá k úpadku.

(6) Kterých pět věcí přispívá k rozvoji (visésabhágijá)?

Pět schopností (paňčindrijáni):

(1) Schopnost důvěry (saddhindrijam).

(2) Schopnost energie (vírijindrijam).

(3) Schopnost uvědomění (satindrijam).

(4) Schopnost soustředění (samádhindrijam).

(5) Schopnost moudrosti [porozumění] (paňňindrijam).

Těchto pět věcí přispívá k rozvoji.

(7) Kterých pět věcí je těžko proniknutelných (duppatividždžhá)?

Pět úniků (paňča nissaranijá dhátujó):

(1) [Únik od smyslových požitků] Zde, přátelé, když mnich (idhávusó, bhikkhunó) zaměří pozornost na smyslové požitky (káme manasikárótó), jeho mysl nevstupuje do těch smyslových požitků (kámésu čittam na pakkhandati), není jimi uspokojena [povznešena] (na pasídati), není na nich založena (na santitthati) a není jimi osvobozena (na vimuččati).

Ale když zaměří pozornost na zdrženlivost [odříkání] (nekkhammam khó panassa manasikárótó), jeho mysl vstupuje do té zdrženlivosti (nekkhamme čittam pakkhandati), je jí uspokojena [povznešena] (pasídati), je na ní založena (santitthati) a je jí osvobozena (vimuččati).

Takto je jeho mysl (tassa tam čittam) dobře vedena (sugatam), dobře rozvíjena (subhávitam), dobře přivedena k růstu (suvutthitam), dobře osvobozena (suvimuttam) a odpoutána od smyslových požitků (visamjuttam káméhi).

Tím je osvobozen (muttó só téhi) od zničujících a spalujících zákalů (ásavá vighátá pariláhá), které vznikají se smyslovými požitky jako svou podmínkou (kámapaččajá uppadždžanti), a nepociťuje již takové pocity (na só tam védanam védéti). Tomu se říká (idamakkhátam) únik od smyslových požitků (kámánam nissaranam).

(2) [Únik od zlovůle] A dále, přátelé, když mnich zaměří pozornost na zlovůli (bjápádam manasikárótó), jeho mysl nevstupuje do té zlovůle (bjápádé čittam na pakkhandati), není jí uspokojena [povznešena], není na ni založena a není jí osvobozena.

Ale když zaměří pozornost na nezlovolnost (abjápádam khó panassa manasikárótó), jeho mysl vstupuje do té nezlovolnosti (abjápádé čittam pakkhandati), je jí uspokojena [povznešena], je na ní založena a je jí osvobozena.

Takto je jeho mysl dobře vedena, dobře rozvíjena, dobře přivedena k růstu, dobře osvobozena a odpoutána od zlovůle (visamjuttam bjápádéna).

Tím je osvobozen od zničujících a spalujících zákalů, které vznikají se zlovůlí jako svou podmínkou (bjápádapaččajá uppadždžanti), a nepociťuje již takové pocity. Tomu se říká únik od zlovůle (bjápádassa nissaranam).

(3) [Únik od násilí] A dále, přátelé, když mnich zaměří pozornost na násilí (vihésam manasikárótó), jeho mysl nevstupuje do toho násilí (vihésája čittam na pakkhandati), není jím uspokojena [povznešena], není na něm založena a není jím osvobozena.

Ale když zaměří pozornost na nenásilí (avihésam khó panassa manasikárótó), jeho mysl vstupuje do toho nenásilí (avihésája čittam pakkhandati), je jím uspokojena [povznešena], je na něm založena a je jím osvobozena.

Takto je jeho mysl dobře vedena, dobře rozvíjena, dobře přivedena k růstu, dobře osvobozena a odpoutána od násilí (visamjuttam vihésája).

Tím je osvobozen od zničujících a spalujících zákalů, které vznikají s násilím jako svou podmínkou (vihésápaččajá uppadždžanti), a nepociťuje již takové pocity. Tomu se říká únik od násilí (vihésája nissaranam).

(4) [Únik od hmoty] A dále, přátelé, když mnich zaměří pozornost na hmotu [tělesnost] (rúpé manasikárótó), jeho mysl nevstupuje do té hmoty [tělesnosti] (rúpésu čittam na pakkhandati), není jí uspokojena [povznešena], není na ní založena a není jí osvobozena.

Ale když zaměří pozornost na nehmotný [netělesný] stav (arúpam khó panassa manasikárótó), jeho mysl vstupuje do toho nehmotného [netělesného] stavu (arúpé čittam pakkhandati), je jím uspokojena [povznešena], je na něm založena a je jím osvobozena.

Takto je jeho mysl dobře vedena, dobře rozvíjena, dobře přivedena k růstu, dobře osvobozena a odpoutána od hmoty [tělesnosti] (visamjuttam rúpéhi).

Tím je osvobozen od zničujících a spalujících zákalů, které vznikají s hmotou [tělesností] jako svou podmínkou (rúpapaččajá uppadždžanti), a nepociťuje již takové pocity. Tomu se říká únik od hmoty [tělesnosti] (rúpánam nissaranam).

(5) [Únik od osobnosti] A dále, přátelé, když mnich zaměří pozornost na osobnost (sakkájam manasikárótó), jeho mysl nevstupuje do té osobnosti (sakkáje čittam na pakkhandati), není jí uspokojena [povznešena], není na ní založena a není jí osvobozena.

Ale když zaměří pozornost na ustání osobnosti (sakkájaniródham khó panassa manasikárótó), jeho mysl vstupuje do toho ustání osobnosti (sakkájaniródhé čittam pakkhandati), je jím uspokojena [povznešena], je na něm založena a je jím osvobozena.

Takto je jeho mysl dobře vedena, dobře rozvíjena, dobře přivedena k růstu, dobře osvobozena a odpoutána od osobnosti (visamjuttam sakkájéna).

Tím je osvobozen od zničujících a spalujících zákalů, které vznikají s osobností jako svou podmínkou (sakkájapaččajá uppadždžanti), a nepociťuje již takové pocity. Tomu se říká únik od osobnosti (sakkájassa nissaranam).

Těchto pět věcí je těžko proniknutelných.

(8) Kterých pět věcí by mělo být přivedeno ke vzniku (uppádétabbá)?

Pět poznání ohledně správného soustředění (paňča ňánikó sammásamádhi):

(1) Když v někom vzniká poznání (paččattamjéva ňánam uppadždžati):

„Toto soustředění je šťastné v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti.“ (ajam samádhi paččuppannasukhó čéva ájatiňča sukhavipákó,ti)

(2) Když v někom vzniká poznání:

„Toto soustředění je ušlechtilé a nemateriální.“ (ajam samádhi arijó nirámisó,ti)

(3) Když v někom vzniká poznání:

„Toto soustředění není praktikováno nečestnými osobami.“ (ajam samádhi akápurisasévitó,ti)

(4) Když v někom vzniká poznání:

„Toto soustředění je mírné, vznešené, získané uklidněním, dosažené sjednocením, a není nijak zamítané, zakázané či zapovězené.“ (ajam samádhi santó panító patippassaddhaladdhó ékódibhávádhigató, na sasankháraniggajhaváritagató,ti )

(5) Když v někom vzniká poznání:

„Sám se do tohoto soustředění uvědoměle vnořuji a uvědoměle se z něj vynořuji.“ (só khó panáham imam samádhim satóva samápadždžámi, sató vutthahámí,ti)

Těchto pět věcí by mělo být přivedeno ke vzniku.

(9) Kterých pět věcí by mělo být přímo poznáno (abhiňňejjá)?

Pět základen osvobození (paňča vimuttájatanáni):

(1) Zde, přátelé (idhávusó), Učitel (satthá) nebo respektovaný společník v čistém životě (garutthánijó sabrahmačárí) ukazuje mnichovi Dhammu (bhikkhunó dhammam déséti). Jakým způsobem (jathá jathá) mu Učitel nebo společník v čistém životě ukazuje Dhammu, takovým způsobem (tathá tathá) poznává smysl (atthappatisamvédí) a poznává povahu (dhammapatisamvédí) této Dhammy. V tom, kdo poznává smysl a poznává povahu Dhammy (tassa atthappatisamvédinó dhammapatisamvédinó), se zrodí radost (pámodždžam džájati). V tom, kdo se raduje (pamuditassa), se zrodí nadšení (píti džájati). Tělo toho, kdo je nadšený, se zklidní (pítimanassa kájó passambhati). Ten, kdo má zklidněné tělo (passaddhakájó), pociťuje blaženost (sukham védéti). Mysl toho, kdo je blažený, se soustředí (sukhinó čittam samádhijati). To je první základna osvobození (idam pathamam vimuttájatanam).

(2) Zde, přátelé, Učitel nebo respektovaný společník v čistém životě neukazuje mnichovi Dhammu (na héva khó dhammam déséti), ale mnich vyslechne Dhammu (sutam) a naučí se text Dhammy (parijattam), která je vykládána a ukazována ostatním (vittháréna parésam déséti). Jakým způsobem mnich vyslechne Dhammu (jathásutam) a jakým způsobem se mnich naučí text Dhammy (jatháparijattam), která je vykládána a ukazována ostatním, takovým způsobem poznává smysl a poznává povahu této Dhammy. V tom, kdo poznává smysl a poznává povahu Dhammy, se zrodí radost. V tom, kdo se raduje, se zrodí nadšení. Tělo toho, kdo je nadšený, se zklidní. Ten, kdo má zklidněné tělo, pociťuje blaženost. Mysl toho, kdo je blažený, se soustředí. To je druhá základna osvobození (idam dutijam vimuttájatanam).

(3) Zde, přátelé, Učitel nebo respektovaný společník v čistém životě neukazuje mnichovi Dhammu, ani mnich nevyslechne Dhammu a nenaučí se text Dhammy, která je vykládána a ukazována ostatním, ale mnich vyslechne Dhammu a naučí text Dhammy, který recituje (sadždžhájam karóti). Jakým způsobem mnich vyslechne Dhammu a jakým způsobem se mnich naučí text Dhammy, který recituje, takovým způsobem poznává smysl a poznává povahu této Dhammy. V tom, kdo poznává smysl a poznává povahu Dhammy, se zrodí radost. V tom, kdo se raduje, se zrodí nadšení. Tělo toho, kdo je nadšený, se zklidní. Ten, kdo má zklidněné tělo, pociťuje blaženost. Mysl toho, kdo je blažený, se soustředí. To je třetí základna osvobození (idam tatijam vimuttájatanam).

(4) Zde, přátelé, Učitel nebo respektovaný společník v čistém životě neukazuje mnichovi Dhammu, ani mnich nevyslechne Dhammu a nenaučí se text Dhammy, která je vykládána a ukazována ostatním, ani mnich nevyslechne Dhammu a nenaučí text Dhammy, který právě recituje, ale mnich vyslechne Dhammu a naučí se text Dhammy, na který zaměřil své rozmýšlení, rozvažování a mentální uvažování (čétasá anuvitakkéti anuvičáréti manasánupekkhati). Jakým způsobem mnich vyslechne Dhammu a jakým způsobem se mnich naučí text Dhammy, na který zaměřil své rozmýšlení, rozvažování a mentální uvažování, takovým způsobem poznává smysl a poznává povahu této Dhammy. V tom, kdo poznává smysl a poznává povahu Dhammy, se zrodí radost. V tom, kdo se raduje, se zrodí nadšení. Tělo toho, kdo je nadšený, se zklidní. Ten, kdo má zklidněné tělo, pociťuje blaženost. Mysl toho, kdo je blažený, se soustředí. To je čtvrtá základna osvobození (idam čatuttham vimuttájatanam).

(5) Zde, přátelé, Učitel nebo respektovaný společník v čistém životě neukazuje mnichovi Dhammu, ani mnich nevyslechne Dhammu a nenaučí se text Dhammy, která je vykládána a ukazována ostatním, ani mnich nevyslechne Dhammu a nenaučí text Dhammy, který právě recituje, ani mnich nevyslechne Dhammu a nenaučí text Dhammy, na který zaměřil své rozmýšlení, rozvažování a mentální uvažování, ale mnich uchopí nějaký znak soustředění (aňňataram samádhinimittam suggahitam hóti), správně na něj zaměří pozornost (sumanasikatam), správně ho podrží (súpadháritam) a správně ho pronikne svým porozuměním (suppatividdham paňňája). Jakým způsobem mnich uchopí nějaký znak soustředění, dobře na něj zaměří pozornost, dobře ho podrží a dobře ho pronikne svým porozuměním, takovým způsobem poznává smysl a poznává povahu této Dhammy. V tom, kdo poznává smysl a poznává povahu Dhammy, se zrodí radost. V tom, kdo se raduje, se zrodí nadšení. Tělo toho, kdo je nadšený, se zklidní. Ten, kdo má zklidněné tělo, pociťuje blaženost. Mysl toho, kdo je blažený, se soustředí. To je pátá základna osvobození (idam paňčamam vimuttájatanam).

Těchto pět věcí by mělo být přímo poznáno.

(10) Kterých pět věcí by mělo být uskutečněno (saččhikátabbá)?

Pět skupin Dhammy (paňča dhammakkhandhá):

(1) Skupina ctnosti (sílakkhandhó).

(2) Skupina soustředění (samádhikkhandhó).

(3) Skupina moudrosti [porozumění] (paňňákkhandhó).

(4) Skupina osvobození (vimuttikkhandhó).

(5) Skupina poznání a vidění osvobození (vimuttiňánadassanakkhandhó).

Těchto pět věcí by mělo být uskutečněno.

Toto je padesát věcí (iti imé paňňása dhammá), které jsou skutečné (bhútá), pravdivé (taččhá), takové (tathá) a ne jinaké (avitathá), nepochybné (anaňňathá), správně Tathágatou dokonale pochopené (sammá tathágaténa abhisambuddhá).

Šest věcí (Čha dhammá)

(1) Šest věcí je velice užitečných (bahukárá).

(2) Šest věcí by mělo být rozvinuto (bhávétabbá).

(3) Šest věcí by mělo být plně pochopeno (pariňňejjá).

(4) Šest věcí by mělo být opuštěno (pahátabbá).

(5) Šest věcí přispívá k úpadku (hánabhágijá).

(6) Šest věcí přispívá k rozvoji (visésabhágijá).

(7) Šest věcí je těžko proniknutelných (duppatividždžhá).

(8) Šest věcí by mělo být přivedeno ke vzniku (uppádétabbá).

(9) Šest věcí by mělo být přímo poznáno (abhiňňejjá).

(10) Šest věcí by mělo být uskutečněno (saččhikátabbá).

(1) Kterých šest věcí je velice užitečných (bahukárá)?

Šest podstatných věcí (čha sáraníjá dhammá):

(1) [Laskavé činy] Zde, přátelé, mnich na veřejnosti i v soukromí (ávi čéva rahó ča) vůči svým společníkům v čistém životě (sabrahmačárísu) projevuje (paččupatthitam hóti) laskavé tělesné činy (mettam kájakammam).

Tato věc je podstatná (ajampi dhammó sáraníjó), milá (pijakaranó) a uctivá (garukaranó), a vede ke společenství, k nerozhádanosti, k souladu a sjednocení (sangahája avivádája sámaggijá ékíbhávája samvattati).

(2) [Laskavá slova] Dále, přátelé, mnich na veřejnosti i v soukromí vůči svým společníkům v čistém životě projevuje laskavé slovní činy (mettam váčíkammam).

Tato věc je podstatná, milá a uctivá, a vede ke společenství, k nerozhádanosti, k souladu a sjednocení.

(3) [Laskavé myšlenky] Dále, přátelé, mnich na veřejnosti i v soukromí vůči svým společníkům v čistém životě projevuje laskavé mentální činy (mettam manókammam).

Tato věc je podstatná, milá a uctivá, a vede ke společenství, k nerozhádanosti, k souladu a sjednocení.

(4) [Sdílnost] Dále, přátelé, cokoliv mnich poctivě získá a poctivě obdrží (lábhá dhammiká dhammaladdhá), byť je to jen obsah jeho almužní mísy (antamasó pattaparijápannamattampi), neužívá to jen sám (appativibhattabhógí hóti), ale dělí se o to se svými ctnostnými společníky v čistém životě (sílavantéhi sabrahmačáríhi sadháranabhógí).

Tato věc je podstatná, milá a uctivá, a vede ke společenství, k nerozhádanosti, k souladu a sjednocení.

(5) [Ušlechtilá ctnost] Dále, přátelé, mnich na veřejnosti i v soukromí se svými společníky v čistém životě prodlévá obdařen takovou ctností (sílésu sílasamannágató viharati), která je celková (akhandáni), bez mezer (aččhiddáni), bez nečistot (asabaláni), neporušená (akammásáni), osvobozující (bhudžissáni), chválená moudrými (viňňuppasattháni), neposkvrněná (aparámattháni) a vedoucí k soustředění (samádhisamvattanikáni).

Tato věc je podstatná, milá a uctivá, a vede ke společenství, k nerozhádanosti, k souladu a sjednocení.

(6) [Ušlechtilý názor] Dále, přátelé, mnich na veřejnosti i v soukromí se svými společníky v čistém životě prodlévá obdařen takovým názorem (ditthijá ditthi samannágató viharati), který je ušlechtilý (arijá), vedoucí k vysvobození a ke správnému odstranění strasti (nijjániká nijjáti takkarassa sammá dukkhakkhajája).

Tato věc je podstatná, milá a uctivá, a vede ke společenství, k nerozhádanosti, k souladu a sjednocení.

Těchto šest věcí je velice užitečných.

(2) Kterých šest věcí by mělo být rozvinuto (bhávétabbá)?

Šest předmětů připomenutí (čha anussatitthánáni):

(1) Připomenutí si Buddhy (buddhánussati).

(2) Připomenutí si Dhammy (dhammánussati).

(3) Připomenutí si Sanghy (sanghánussati).

(4) Připomenutí si ctnosti (sílánussati).

(5) Připomenutí si štědrosti (čágánussati).

(6) Připomenutí si nebeských bytostí (dévatánussati).

Těchto šest věcí by mělo být rozvinuto.

(3) Kterých šest věcí by mělo být plně pochopeno (pariňňejjá)?

Šest vnitřních smyslových základen (čha adždžhattikáni ájatanáni):

(1) Základna oka (čakkhájatanam).

(2) Základna ucha (sotájatanam).

(3) Základna nosu (ghánájatanam).

(4) Základna jazyka (dživhájatanam).

(5) Základna těla (kájájatanam).

(6) Základna mysli (mánájatanam).

Těchto šest věcí by mělo být plně pochopeno.

(4) Kterých šest věcí by mělo být opuštěno (pahátabbá)?

Šest skupin toužení (čha tanhákájá):

(1) Toužení po tvarech (rúpatanhá).

(2) Toužení po zvucích (saddatanhá).

(3) Toužení po vůních (gandhátanhá).

(4) Toužení po chutích (rasatanhá).

(5) Toužení po dotecích (photthabbatanhá).

(6) Toužení po mentálních představách (dhammatanhá).

Těchto šest věcí by mělo být opuštěno.

(5) Kterých šest věcí přispívá k úpadku (hánabhágijá)?

Šest druhů neúcty (čha agáravá):

(1) Zde, přátelé, mnich prodlévá bez úcty a bez respektu vůči Učiteli (satthari agáravó viharati appatissó).

(2) Mnich prodlévá bez úcty a bez respektu vůči Dhammě (dhamme agáravó viharati appatissó).

(3) Mnich prodlévá bez úcty a bez respektu vůči Sangze (sanghe agaravó viharati appatissó).

(4) Mnich prodlévá bez úcty a bez respektu vůči cvičení (sikkhája agáravó viharati appatissó).

(5) Mnich prodlévá bez úcty a bez respektu vůči dbalosti (appamáde agáravó viharati appatissó).

(6) Mnich prodlévá bez úcty a bez respektu vůči přátelskosti (patisantháre agáravó viharati appatissó).

Těchto šest věcí přispívá k úpadku.

(6) Kterých šest věcí přispívá k rozvoji (visésabhágijá)?

Šest druhů úcty (čha gáravá):

(1) Zde, přátelé, mnich prodlévá s úctou a s respektem vůči Učiteli (satthari sagáravó viharati sappatissó).

(2) Mnich prodlévá s úctou a s respektem vůči Dhammě (dhamme sagáravó viharati sappatissó).

(3) Mnich prodlévá s úctou a s respektem vůči Sangze (sanghe sagáravó viharati sappatissó).

(4) Mnich prodlévá s úctou a s respektem vůči cvičení (sikkhája sagáravó viharati sappatissó).

(5) Mnich prodlévá s úctou a s respektem vůči dbalosti (appamáde sagáravó viharati sappatissó).

(6) Mnich prodlévá s úctou a s respektem vůči přátelskosti (patisantháre sagáravó viharati sappatissó).

Těchto šest věcí přispívá k rozvoji.

(7) Kterých šest věcí je těžko proniknutelných (duppatividždžhá)?

Šest úniků (čha nissaranijá dhátujó):

(1) [Únik od zlovůle] Zde, přátelé, si mnich může říci: „Osvobození mysli laskavostí (mettá čétóvimutti) je u mně rozvinuté (bhávitá), čato praktikované (bahulíkatá), učiněné prostředkem (jáníkatá), učiněné základem (vatthukatá), ustavené (anutthitá), zpracované (paričitá) a správně upevněné (susamáraddhá), ale zlovůle (bjápádó) přesto stále uchvacuje mojí mysl a zůstává v ní (cittam parijádája titthatí,ti).“